Bruce Springsteen & The E Street Band
Letiště Letňany, Praha
15. června 2025

Před pěti lety jsem ve zdejším poslechovém vlákně o tehdy aktuálním Springsteenově albu Letter To You napsal: “Skvělá deska do hnusný doby. Občas při poslechu zavřu oči a představuju si, že stojím v kotli, na pódiu rozjetej Boss s perfektně šlapajícím Bandem v zádech a je mi dobře.”

S tvorbou charismatického amerického zpěváka, kytaristy a autora mnoha poutavých příběhů o obyčejných Američanech přicházejících o sny, lásku a budoucnost, jsem se poprvé seznámil v polovině osmdesátých let minulýho století prostřednictvím alba Born In The U.S.A. s obalem, kterýmu nešlo odolat.
Mezi jeho skalní příznivce mající kompletní diskografii v šuplíku, neřku-li v malíku, jsem se však řadil jen zvolna a s účastí na jeho prvním pražském akustickém koncertě v květnu 1997 se celkem bezbolestně minul. Doháněl jsem tehdy jiný resty. Zato druhou zastávku v červenci 2012, tentokrát už se slovutným The E Street Bandem v zádech, jsem oželel jen se skřípěním všech zbývajících zubů kvůli programové kolizi, k níž u letních termínů dochází častěji než jindy.

Nadějí, že se ještě naskytne další příležitost, jsem se hřál plný tucet let a sem tam si při tom připomněl pasáž z Merhautova dobového reportu pro Rock plus (4/2012): “Co napsat nového a neotřelého k záplavě superlativů, které zaplavily české weby hned po skončení pražského velekoncertu Bruce Springsteena? Nevím. Tři dny přemítám, vracím se v myšlenkách k tomu či onomu, a užívám si dozvuky jednoho ze svých nejsilnějších životních hudebních zážitků. Pokud vám bude připadat mé následující vyznání jako bez ladu a skladu navršená hromada střípků, budete mít pravdu.”
Jardovo tehdejší rozpoložení mi teď do slova a do písmene mluví z duše, tož s několikadenním odstupem taky přidám pár svých postřehů a dojmů, jichž mi ze zdravotních důvodů o rok odložené Springsteenovo vystoupení v pražských Letňanech naservírovalo přehršel.

Pořádající agenturou avizovaná přes tříhodinová akce začala s nezvyklým pětiminutovým předstihem prostým nástupem osmnáctičlenného tělesa na pódium a pozdravem “Dobrý večer, Praho.” Sympatický antré.
Samotný rozjezd obstarala předělávka Summertime Blues, kterou mám zažitou v nedostižným podání Blue Cheer, naplno jsem si tak vychutnal až další večerní menu, počínaje hitem Land of Hope And Dreams opatřeným českými titulky, které budou v průběhu večera doprovázet i některé dalších písně a čtvero zpěvákových proslovů o aktuálním dění v jeho rodné zemi. Stejně jako u Waterse jsem je nechal bez odezvy, byl jsem za muzikou a tý se mi dostalo měrou vrchovatou.
K politickým proklamacím obou mistrů svého řemesla tak jen poznámku. Když pominu nedávnou vpravdě klaunskou hlášku o umělci bez talentu, která na Springsteenovu adresu zazněla z Bílého domu, nikdy jsem se v souvislosti s ním nesetkal s nálepkou typu salónní levičák nebo socialista, zatímco Waters je tak označován zcela běžně. Přitom toho mají společného rozhodně víc než jen averzi vůči Trumpovi.

Ale hajdy zpátky do epicentra dění. Ryčné songy i poklidnější pasáže s foukačkou i bez následovaly v rychlém sledu, aniž by zpěvák nechal nadšené mezinárodní publikum dotleskat. Jeho hlasivky se držely jak jen mohly a s výjimkou prvního přídavku Born In The U.S.A. se s tím zápřahem popasovaly se ctí.
Velkolepá show ve strhujícím tempu a nakažlivé atmosféře přinesla 170 minut autentického dřevního rocku, tři desítky vlastních i převzatých skladeb, famózní výkon báječně sehrané doprovodné kapely i nejeden nezapomenutelný moment. Až mystické vyvolání deště na sklonku parného dne při Rainmakerovi, emočně vypjatý závěr klasiky The River, “antirepublikánskou modlitbu” Long Walk Home, osobně nejočekávanější číslo House of A Thousand Guitars v čarokrásné akustické verzi, Lofgrenova řízná sóla v Youngstown a Because The Night, povznášející ságo Jakea Clemonse, či závěrečnou zvonkohru svobody, která zněla “za ty, kdo se bouří, kdo nemají štěstí, za opuštěné a zrazené, neprávem uvězněné, za zmatené, obviňované, zneužívané, vyčerpané, za všechny zklamané.”

Jedním dechem třeba zmínit i vítané bonusy v podobě nepřepáleného, ale dostatečně sytého zvuku s jasně čitelnými nástroji, stejně jako dokonale vychytanou režii detailních záběrů na velkoplošných obrazovkách mapujících dění na pódiu i pod ním a v neposlední řadě Springsteenův spontánní kontakt s fanoušky korunovaný hláškou “Chci vám poděkovat, že jste mě zde přijali.”

Snad i proto drtivé většině z 60 tisíců přítomných nevadilo, že leje, mají triko durch a mokro v botách. Proudy vody neodbytně stékající po tvářích navíc jakoby smyly i všechny pořadatelský přešlapy. Nikdy nebudou tím, co se mi vybaví při vzpomínce na tenhle večer.
Díky Bossu za něj.

SETLIST:
Summertime Blues
Land of Hope and Dreams
Death to My Hometown
Lonesome Day
My Love Will Not Let You Down
No Surrender
Rainmaker
Darkness on the Edge of Town
The Promised Land
Hungry Heart
The River
Youngstown
Murder Incorporated
Long Walk Home
House of a Thousand Guitars
My City of Ruins
Because the Night
Human Touch
Wrecking Ball
The Rising
Badlands
Thunder Road
&
Born in the U.S.A.
Born to Run
Bobby Jean
Dancing in the Dark
Tenth Avenue Freeze-Out
Twist and Shout
Chimes of Freedom

SESTAVA:
Bruce Springsteen – zpěv, kytary, harmonika
Roy Bittan – klávesové nástroje, akordeon
Nils Lofgren – kytary, akordeon, mandolína
Patti Scialfa* – akustická kytara, doprovodný zpěv
Garry Tallent – ​​basová kytara
Steven Van Zandt – kytary, mandolína, doprovodný zpěv
Max Weinberg – bicí, perkuse
&
Jake Clemons – saxofon
Charles Giordano – klávesové nástroje, akordeon
Soozie Tyrell – housle, akustická kytara, doprovodný zpěv
&
Anthony Almonte – perkuse, doprovodný zpěv
Barry Danielian – trubka
Ed Manion – saxofon
Ozzie Melendez – pozoun
Curt Ramm – trubka
&
Ada Dyer – doprovodný zpěv
Curtis King Jr. – doprovodný zpěv
Lisa Lowell – doprovodný zpěv
Michelle Moore – doprovodný zpěv