E | EELA CRAIG | RECENZIE | Virgin Oiland

Ztraceni na křižovatce hudebních dějin

komentárov 5

3CD Box Set MIG – MIG03102  /2024/

Po ambiciózním, ovšem fanoušky odmítnutém LP Missa Universalis (1978) to šlo s Eela Craig od desíti k pěti a následující, rozpačité album Virgin Oiland (1980) je odpovídajícím výsledkem vleklé krize…

Z kapely mezitím odešli hráč na klávesové nástroje Hubert Bognermayr a bubeník Frank Hueber, takže dosavadní frontman Will Orthofer musel usednout k bicím. Faktem je, že se s nimi popasoval na výbornou a zrovna v jeho výkonu bych problém nehledal. To spíš v tuctovém a nesourodém obsahu desky, který se pohybuje na rozhraní symphonic progu, disca a popu. Inu, psal se rok 1980 a stejně, jako ostatní “art rockoví dinosauři” přešlapovali i Eela Craig na křižovatce a nevěděli, kudy dál.

Vypíchnul bych aspoň skutečnost, že i v tomto případě jde o album koncepční (byť s poněkud chmurným poselstvím), věnované lidskému pokolení směřujícímu k vlastní sebedestrukci. Jenomže tím veškerá pozitiva končí, protože objevit slušnou skladbu dá pořádnou fušku a tak mě napadá poněkud otřepané přirovnání k pátrání po jehle v kupce sena. Tedy, abych kapele úplně nekřivdil, pár by se jich nakonec našlo a začal bych v pořadí druhou Beecher’s Brook. Se svými necelými sedmi minutami je to nejdelší kus na desce a obsahuje funky/jazzovou instrumentální vsuvku, která jako jediná trochu připomíná materiál ze starších alb.

Na diskotékovou podivnost Birds On A Feather si člověk může aspoň zatrsat a to samé bych mohl napsat i o předposlední, vokodéry “vyšperkované” Love To Hate You, Baby. Trochu mi to připomíná A. Parsonse (Raven), nebo šlágr Mr. Roboto (1983) od Styx…

Jakž takž na milost bych vzal ještě poprockový pokus o hit Pig City, ovšem ten zbytek už do mě leze, jak do chlupatý deky. Když nepočítám 45 sekund dlouhou introdukci, tak ze zbylých devíti skladeb je jich hned pět ukňouranými, popovými baladami a to se nedá. Ukrutně se to táhne a zkreslený přednes tomu nasazuje korunu. Nevím, z čeho to CD vydavatel dělal, ale zvuk připomíná nekvalitní přenoskou sedřenou vinylovou desku. A čím blíž jsem k jejímu (hypotetickému) středu, tím je to horší.

Tohle se zkrátka nepovedlo a není divu, že to kapela po vydání alba raději zabalila. V roce 1988 sice pod hlavičkou Eela Craig vyšlo ještě album Hit Or Miss, ovšem to nemá s původní tvorbou vůbec nic společného a bylo by bývalo lepší, kdyby nevzniklo. Za jedna.

SKLADBY:
01. The First Minute (0:45)
02. Beecher’s Brook (6:42)
03. How It Started (3:56)
04. Carry On (4:02)
05. Birds On A Feather (4:12)
06. Still… (4:01)
07. Pig City (3:34)
08. Lion’s Covering The Beaches (3:22)
09. Love To Hate You, Baby (4:41)
10. The Seven Minutes (5:10)

SESTAVA:
Gerhard Englisch: bass, synthesizer
Will Orthofer: drums, vocals
Fritz Riedelberger: guitar, piano, vocals
Hubert Schnauer: keyboards, flute, guitar
Harald Zuschrader: keyboards, flute, guitar
Alois Janetschko: live mixing

Borg Choir conducted by Professor Wolfgang Mayerhofer.

Virgin Oiland Book Cover Virgin Oiland
Eela Craig
Prog Rock
Ariola
1980
LP
10
3CD Box Set MIG – MIG03102 /2024/

5 názorov na “Ztraceni na křižovatce hudebních dějin”

  1. Ahoj, Snake, pocuval som len popri praci ale zaryla sa mi to pameti skladba s hlasom prefiltrovanym cez nejaky odporny vokoder a v disko rytme… des…
    Do zbierky ju asi kvoli kompletizacii diskografie Eela Craig zaradim, ale asi bude zapadat prachom…

    1. Díky za zpětnou vazbu. To, že ti v paměti uvízla jen jedna z těch disko – podivností je v mnohém vypovídající a slyšíme to tedy stejně. Ta deska je opravdu špatná, ale pokud ji opravdu chceš, seženeš ji (původní vydání) docela snadno. Budu se opakovat, ale královnou diskografie Eela Craig je pro mě album One Niter, lepší nenatočili.

Pridaj komentár