Moderní populární hudba zastřešuje asi tak milion směrů a žánrů. Jedním z dlouhodobě nejkontroverznějších termínů je tzv. progresivní rock. S určitou mírou nadsázky by se dalo napsat – kolik fanoušků, tolik definicí.
Čeká nás proto těžký a současně i krásný úkol. Budeme společně bádat, vzpomínat, vyprávět, přemýšlet, a hlavně: poslouchat. Progresivní rock není prvoplánový, vyžaduje pozornost, naladění se, nejeden poslech. Odměnou je u vrcholných děl putování hudební krajinou až za obzor vnímání…

První zmínky o progresivním rocku/muzice se začaly objevovat v druhé polovině šedesátých let. V oné kvasné době, kdy se za půlrok událo víc než dnes za pětiletku, se velkolepými přívlastky kupodivu šetřilo. Například KING CRIMSON byli tiskem označováni za naději britské popmusic. Dnes by onen výrok zněl skoro jako nadávka. Spousta muziky, v současnosti považované za klasiku nejryzejší, si navíc své místo na slunci musela u hudebních publicistů doslova vyvzdorovat. Je zdánlivě paradoxní, že nadšení fanoušci byli ve svém úsudku kolikrát na míle před recenzenty.

V úvodní části takříkajíc vytyčím a pojmenuju prostor, jehož krásná tajemství a zákoutí postupně prozkoumáme.

Jaromír Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 1-12/2016)

01) Příprava na cestu bludištěm
02) Swingující sixties
03) Zázračná artrocková pětiletka
04) Spletitý jazz rock
05) Krize? Jaká krize? Prog v roce 1975
06) Americká krása
07) Osmdesátkové neoprogové zapomněnky
08) Kralevicové a panoši britského neoprogu
09) Britské království neoprogu deváté dekády
10) Pokračující toulky neoprogem 90. let
11) Outsideři nového tisíciletí
12) Quo vadis