CD Black Widow Records – BWRCD 204-2 /2017/
Skupina Il Cerchio d’Oro pochází ze Savony a vznikla v roce 1974, ovšem nebylo jí přáno a do svého rozpadu na začátku osmdesátých let natočila pouze tři singly. Až v roce 2008 si na konto připsala vytoužený debut Il viaggio di Colombo, na který o pět let později navázala koncepčním albem Dedalo e Icaro. V pořadí třetí LP v diskografii skupiny se jmenuje Il fuoco sotto la cenere a vyšlo v roce 2017…
Klávesista Franco Piccolini, bratři Terribileovi (rytmika) a Piuccio Pradal (kytara, sólo zpěv) jsou pamětníky ještě z dob původní sestavy Il Cerchio d’Oro, ale registruji tady i dva “nováčky”. Prvním z nich je Massimo Spica (kytara) a druhým hráč na klávesové nástroje Simone Piccolini. Pokud se nepletu, tak je to Francův syn a rázem tady z toho máme takřka rodinnej podnik.
První dvě alba Il Cerchio d’Oro byla koncepční a stejně je tomu tak i v případě Il fuoco sotto la cenere (Oheň pod popelem), i když nejde o jednu ucelenou a texty propojenou story. Skladby jsou spojené především tematicky a jejich společným jmenovatelem je oheň. Byť v různých podobách. Můžou to být ničivé plameny, závislost na alkoholu (ohnivá voda), boj s bipolární poruchou, nebo pekelně dobrá muzika. Ostatně, náměty všech písniček jsou zašifrované v ilustraci na obalu desky, stačí si ji jen pozorně prohlédnout. Nabízí se paralela s obálkami raných Marillion, ale na Marka Wilkinsona to tedy opravdu nemá…
Obal se mi sice moc nelíbí, ovšem muzika je to výborná a popsal bych ji jako klasickej RPI s hřejivou atmosférou a množstvím různobarevných kláves. Třešničkou na dortu jsou přívětivé melodie a hlavně – pěkně sezpívané vícehlasy v italštině, protože na to byli Italové odjakživa machři. Kapela hraje velmi uvolněně a nikam moc nechvátá, ale místo na trochu toho instrumentálního kouzlení si pochopitelně najde. Důkazem budiž hned úvodní, přes devět minut dlouhá a neočekávanými zvraty překypující titulní skladba Il fuoco sotto la cenere. Ta si mě získala na první dobrou, ovšem není jediným povedeným kusem na desce.
Těch se tu nachází celá řada a zmínil bych aspoň v pořadí třetí Per sempre qui (Navždy tady), se zpěvem hostujícího Pina Ballariniho. Fanoušci RPI si ho můžou pamatovat z kapely Il Rovescio della Medaglia, ale jsou tady i další hvězdní hosté – Paolo Siani (Nuova Idea) a Giorgio Usai (Nuova Idea, New Trolls), kteří si vrzli v hardrockově nařachlé Il rock e l’inferno (Rock a peklo). To je určitě nejostřejší položka na albu, v jejíž závěru kapela vybalí milé překvapení v podobě krátké citace “párplovské” Space Truckin’.
K baladicky laděné písničce Il fuoco nel bicchiere (Oheň ve sklenici) vzniklo neoficiální, na YouTube dostupné video a závěrečná Fuoco sulla collina (Oheň na kopci) je jedinou coververzí celé kolekce. Tuhle krásnou píseň napsal předčasně zesnulý Ivan Graziani (Anonima Sound) a svým textem přesně zapadá do konceptu alba.
Cédéčko od Black Widow Rec. je v standardní jewel case a kromě kotouče obsahuje ještě šestnáctistránkovej booklet. V něm najdete kredity, sestavu, tracklist, texty písniček v italštině i anglině a pár fotek. Jeho zvuk je dobrý a tak nemám důvod držet se zbytečně při zemi – za čtyři.
SKLADBY:
1. Il fuoco sotto la cenere (9:17)
2. Thomas (9:28)
3. Per sempre qui (5:40)
4. I due poli (7:04)
5. Il fuoco nel bicchiere (5:42)
6. Il rock e l’inferno (5:52)
7. Fuoco sulla collina (5:06)
SESTAVA:
Franco Piccolini – Tastiere
Gino Terribile – Batteria, percussioni e voce
Giuseppe Terribile – Basso, chitarra e voce
Piuccio Pradal – Chitarra acustica e voce
Massimo Spica – Chitarre
Simone Piccolini – Tastiere e coro
Special guests:
Pino Ballarini – Voce in “Per sempre qui”
Paolo Siani – Batteria in “Il rock e l’inferno”
Giorgio Usai – Organo e voce in “Il rock e l’inferno”
Il Fuoco Sotto La Cenere
Prog Rock
Black Widow Records
2017
CD
6
CD Black Widow Records – BWRCD 204-2 /2017/
