Říká se, že kdo je omylem prohlášen za mrtvého, bude dlouho živ. Kéž by rčení platilo i v případě legendárního bicmena URIAH HEEP a Ozzyho. Když se 26. ledna 2019 začala internetem bleskem šířit zpráva: ‘Lee Kerlake is Dead’, nejednomu rockerovi se pozastavilo úlekem srdce. Vždyť jen týden předtím se Lee blaženě usmíval s dvěma platinovými alby v ruce a Ozzyho vlastnoručně (?) psaným vzkazem, v němž dávnému brachovi přál ať si poctu za Blizzard a Diary užije a je mu lépe. „Konečně jsme zakopali válečnou sekeru mezi Osbourneovými a mnou,“ podotkl Lee dojatě. VIAC Lee Kerslake (*16. 4. 1947 – †19. 9. 2020)→
Album, jež změnilo pravidla tvrdého rocku srovnatelně s fundamentálně bluesovou jedničkou LED ZEPPELIN. Drtilo zavedená pravidla velikášským přebalem, brutální silou zvuku, hráčskou ekvilibristikou a elegancí, i doposud neslyšeným aranžérským a muzikantským novátorstvím. VIAC Rock tesaný do kamene→
Deep Purple In Rock
Deep Purple
Hard Rock
Harvest
1970
LP
7
Troufám si tvrdit, že v takové formě BLACK SABBATH ještě nikdy nebyli. Drtivá hradba decibelů, vypulírovaných aparaturou a zvukařem do absolutní zvukové nirvány, umožnila vnímat Iommiho dějinné riffy, Geezerovu bass-tsunami i Tommyho dělové rány každým pórem těla. Skvěle režírovaná zadní projekce navíc všechny v aréně přenesla do první řady. VIAC Black Sabbath – Live 2013 & 2016→
BLACK SABBATH jsou v mé generaci podprahově spojeni se čtveřicí Iommi, Butler, Osbourne, Ward. Ti, co vyrůstali na tvrdé muzice o dekádu později, vynášejí na piedestal i sestavu s Ronniem Jamesem Diem u mikrofonu. Je to přirozené, hudba, při níž jsme vyrůstali a dospívali, nás většinou provází celý život.
Přesto je ale přinejmenším slušné připomenout si ty, kteří pomáhali nést kříž BLACK SABBATH v různých nelehkých dobách, samozřejmě i jednoho z otců zakladatelů, Billa Warda. VIAC Black Sabbath – Ztracení jezdci apokalypsy→
Nebudu záměrně rozepisovat, co všechno předcházelo nahrávání alba Heaven And Hell, šlo by o povídání na knihu, ne-li dvě. Jednou větou: BLACK SABBATH se v podstatě ocitli na pokraji rozpadu.
Začnu osobní vzpomínkou. Na vojně jsem zcela propadnul RAINBOW s božským Diem u mikrofonu. Jejich druhé LP Rising dodnes považuju za základní kámen nového subžánru, hard & heavy, propojujícího hardrock s metalem, s nadsázkou řečeno blues s punkem. VIAC Black Sabbath – Heaven And Hell, 1980→
Heaven And Hell
Black Sabbath
Hard Rock
Vertigo
1980
LP
8
BLACK SABBATH svým albem 13 vzedmuli vlnu zájmu o sebe samé i historii a průvodní jevy tvrdého rocku. Protože opsali kruh a na stará kolena se vrátili do míst, odkud před více než čtyřiceti roky vzešli, stojí za to připomenout si některé dobové souvislosti, svázané s jejich hudbou a prvními třemi alby, na které “třináctka” programově navazuje. VIAC Black Sabbath – Diabolus In Musica→
Byl pátek třináctého února roku sedmdesát. Ze závoje temné noci vstupuje na nic netušící Zemi, bičovanou deštěm a blesky, sám hromový Vládce temnot, aby vypustil mezi vyděšené ovce hladového démona metalu, počatého svými služebníky pár týdnů předtím. Byl to on, kdo obrátil kříž, zmrzačil Iommiho ruku a znásilnil duši řeznického tovaryše básní o černé labuti. Byl pátek třináctého a nic už nebylo jako předtím… (JM vlastní krví za svitu monitoru L.P. 2010)VIAC Black Sabbath – Příchod vládce temnoty→
Black Sabbath
Black Sabbath
Hard Rock
Vertigo
1970
LP
7
REUNION TOUR – 29. 5. 2008, Retro Music Hall, Praha
Předesílám, že Asia nikdy nepatřila mezi mé favority. Bral jsem ji jako vkusnou po(m)párnu, kde sice hrají chlapi z mých nejoblíbenějších skupin, ale zkrátka jinou muziku. Vyhraněnějším fanouškům melodického krasorocku bude proto asi můj report připadat až příliš krutý. Přese všechno popsané, byl to dobrý a památný koncert! VIAC ASIA (2008/2009, Praha/Zlín)→
ASIA byla od počátku na úspěch kalkulovaným hvězdným seskupením. Jména: Steve Howe, Carl Palmer a John Wetton automaticky znamenala obrovský zájem médií.
