CD Agla Records – cd 04 /2012/
Skupina Daal vznikla v roce 2008 a už o rok později debutovala stříbrnou plackou Disorganicorigami, vydanou prostřednictvím italského labelu Mellow Records. V roce 2011 ji následovalo cédéčko Destruktive Actions Affect Livings a Dodecahedron (Dvanáctistěn) z roku 2012 je tak jejím již třetím dlouhohrajícím albem…
Stejně, jako předcházející počin vyšlo na privátní značce Agla Records a to ve dvou verzích. Buď jako digipack, nebo v podobě limitovaného box setu spolu s EP Call Of The Witches. To jsem na stránkách Rockovice představil v rámci recenze kompilačního 2CD Archives (2019) a nyní se o to samé pokusím i v případě samotného alba:
Daal potemněli. A zvážněli. Trend, který se začínal projevovat již na předcházejících deskách se tady ukazuje v plné míře a tomu, že nepůjde o nic veselého nasvědčuje i jednoduše zpracovaný obal v černé barvě, pokrytý geometrickými obrazci a tajemnými znaky. Náplní alba je soundtrack k dvanácti povídkám, které napsali členové kapely a jejich příznivci, spolu s dalšími dvěma anonymními “psavci”. Já ty příběhy bohužel neznám, protože digipack je bez bookletu a uvnitř obalu jsem našel jen jména autorů, ale vsadil bych svoji umolousanou rádiovku na to, že půjde o storky neveselé, ba přímo truchlivé, s atmosférou plnou úzkosti a děsu. Protože přesně tak na mě působí i samotné album. Auru tajemství navíc přiživuje skutečnost, že jednotlivé skladby neobsahují žádné názvy. Dostalo se jim pouze prostého označení (římskými číslicemi) jako part. I – XII.
S ohledem na koncept, stopáž desky (70:38) a výpis zúčastněných hostů soudím, že půjde o dosud nejambicióznější dílo z produkce Daal. S některými jmény už jsem se sice setkal i na předcházejících nahrávkách, ovšem tady je slyšet – kromě kytar s basou – i množství všelijakých fléten, klarinet, saxofon, housle, nebo cello. Což je samozřejmě dobře, protože produkčně je to zvládnuté na jedničku a party hostujících hudebníků přispívají k větší pestrosti zaznamenaného materiálu. V nahrávce se tak pořád něco děje a nemá tendenci splynout v jeden šedivý a nezáživný celek. Tím ovšem netvrdím, že je to záležitost na jeden, ještě k tomu rychlej poslech. To vůbec. Díky komplet instrumentálnímu obsahu a poněkud přepálené stopáži (té především) je jich zapotřebí – aspoň z mého pohledu – mnohem víc. Ono je docela těžké, udržet koncentraci po celých 70 minut a tak není nic divného, že jsem se v tom zezačátku poněkud ztrácel. Nějakou dobu trvalo, než jsem se v albu dokonale zorientoval, ovšem o to víc si ho teď užívám.
Již od prvního příběhu (part. I) se kolem mě začíná rozkládat atmosféra plná úzkosti a tísnivého strachu. Ságo Alessandra Papotta zadrnká na nervy a s nástupem Mellotronu M400sm se propadám do intenzivní noční můry. Následující povídka (part. II) má takřka tichomořskou náladu a to zásluhou pro Daal poněkud netypického sólového nástroje, kterým je slide guitar Ettore Salatiho. Ovšem není to žádná pohoda na pláži, se sklenkou vychlazeného drinku v ruce. Spíš kanibalskej zombie horor ve stylu Fulciho bijáku Zombi 2. Znáte?
Part. III je o smutných harmoniích a zadoomané kytaře, podepřené sametově hebkým zvukem cella (Chiara Alberti). Tady by mohl být doma fanoušek takových My Dying Bride, ovšem to už je těch chmur trochu moc a následující part. IV je prvním, tmu protínajícím paprskem světla a naděje. S načechranou rytmikou, cellem a housličkami hostující Sylvie Trabucco. Pátá kapitola (part. V) je návratem k pochmurné atmosféře z úvodu alba a k osm minut dlouhé part. VI si musím prošlapat cestu závějemi mellotronu. Ta je zpočátku skladbou z krapet experimentálního těsta, s všelijakými ruchy, samply a temným vrčením sequenceru. Zlom nastává až s nástupem melodického, brilantně vystavěného kytarového sóla, na které plynule navazuje krátká, subtilní a melodická parádička part. VII.
V intenzivním masomlejnku part. VIII to chrastí a lomozí, jak v nějakém ocelovém monstru, které se však v bezprostředně navazující part. IX promění v smrt a zkázu rozsévající metalovou mašinu. Desátá kapitola (part. X) je krátkým procitnutím ze zlého snu, protože najednou stojím na břehu jezera, poslouchám šplouchání líně se převalujících vln a švitoření ptactva v korunách stromů. A nejenom to. Odněkud z dálky slyším jazzem křísnutou muziku a to tklivě vzdychající ságo mě k sobě vábí, jak bludičky z blat. Následující part. XI je důraznými perkusemi tepanou a ornamenty smyčců zdobenou vstupní branou do podsvětí, která je známkou nezadržitelně se blížícího, velkého finále (part. XII). A to je skutečně monstrózní. Epický symphonic prog, ve stylu krajanů Höstsonaten, nebo La Maschera di Cera…
První dvě alba Daal jsem hodnotil jako velmi dobrá, ovšem teprve tady si to parádně sedlo a kapela se konečně našla v poloze, která bude vyhovovat nejenom jí, ale i fanouškům. Dodecahedron je tak jejím prvním, skutečným meisterštykem a spolu s EP Call Of The Witches tvoří jeden, prakticky dokonalý celek. Pokud máte rádi tvorbu skupin Jacula, Antonius Rex a Goblin, nebo patříte mezi šťastné majitele alba Symphonic Holocaust (1998) projektu Morte Macabre, tak není co řešit.
SKLADBY:
01. Dodecahedron part. I (07:45)
02. Dodecahedron part. II (05:09)
03. Dodecahedron part. III (06:57)
04. Dodecahedron part. IV (05:50)
05. Dodecahedron part. V (04:36)
06. Dodecahedron part. VI (08:12)
07. Dodecahedron part. VII (03:01)
08. Dodecahedron part. VIII (04:31)
09. Dodecahedron part. IX (05:51)
10. Dodecahedron part. X (05:10)
11. Dodecahedron part. XI (05:14)
12. Dodecahedron part. XII (08:14)
SESTAVA:
Alfio Costa: Hammond Organ, Leslie cabinets, Grand Piano, Minimoog, Mellotron M400sm, Fender – Rhodes Mark II piano, Synthesizers, Dulcimer, Samplers and Noises
Davide Guidoni: Acoustic and electronic Drums, Percussions Synhestesia Mandala Drum Pad, Kimerism Gongs, Octobans, Samplers. disconnecting cables
Special Guest:
Ettore Salati: Electric Guitars, Slide Guitar, Itchemba and Kehru
Luca Scherani: Bouzouki
Roberto “Bobo” Aiolfi: Electric Bass, Double Bass, Fretless Bass
Alessandro Papotto: Sax, Flute, Clarinet
Vincenzo Zitello: Bardic harp, Bass Flute
Marcella Arganese: Classical Guitar
Chiara Alberti: Cello
Sylvia Trabucco: Violin
Dodecahedron
Prog Rock
Agla Records
2012
CD
12
CD Agla Records – cd 04 /2012/
