Koncem sedmdesátých let se rockové kyvadlo, prudce vychýlené nástupem punku, zklidnilo, byť v novém azimutu. Tvrďáci se našli v kombinaci hardrockové tíhy a punkové zběsilosti = metalu, který se měl, a dodnes má, čile k světu, a postupně se rozvinul do nebývalé šíře subžánrů. O zbyvší artrockery ale jakoby nebyl mezi muzikanty zájem, nelze se jim ani moc divit; dřete, makáte, vymýšlíte a hrajete nemožné, a pak vás z piedestalu smetou tříakordoví nýmandi z garáže na periferii…

Možná i to bylo příčinou, že zatímco pro metal se stal hardrock východiskem k další cestě a rozvoji, tak neoprog se víceméně zapouzdřil v letitých postupech klasického progresivního rocku, a nic přelomového již nepřinesl. V podstatě jen porůznu kombinoval osvědčené postupy. I bez pelu novátorství vznikla spousta skvělé muziky. V dnešním sedmém dílu Příběhů progresivního rocku si jako předkrm důkladně připomeneme dvě málo známá jména z období prvního vzedmutí neoprogu na přelomu sedmé a osmé dekády.

NEUSCHWANSTEIN

Battlement (1979) je jedna z nejkrásnějších artrockových desek, co znám. Ukazuje, jak je vše relativní, a jak málo znamená být novým prorokem, když nejste ve správnou dobu na správném místě…

V roce 1971 zjistili v německém Saarlandu dva studenti, Thomas Neuroth a Klaus Mayer, že mají společnou zálibu v symfonickém artrocku i klasické vážné hudbě. Netrvalo dlouho a založili skupinu NEUSCHWANSTEIN, pojmenovanou podle pohádkově romantického zámku Ludvíka II. Thomas se ujal kláves, Klaus flétny a syntezátoru. Dalšími členy se stali baskytarista Uli Limpert, kytarista Udo Redlich, bubeník Thorsten Lafleur a houslista Theo Bush.
V prvním období se instrumentální kombo zaměřilo na přehrávání osvědčeného repertoáru britských ikon klávesového classical rocku, mezi jinými i Ricka Wakemana. Během krátké doby Thomas s Klausem začali skládat vlastní muziku.

S muzikálovou adaptací Alice In Wonderland, podle předlohy Lewise Carrolla, dokonce mladíci v roce 1974 vyhráli místní hudební klání. Úspěch, při kterém se divadelně pojatá jevištní prezentace – s kostýmy, iluminacemi, nápaditým osvětlením, kouřovým suchým ledem – stala nedílnou součástí vystoupení, nasměroval skupinu k novým horizontům.
Původní sestavu opouští Lafleur, následníkem se stává Hans-Peter Schwarz, sound nakrátko obohacuje mellotron Rity Altmayer, náhrady za Theo Busche. Zakrátko odchází Udo Redlich i Uli Limpert, jehož nahrazuje Rainer Zimmer. Novicem je i kytarista Roger Weiler z OXYMORON a LYKORN, s nimiž se mládenci potkávali při různých vystoupeních. Další dva roky skupina absolvuje řadu koncertů v Německu a Francii, v roce 1976 se účastní festivalu v Sierck-Les-Bains, kdy vedle pasáží z Alenky v říši divů s vloženými recitativy v němčině, zazní poprvé i Zartlicher Abschied, závěrečná skladba alba Battlement.
Zvukový „obrázek“ provedení Alenky si můžeme udělat z CD Alice In Wonderland, vydaného třicet let poté u firmy Musea.

Po několika letech příležitostného vystupování a četných personálních změn přichází zásadní posun. Členem NEUSCHWANSTEIN se stává zpěvák a multiinstrumentalista Frederic Joos. Mladý Francouz se okamžitě stává ústředním členem souboru. Jeho gabrielovsky teatrální hlas a perlivá akustická kytara posunou projev souboru k opravdovému plnokrevnému artrocku v duchu starých GENESIS. V říjnu 1978 začalo nahrávání ve známém studiu Dietera Dierkse. Milou pozorností mladé skupině bylo zdvořilostní zabubnování Hermanna Rarebella (SCORPIONS) v úvodní Loafer Jack.
LP Battlement mělo všechno, co má artrock mít, vyšlo však bez větší promo podpory u pidifirmy Racket Records, a navíc v nejhorší možné době; všude kolem řádil punk, a navíc se na trh a do médií zdola valila německá nová vlna. Celkem se LP prodalo jen 6000 kousků (jeden si náhodně koupil i jakýsi Merhaut z Gottwaldova).