Iniciátor, klávesák Geoff Downess, se odjakživa tak trochu vezl s módou, neváhal přeskakovat podle potřeby ze stylu na styl jako pilná včelka: od umělecky ambiciózního jazzrocku (SHE’S FRENCH) k spotřebnímu disku (BUGGLES) a pak třebas k artrocku (YES) i jinam.
Pomprocková ASIA byla jím jasně směrována na americký trh, kde koncem 70. let slavily obrovské úspěchy BOSTON, JOURNEY, STYX, KANSAS a další představitelé bombastického FM/AOR. VIAC ASIA – napříč kontinentem→
DOBŘE OCHUCENÝ TATARÁK
NÁVRAT DO ALCATRAZZU
VŠEOBJÍMAJÍCÍ MUZIKA AMERICKÝCH VETERÁNŮ
a další ohlédnutí za vybranými nahrávkami loňského roku: VIAC Pětadvacet zastavení loňska→
Další zapomenutá anglická kapela z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V jejím eklektickém stylu a soundu se prolínalo vícero vlivů: jemná pinkfloydovská sixties psychedelie, nesmělé hardrockové výhonky, artrockové postupy i inspirace jazzem. VIAC Raw Material→
Zcela opomenutá britská kapela hrající přitom posluchačsky chytlavý artrock pohybující se podél spojnice Yes – Genesis – Camel. Velebné a barvité tóny kláves Andyho McCrorieho-Shanda evokují Banksovu práci v Genesis (cca období A Trick Of The Tail), melodická a zpěvavá kytara Danea Stevense připomene Andyho Latimera z Camel a jeho skřivánčí falzet má hodně společného s Jonem Andersonem z Yes. K tomu chóry, spousta chytlavých melodií, aranžérská pompa – prostě vše, čeho si mnozí vyznavači klasického prog-art-rocku raných 70. let tak cení. No, a dnes Druid, až na pár čestných výjimek, v rockových encyklopediích nenajdete, jako by neexistovali. VIAC Druid→
Trevor Bolder tvrdil basu u Bowieho, Wishbone Ash, nejdéle však, od roku 1977, v sestavě Uriah Heep. Když ale v květnu 2013 ve věku nedožitých třiašedesáti předčasně odešel, spousta takyrockerů to ani nezaregistrovala. Trevor si nikdy nehrál na hvězdu, byl vždy nenápadným mužem v pozadí. O to cennější je jeho po letech s pomocí přátel dopracované a nedávno vydané album. VIAC Trevor Bolder – Sail The Rivers, 2020→
Esperanto, drahokam s mnoha fasetami, žádný ve vteřině čitelný čtyřstěn nebo hranol.
Pokusů, jak dát dohromady rock s klasikou, pamatuje historie spoustu. Styl i sound Esperanta patří podle mne nejen k nejvydařenějším, ale i nejoriginálnějším. Přenechává sice dominanci rockovému fundamentu a formě, včleněné prvky tzv. vážné hudby ale rozhodně nepůsobí jako ozdoba na efekt. VIAC Esperanto→
