Archívy kategórie: PRÁVE POČÚVAM

BILLY IDOL – Rebel Yell,1983

Druhé sólové album ex-pankáče Williama Michaela Alberta Broada, vystupujícího pod pseudonymem Billy Idol, se mi v době svého vzniku dost líbilo, hlavně díky hitu a nejlepší skladbě nahrávky, titulní „Rebel Yell“, a rád si ho poslechnu i dnes.
(Je to taková zajímavá a hlavně šlapající „hardrocková nová vlna“…)

BLUE ÖYSTER CULT – Secret Treaties, 1974

Dnes asi nejopěvovanější album téhle americké rockové bandy, ačkoliv daleko většího komerčního úspěchu dosáhli Blue Öyster Cult až s následující studiovou nahrávkou, albem „Agents Of Fortune“ (1976). Ta není taky špatná, ale i pro mě je „Secret Treaties“ zkrátka nejlepší…
(Pro pořádek dodávám, že kompletní diskografii kapely neznám.)

MERCYFUL FATE – Time, 1994

Vynikající čtvrtá studiová nahrávka výjimečných Mercyful Fate, nazvaná „Time“, je druhým regulérním albem po zhruba osmileté pauze téhle party, a spolu s prvními dvěma nahrávkami – „Melissa“ (1983) a „Don’t Break The Oath“ (1984) – patří k tomu nejlepšímu, co kapela vytvořila.

MOTÖRHEAD – 1916, 1991

Motörhead jsou moje srdcová (spíš bych měl napsat „piková“) kapela – sice ne jediná, ale určitě největší – a mám rád všechna jejich alba… Mezi ty nejoblíbenější bezesporu patří „1916“ z jednadevadesátého roku; čtyřletá pauza mezi touto nahrávkou a jejím předchůdcem, albem „Rock ‘N’ Roll“, se rozhodně vyplatila!

RORY GALLAGHER – Deuce, 1971

Druhá Roryho sólovka je vynikající! (Podobně jako ta první, třetí, čtvrtá, šestá, sedmá, osmá i devátá… Pátá je o malinko slabší než zbytek, ale taky dost dobrá.) Za svou zálibu v hudbě tohoto skvělého bluesmana vděčím do značné míry Hejkalovým glorifikacím všech jeho „nejlepších nahrávek“ (a ty uvozovky jsou tam vlastně zbytečné). Díky, Hejkale, díky, Rory Gallaghere!

P. S.
Chtěl jsem přidat tuto verzi úvodní skladby „Used To Be“ z alba „Deuce“, ale nějak se nezadařilo (tak zkuste na YouTube zadat sami):
https://www.youtube.com/watch?v=HC8ZXv7yQvA

THE CRAZY WORLD OF ARTHUR BROWN – The Crazy World Of Arthur Brown, 1968

Výborná psychedelie v podání anglické party „šílenců“ v čele se zpěvákem Arthurem Brownem, dnes už osmasedmdesátiletým, a s hitem „Fire“, jehož pódiová prezentace je nezapomenutelná (stejně jako neuvěřitelná a bláznivá současně)…
Neměla by být opomenuta ani účast dalších velikánů v kapele The Crazy World Of Arthur Brown, a tím byl od počátku klávesista Vincent Crane (právě on s Brownem mají na svědomí zmíněný hit „Fire“), později také bubeník Carl Palmer (roku 1969 vystřídal původního bubeníka Drachena Theakera), kteří spolu potom, po odchodu v létě 1969, založili Atomic Rooster; po vydání eponymního debutu v roce 1970 ale Palmer skupinu opustil, aby pak vznikla další legenda Emerson, Lake & Palmer, ovšem to už jsme od The Crazy World Of Arthur Brown docela daleko…

BILLY F GIBBONS – The Big Bad Blues, 2018

Billyho druhá sólovka z roku 2018 se mi líbí o něco víc, než ta předešlá z roku 2015, ačkoliv ani ta není vůbec špatná… Na „The Big Bad Blues“ ale latinskoamerické vlivy nahrávky „Perfectamundo“ ustoupily výrazně těm bluesrockovým, takže by asi nikoho nepohoršilo, kdyby bývala deska vyšla pod hlavičkou ZZ Top
Protože se na ní ale z tria „fousáčů“ podílel jen Billy Gibbons, nestalo se tak.
Podstatné však je, že nahrávka existuje a přináší jedenáct skvělých skladeb; jižanský blues rock jak má být!

METALLICA – Load, 1996

Když nepočítám předělávky „Garage Inc.“, vydané v 98. roce, je „Load“ poslední album, které mám rád celé a bez výhrad. Sice už se začalo trochu „smrákat“, ale přes různé novoty a vlivy odjinud (přitom Alice In Chains je má oblíbená kapela), prosvítá tu ještě pořád ta stará dobrá Metallica