Dějinný rok 1968 poznamenal nejen v Československu osudy vícera doposud aktivních generací. Jeho dozvuky stále rezonují společností, témata, jež nastolil, jsou stále aktuální, jakkoliv je ledasco naopak. VIAC Horký i mrazivý osmašedesátý →

Bude mi třináct, končím sedmou třídu třetí zlínské (oficiálně gottwaldovské) devítiletky a i svým pubertálním rozumem cítím, že něco visí ve vzduchu. VIAC 1968/1: Jarní sny a touhy… →

Doutnák dohořel a společnost v únoru před třiapadesáti lety explodovala nadšením nad pukajícími ledy i znovunabytou svobodou projevu. Téměř nic nebylo tabu, jakkoliv tisk zatím kolem nejžhavějších témat zatím našlapoval opatrně. Občané už nemuseli číst mezi řádky, vnímali a vítali změnu atmosféry, mediální pád „vedoucí úlohy strany“, faktické zrušení cenzury, kdy vše směřovalo k jejímu (červnovému) zrušení de iure. A lidi se na sebe usmívali již v ranních frontách u PNS… VIAC 1968/2: Liša, lišáci, slavíci, popíci a válečníci →

Hudba a zvuk jsou si navzájem navěky souzeni. Hudba se bez zvuku neobejde vůbec, a pro zvuk je hudba nejkrásnějším lidstvem stvořeným obsahem. Hudba a zvuk (HaZ) byl také název měsíčníku pro rozhlas, hudbu a elektroniku, vycházejícího v letech 1967 až 1971. Ročník 1968 se stal cenným autentickým zdrojem o tehdejším tuzemském dění na poli audio techniky. VIAC 1968/3: Když HI-FI doputovalo do ČSSR →

Bývaly časy, kdy se ve světě o muzice hodně psalo a četlo napříč všemi žánry. V dobách, kdy se dřevní rock’n’roll měnil na bigbít a posléze rock, bylo jen otázkou času, kdy se pro nové publikum bude hrát, zpívat – a také psát. VIAC 1968/4: Pop Music Expres – papírová bigbítová vlaštovka →

Šedesátý osmý lze bezesporu považovat za rok velkého vzepětí československého bigbeatu. Mladí víc a víc odmítali rudé linkování jejich životů i ve volném čase, jejich rodiče a prarodiče začali vzpomínat a mluvit nahlas, společnost se nadechla v naději i očekávání. Hrálo se a zpívalo všude, už ale ne častušky, ale pop music. Když zalistujeme dobovými časopisy, vykukují z každé druhé stránky zpěváci, zpěvačky, skupiny. Někdy je až úsměvné číst, co všechno na sebe tehdy bezelstně prozradili. Upíří bulvár naštěstí ještě neexistoval, a společenská poptávka po hnusu také ne.
Připomeňme si dnes s velkou pomocí Pop Music Expresu dvě velká jména našeho ro©ku, nejenom 1968, i srážku s realitou. VIAC 1968/5: Bigbeatové báje, stáje a pověsti →

Byl krásný slunný den a já spěchal krátce po poledni ze školy o něco rychleji než obvykle. Červen jako když vymaluje, dveře našeho baťovského půldomku otevřené dokořán, máma zády v kuchyni. „Něco nového?,“ ptám se namísto pozdravu. „Umřel,“ hlesla tiše, a svět potemněl. VIAC 1968/6: Různobarevné paprsky letního slunovratu →

Sedmého června 1968 vstoupila do kin Šíleně smutná princezna s Helenkou a Vaškem, aby na pár měsíců ovládla nejenom kina, ale i všechny dětské a mládežnické časopisy. Nedílnou součástí byla chytlavá hudba mladého Jana Hammera i exteriéry, za nimiž jsme se vypravili na školním výletě do Trenčína a okolí, a tedy i na Bojnický zámek. Na tehdy ještě nádherném koupališti Zelená žaba v Trenčianských Teplicích jsme si coby medici sedmého ročníku základky doplnili znalosti anatomických detailů našich spolužaček. A pak začaly prázdniny, dlouho vypadaly na jedny z nejkrásnějších… VIAC 1968/7: Prázdniny začínají … srandy i muziky kopec →

„Je válka, je válka!“ křičel malý blonďáček, vrazivší onoho rána do mého pokoje. „Co to návštěvnické mrně plácá?“ pomyslel jsem si v polospánku, ale pak mě něco uvnitř bodlo… VIAC 1968/8: Srpnový mráz z Kremlu! →

Umlkly svobodné vysílače, bledly a mizely burcující nápisy, chodilo se dál do práce, začala škola. Zaskočená společnost fungovala v jakémsi šokovém setrvačném režimu, časopisy zatím vycházely v takřka nezměněné podobě, rozběhly se přípravy na druhý beatový festival, dál se vysílala rozhlasová Houpačka. Každé probuzení však začalo otázkou: nebyl to jen blbej sen?! Bohužel nebyl. A brzy bylo hůř… VIAC 1968/9: Zrazená a zaskočená země →