DEEP PURPLE – DEEP PURPLE IN ROCK, 1970

Album, jež změnilo pravidla tvrdého rocku srovnatelně s fundamentálně bluesovou jedničkou LED ZEPPELIN. Drtilo zavedená pravidla velikášským přebalem, brutální silou zvuku, hráčskou ekvilibristikou a elegancí, i doposud neslyšeným aranžérským a muzikantským novátorstvím.
Přes svou explosivní výjimečnost však ani In Rock nevznikl ze vzduchoprázdna, má svou vnitřní historickou logiku a vnější souvislosti, přesto se dá napsat, že jím DEEP PURPLE tehdy překročili nejen svůj Rubikon a již pro ně, ani rockový svět vůkol, nebylo cesty zpět.

“Po třech albech jsme se stále jen hledali. Když se k nám ale připojili Ian s Rogerem, stalo se něco úžasného, najednou jsme mohli všechno,” vzpomínal Jon Lord. Gillan oceňuje především tvůrčí pospolitost: “Byla to čirá radost, žádné biflování už napsaných skladeb, nýbrž jejich tvoření přímo ve zkušebně a na place. Sound alba se tvořil při společném živém hraní.”

Hanwellovo komunitní centrum z poloviny 19. století pamatuje ledasco. Charlieho Chaplina i zrod artové odnože hard rocku při sousedském pobytu DEEP PURPLE a URIAH HEEP. Z desek In Rock a Very ‘eavy… Very ‘umble je evidentní, že si vzájemně naslouchali, avšak neopisovali, jak se jim občas neználkovsky podsouvá.

Každý z nás hardrockerů si určitě nejednou položil otázku, z čeho všeho se skládá hornina, do níž pětice kameníků vysochala hardrockový památník?
Zeptejme se opět Iana Gillana: “Šlo o akumulace různých vlivů. Jon měl svou klasiku a mistra hammondů Jimmyho Smithe, Ian ztělesňoval Buddyho Riche, já miloval Elvise, Little Richarda, Chucka Berryho, Fatse Domina, Ellu Fitzgerald, Jerryho Lee Lewise. Roger Boba Dylana,” upřesňuje – a současně ostentativně ignoruje perimetr Ritchieho Blackmorea. Nicméně, právě on byl bezesporu vůdčí silou kapely. “Nebyl jen kytarista, byl inovátor, dynamický autor, který tehdy dokázal přijít s věcmi, jež by nikoho ani nenapadli,” vzdává bývalému kolegovi poklonu Roger Glover.

Album se nahrávalo porůznu a na etapy od října 1969 do dubna sedmdesátého. “Studio jsme proměnili ve zkušebnu,” prozrazuje Gillan. Současně přiznává, že ani dopředu nevěděli, jak mají na desce znít. Nakonec vše dopadlo jako při živé show, hlasitost se stupňovala, co aparatura dovolila. Někdy i o trochu víc. “Můj strýc, jazzový klavírista, ze studia doslova prchnul, když nás slyšel. Křičel něco o kakofonii,” směje se Ian.

Tajemství do té doby neslýchaně agresivního plného zvuku spočívá nejenom v samotných výkonech muzikantů, ale také ve způsobu nahrávání. Roger Glover k tomu v bookletu k výroční verzi z roku 1995 uvádí: “Hulili jsme své nástroje a aparáty co to jen šlo. Není divu, že náš zvuk saturoval magnetofonové pásy. Kdybych si měl vybrat jeden obrázek z nahrávání ‘In Rock’, byly by to VU metry zaseklé nadoraz v červeném poli.”
Starší čtenáři určitě pamatují, co s nahrávkou dokázal provést přebuzený magnetofonový pásek – byla nevratně zbustrovaná. A to je částečně i případ alba In Rock, jakkoliv víme, že Roger trochu přeháněl, Martin Birch totiž nebyl žádné zvukařské ořezávátko a měl vše pod kontrolou.

Aspoň pár slovy se podívejme i na jednotlivé skladby:

Speed King, pecka na solar, pocta Little Richardovi a jeho svaté trojici: Good Golly Miss Molly, Tutti Frutti a Lucille. Do příchodu Highway Star otevírák koncertů.
Bloodsucker s pageovsky zalamovaným riffem napsal Ritchie společně s Rogerem při společném jamování na španělky u něj doma.
Protiválečná Child In Time je vedle “Schodů do nebe” vrcholným rockovým “Bolerem”, byť je, jak známo, v úvodu opsaná z Bombay Calling amerických IT’S BEAUTIFUL DAY. Lord si její základní tříakordový motiv znovu a znovu přehrával. “A já jsem do toho bez nějakého přemýšlení začal ‘Sweet Child in Time’ … a v tu chvíli se začala psát rocková historie. Píseň vznikla naprosto spontánně, aniž by vycházela z nějakého příběhu jako později třeba ‘Smoke On The Water’ a já při ní poprvé objevil svůj jekot; možná mi k němu napomohly i těsně upnuté kalhoty,” dává k dobru Gillan.
Flight Of The Rat je hardrocková peckou s rodokmenem v klasické hudbě. Má totiž předobraz v “Letu čmeláka” od Rimského-Korsakova, preludovaného, jak jinak, Jonem Lordem ve studiu. Hudební výchova v praxi.
V bucharsky kráčivé Into The Fire se nejvíce “vyřádil” Ian Paice, podle něhož jde ve skladbě o příběh někoho, kdo udělá v životě zásadní chybu a špatně skončí.
Taktéž v Living Wreck Paiceovy kovové bicí doslova předběhly dobu.
Závěrečná Hard Lovin’ Man je pak typickou Blackmoreovou jízdou na plný plyn a nebojím se jí nazvat první skladbou RAINBOW.

Kdybych měl popsat, čím vším bylo In Rock pro mou generaci náctiletých, potřeboval bych aspoň 10 stran.

Jaromír Merhaut, publikováno v magazínu Spark 8/2020

SKLADBY:
A1) Speed King 5:49
A2) Bloodsucker 4:10
A3) Child in Time 10:14
B1) Flight of the Rat 7:51
B2) Into the Fire 3:28
B3) Living Wreck 4:27
B4) Hard Lovin’ Man 6:38

Autoři skladeb: Blackmore, Gillan, Glover, Lord a Paice
Nahráno: říjen 1969 – duben 1970 ve studiích IBC (A1, A3, B2, B3), De Lane Lea (B1, B4) a Abbey Road (A2), vše v Londýně
Zvuková režie: Andy Knight (IBC), Martin Birch (De Lane Lea) a Phillip McDonald (Abbey Road)
Produkce: Deep Purple

SESTAVA:
Ritchie Blackmore – kytara
Ian Gillan – zpěv
Roger Glover – baskytara
Jon Lord – klávesy
Ian Paice – bicí

Album: Deep Purple In Rock
Autor: Deep Purple
Žáner: Hard Rock
Vydavateľstvo: Harvest
Rok: 1970
Formát: LP
Počet skladieb: 7