Krátce po dokončení a vydání alba se skupina pozvolna rozpadá, mládenci se z ekonomických důvodů rozutíkávají ke svým civilním zaměstnáním. Frederic Joos opouští muziku úplně, stává se designerem, dnes je renomovaným ilustrátorem dětských knížek. Následuje jej Rainer Zimmer. Autor všemi oceňované lyriky – Roger Weiler – se dává na publicistiku…
O nenahraditelný hlas a textařský mozek vykleštění NEUSCHWANSTEIN se vrátili ke kostýmní instrumentální produkci, svou hudbu zintimněli, dá se říci po vzoru Stevea Hacketta, nebo ještě trefněji: Antonyho Phillipse. Saarlandskou popularitu si stále drželi, otevírali kupříkladu koncerty NOVALIS i LUCIFER’S FRIEND. Členy se v té době stali Michael Kiessling a Wolfgang Bode z místní kapely TRIER. V léte 1980 ale Neuschwanstein končí definitivně. Thomas a Michael pokračují s muzikou coby koníčkem, Hans-Peter a Klaus dokončují studia a budují mimohudební profesní kariéry. Roger Weiler se vrací ke skupině NIGHTBIRDS, přehrávající sixties covery. Wolfgang Bode mydlí jazz.

Vidíte, a o pár let později MARILLION s tímtéž GENESIS vzorcem vyšitým na praporci dobyli bezmála svět. Když v Beyond The Bugle po zurčivé předehře chvějivým hlasem Frederic Joos zalká úvodní verš „Beyond the mountain, a wanderer spent the night…“ neuvěříte, že takto mohl někdo znít tři roky před Fishem.

TWELFTH NIGHT

I kdyby Twelfth Night vydali jediné album, Fact And Fiction, patřili by napořád do elitního progrockového klubu. Vedle debutu MARILLION je tato deska z roku 1982 nejskvělejší ozvěnou anglického sedmdesátkového artrocku, navíc podstatně originálnější než Script For A Jester’s Tear.

Na počátku byla v únoru 1978 univerzitní talentová soutěž v Readingu, kterou sedmnáctiminutovou verzí skladby Für Helene vyhrálo duo dvacetiletého kytaristy Andyho Revella a o čtyři roky staršího bubeníka Briana Devoila. Brian měl za sebou něco málo hudebních zkušeností z působení v místních spolcích, například TRASH, se kterými nahrál u Polydoru v říjnu 1977 singl Priorities. Andyho předchozí štace byly JOE SOAP AND THE BUBBLES a ABRAXAS.
Na jedné z podzimních zkoušek se k nově vznikající skupině připojil baskytarista Clive Mitten s praxí v brightonských LUNA HARE. Současně se název ANDY REVELL BAND mění na TWELFTH NIGHT, neboli VEČER TŘÍKRÁLOVÝ. Trio opakovaně vystupuje na půdě univerzity, v březnu 1979 nahrává záznam, později známý jako Skan demo.

Na letním slunovratovém koncertu roku 1979, opět v areálu univerzity v Readingu, se k sestavě připojil coby host Geoff Mann (ročník 1956). Zakrátko poté se stává členem TWELFTH NIGHT klávesák Rick Battersby.
Po sérii letních open air koncertů se TWELFTH NIGHT vydávají s Geoffem do jeho bydliště v Manchesteru, kde skládají a pilují nový repertoár. Pro Geoffa i Ricka to bylo první muzikantské angažmá, i když Rick měl za sebou školní klavírní průpravu. Geoff Mann se nakonec rozhodl zůstat v Manchesteru a věnovat především malování. S blízkým přítelem Peterem Lawrencem dal dohromady duo GOD STARS.

TWELFTH NIGHT pokračovali jako instrumentální band. Většina koncertů se odehrávala v místních nálevnách. Z příležitostného nahrávání vykrystalizovala počátkem roku 1980 magnetofonová kazeta First Album Tape s živými verzemi Für Helene a Encore, doplněnými studiovými tracky Freddie Hepburn a Sequences. Druhou verze audiokazety doplnily další nahrávky, mj. ze „Skan“.
Na základě inzerátu v Melody Makeru se během léta osmdesátého roku stala členkou sestavy americká zpěvačka Electra McLeod. S ní nahráli TWELFTH NIGHT společné čtyřskladbové minialbum Twelfth Night (známé i jako „Early Material“ anebo „The Electra Tape“), jež mělo vyjít při příležitosti zahájení podzimního turné, plus singl Für Helene / Cunning Man.
Další plány zhatil listopadový odchod Electry na sólovou dráhu. Osiřelá čtveřice rychle v lednu nahrála a v únoru 1981 vydala živé LP Live At The Target. Promo koncerty, včetně prvního v londýnském Marque, se odehrály za podpory dua GOD STARS se starým známým Geoffem Mannem u mikrofonu. Živák se propracoval do žánrových žebříčků Heavy Metal a časopisů Melody Maker a Sounds. Koncem roku 1981 byl v prodeji v Americe, Skandinávii i Evropě.

