Všetky príspevky od merhaut

Jiří Černý 85

OSOBNÍ VYZNÁNÍ ŠÍLENÉHO ROCKERA

„Z ticha a dálky se ozve velebný akord — snad Moogova syntezátoru — a jak se blíží, neměnný, jen sílící, jako by se před člověkem rozestupovala země. Dlouhé minuty jej slyšíte, jediný, ale vidíte barvy jak ze sna, co vás prostoupí celého. Mellotron se přidá trubkovým tónem s něžnými melodickými pozdravy — ta země klávesového elektrického akordu se rozevírá stále — a španělská kytara v pastýřském dvojzpěvu sama se sebou už chystá odvanutí horké vidiny a příchod lidského slova: ’Vzpomeň si, když jsi byl mladý, zářil jsi jako slunce. Zazáři, ty bláznivý démante. Teď máš v očích divný výraz, jako černé díry na obloze. Zazáři, ty bláznivý démante.’“
Slova stejně krásná a podmanivá jako úvod Wish You Were HereVIAC Jiří Černý 85

Gryphon

Gryphon sice nepatří mezi nejznámější britské rockové skupiny 70. let, ale bezesporu jsou jednou z nejvíce jedinečných a nejzajímavějších. Pětice alb z let 1973 až 1977 dokumentuje neustálé hledačství a evoluční vývoj – od převážně akustického kvarteta inspirovaného středověkou a renesanční muzikou k elegantnímu progrockovému formátu. VIAC Gryphon

1968/2: Liša, lišáci, slavíci, popíci a válečníci

Doutnák dohořel a společnost v únoru před třiapadesáti lety explodovala nadšením nad pukajícími ledy i znovunabytou svobodou projevu. Téměř nic nebylo tabu, jakkoliv tisk zatím kolem nejžhavějších témat zatím našlapoval opatrně. Občané už nemuseli číst mezi řádky, vnímali a vítali změnu atmosféry, mediální pád „vedoucí úlohy strany“, faktické zrušení cenzury, kdy vše směřovalo k jejímu (červnovému) zrušení de iure. A lidi se na sebe usmívali již v ranních frontách u PNS… VIAC 1968/2: Liša, lišáci, slavíci, popíci a válečníci

1968/3: Když HI-FI doputovalo do ČSSR

Hudba a zvuk jsou si navzájem navěky souzeni. Hudba se bez zvuku neobejde vůbec, a pro zvuk je hudba nejkrásnějším lidstvem stvořeným obsahem. Hudba a zvuk (HaZ) byl také název měsíčníku pro rozhlas, hudbu a elektroniku, vycházejícího v letech 1967 až 1971. Ročník 1968 se stal cenným autentickým zdrojem o tehdejším tuzemském dění na poli audio techniky. VIAC 1968/3: Když HI-FI doputovalo do ČSSR

1968/5: Bigbeatové báje, stáje a pověsti

Šedesátý osmý lze bezesporu považovat za rok velkého vzepětí československého bigbeatu. Mladí víc a víc odmítali rudé linkování jejich životů i ve volném čase, jejich rodiče a prarodiče začali vzpomínat a mluvit nahlas, společnost se nadechla v naději i očekávání. Hrálo se a zpívalo všude, už ale ne častušky, ale pop music. Když zalistujeme dobovými časopisy, vykukují z každé druhé stránky zpěváci, zpěvačky, skupiny. Někdy je až úsměvné číst, co všechno na sebe tehdy bezelstně prozradili. Upíří bulvár naštěstí ještě neexistoval, a společenská poptávka po hnusu také ne.
Připomeňme si dnes s velkou pomocí Pop Music Expresu dvě velká jména našeho ro©ku, nejenom 1968, i srážku s realitou. VIAC 1968/5: Bigbeatové báje, stáje a pověsti

1968/6: Různobarevné paprsky letního slunovratu

Byl krásný slunný den a já spěchal krátce po poledni ze školy o něco rychleji než obvykle. Červen jako když vymaluje, dveře našeho baťovského půldomku otevřené dokořán, máma zády v kuchyni. „Něco nového?,“ ptám se namísto pozdravu. „Umřel,“ hlesla tiše, a svět potemněl. VIAC 1968/6: Různobarevné paprsky letního slunovratu

1968/7: Prázdniny začínají … srandy i muziky kopec

Sedmého června 1968 vstoupila do kin Šíleně smutná princezna s Helenkou a Vaškem, aby na pár měsíců ovládla nejenom kina, ale i všechny dětské a mládežnické časopisy. Nedílnou součástí byla chytlavá hudba mladého Jana Hammera i exteriéry, za nimiž jsme se vypravili na školním výletě do Trenčína a okolí, a tedy i na Bojnický zámek. Na tehdy ještě nádherném koupališti Zelená žaba v Trenčianských Teplicích jsme si coby medici sedmého ročníku základky doplnili znalosti anatomických detailů našich spolužaček. A pak začaly prázdniny, dlouho vypadaly na jedny z nejkrásnějších… VIAC 1968/7: Prázdniny začínají … srandy i muziky kopec

1968/9: Zrazená a zaskočená země

Umlkly svobodné vysílače, bledly a mizely burcující nápisy, chodilo se dál do práce, začala škola. Zaskočená společnost fungovala v jakémsi šokovém setrvačném režimu, časopisy zatím vycházely v takřka nezměněné podobě, rozběhly se přípravy na druhý beatový festival, dál se vysílala rozhlasová Houpačka. Každé probuzení však začalo otázkou: nebyl to jen blbej sen?! Bohužel nebyl. A brzy bylo hůř… VIAC 1968/9: Zrazená a zaskočená země