CD VM 2000 – VM CD 045 /2008/
Skupina Il Castello di Atlante vznikla v polovině sedmdesátých let, ovšem debutovala až v roce 1993 po všech stránkách vydařeným albem Sono io il Signore delle Terre a Nord. Jeho nečekaný úspěch (prodalo se přes 3000 kopií) byl závazkem i povzbuzením zároveň, takže proč se nepokusit o další desku? Producent Beppe Crovella požadoval nový materiál, ale kapela nechtěla nic uspěchat a poskytla mu pouze archiv, složený z privátně zaznamenaných demo snímků a živých nahrávek z let 1976-1984. Crovella některé z nich vybral, vyčistil a v roce 1994 vydal pod názvem Passo dopo passo (Krok za krokem)…
Téměř 74 minut dlouhá kolekce obsahuje dvanáctku skladeb, jejíž místy slyšitelné technické nedostatky vyvažují výborné melodie ruku v ruce s hřejivou atmosférou. Kapela hrála klasickej symphonic prog se zpěvem v italštině a jediným, čím se odlišovala od záplavy jí podobných byla přítomnost houslisty Massima Di Laura. Trochu tak připomínala velikány PFM, nebo Quella Vechia Locanda, ale najdou se i fanoušci, kteří v tom slyší Kansas. Nahrávky zaznamenané v průběhu osmi let jsou zajímavou exkurzí do historie skupiny a poskytují příležitost seznámit se s jejím vývojem. Jsou tady klasické kousky, svým zvukem odpovídající druhé polovině sedmdesátých let (Cavalcando tra le nuvole, nebo Danza sulla 5° strada), ale i takové, u kterých je znát “modernější sound” nastupujících osmdesátek (např. L’ombra).
Il Castello di Atlante fungují dodnes (v roce 2023 nahráli pěti skladbové EP Memorabilia) a patří k nejdéle hrajícím prog rockovým kapelám v Itálii, navíc mám podobné sbírky rarit rád (zmínil bych aspoň Sec a Flashes From Archives Of Oblivion od Celeste, nebo From Cocoon To Butterfly od Maxophone), takže pro mě bylo CD Passo dopo passo jasnou volbou, ale ono je tady opravdu co poslouchat.
Takové Cavalcando tra le nuvole, nebo balada Il cortile by se neztratily na žádném ze studiových alb a mám dojem, že v případě první jmenované se tomu tak i nakonec stalo. Prakticky až po v pořadí osmou Il cortile nemám s albem nejmenší problém a drobátko přepadlej bývám až u tříminutového houslového sóla v podobě tracku Passaggio. Poslední tři kousky už bohužel trpí výrazně horší produkcí a škoda je tomu především v případě závěrečné instrumentálky Chorale 1, protože její leitmotiv je skutečně nádherný.
Svým webovkám kapela věnuje nadstandardní péči a musím ji za to pochválit, ale mohla by si zřídit i oficiální kanál na YouTube, protože moc se tam toho od ní poslechnout nedá. Zaplaťpánbu aspoň za rozhodně zajímavá videa od baskytaristy Dina Fioreho, protože v jejich průběhu si můžete prohlédnou slide show z archivních fotografií Il Castello di Atlante. No a o službách typu Spotify ani nemluvě, tam jsem našel jen zmíněné EP Memorabilia.
Album je dostupné jen ve dvou CD vydáních, v tom původním od Vinyl Magic z roku 1994 a v podobě reedice od VM 2000 (2008). Ta kromě kotouče nenabízí víc, než čtyřstránkovej booklet s tracklistem, texty a jednou koncertní fotografií. Zamrzí především absence podrobnějších údajů k původu zaznamenaných skladeb, chybí dokonce rovněž sestava skupiny, ale pokusil jsem se ji aspoň dohledat. Za tři.
SKLADBY:
01. Overture per un concerto (4:10)
02. Cavalcando tra le nuvole (5:07)
03. Danza sulla 5° strada (11:12)
04. Alice (6:14)
05. Omer (4:46)
06. Epiciclo (4:48)
07. L’ombra (5:03)
08. Il cortile (2:34)
09. Passaggio (2:52)
10. La guerra dei topi (7:20)
11. Babele (13:22)
12. Chorale 1 (5:49)
SESTAVA:
Il Castello di Atlante (1975-1982):
Aldo Bergamini (chitarra, tastiere, voce)
Massimo Di Lauro (violino, tastiere)
Giampiero Marchiori (flauto)
Dino Fiore (basso)
Paolo Ferrarotti (batteria, voce)
Il Castello di Atlante (1982-1984:
Marchioriho nahradil
Roberto Giordano (tastiere, voce)
Passo Dopo Passo
Prog Rock
Vinyl Magic
1994
CD
12
CD VM 2000 – VM CD 045 /2008/