V létě 1981 TWELFTH NIGHT konečně najímají nastálo Geoffa Manna, a účastní se v srpnu 1981 festivalu v Readingu. Poté se vydávají do Berkshire (Woodcray Manor Farm Studios), kde vznikají demonahrávky nových písní. Část z nich v prosinci 1981 vychází na devíti-skladbovém MC pod názvem Smiling At Grief, včetně nikde jinde nevydané starší písně Helene 2. Rozšířená CD verze z roku 1997 obsahuje navíc pět bonusů.
Velkou část následujícího roku tráví TWELFTH NIGHT nahráváním Fact And The Fiction. Protože v tomto období Rick Battersby vyvíjí sólové aktivity, jeho klávesové party ve studiu zdvojuje Clive, část podzimních koncertů pak odehrají hoši coby kvarteto.
Během léta 1982 se zničehonic objeví nabídka na televizní vystoupení v nové show Davida Essexe. TWELFTH NIGHT předvedou East Of Eden, záznam je vysílán na BBC 26. června 1982. Dvě skladby, jež se nevešly na připravované album, beatlesovská Eleanor Rigby a East Of Eden, byly vydány v říjnu 1982 na singlu.
Fact And The Fiction s přebalem Geoffa Manna vychází v prosinci. Rick se záhy vrací do sestavy, v lednu 1983 pak začíná turné na podporu prodeje LP. Kapela poprvé vystupuje v Marque v roli headlinerů, distribuci si bere na starost Bullet & Pinnacle Records, v srpnu je v plánu další Reading, CBS se chystá nabídnout smlouvu, skupina v červenci natáčí v jejich studiích 4 dema (The Ceiling Speaks a Deep In The Heartland jsou na CD výběrovce Collectors Item), recenze jsou příznivé, diváků v kotli pod pódiem fůra. V heavymetalovém Kerrang!u vychází recka Malcolma Domea, obsáhlý rozhovor poskytuje kapela pro magazín Sound. Vše bylo na dosah…

5. listopadu 1983 však překvapivě odchází, bezprostředně po dvou vyprodaných koncertech v Marquee, zaznamenaných na Live And Let Live, Geoff Mann! Brzy jej nahrazuje Andy Sears (ex CANIS MAJOR) a narychlo s TWELFTH NIGT absolvuje promo turné. Mezi jinými se hrálo i v Hammersmith Odeonu a Marquee, kde byl v březnu 1984 pořízen filmový záznam, později vydaný pod názvem Creep Show. Ihned po turné kapela podepsala manažerskou a vydavatelskou dohodu s Hit & Run Music. Tím se TWELFTH NIGHT ocitli mimo jiné ve společnosti GENESIS a Petera Gabriela.
První polovinu roku 1984 formace strávila pilným koncertováním, přípravou nového materiálu, i vymetáním divokých večírků. V březnu se Live And Let Live, ještě s Mannem, dostává v albovém žebříčku Sounds na desáté místo. V červenci s úspěchem vystoupili před 1500 návštěvníky v londýnském divadle Dominion. V srpnu pak odjeli nejdříve do Readingu a poté Liverpoolu nahrávat Art And Illusion. Album produkoval Gil Norton (ECHO & THE BUNNYMEN). Zanedlouho po vydání v říjnu dosáhlo minialbum #83 v celonárodním žebříčku. Následné turné zahrnovalo i jediné vystoupení TWELFTH NIGHT mimo území Velké Británie – v německém Marburgu. Celý koncert vysílala místní rozhlasová stanice Hessischen Rundfunk.
Rok 1985 začal několika narozeninovými koncerty v Marquee pro pozvané fanoušky, kdy skupina účinkovala pod pseudonymem JAN SIX AND THE CRYPTK CLUES. TWELFTH NIGHT vystupují na charitativní akci Wycombe Live Aid, a třikrát po sobě vyprodávají Marque.

Jakmile byly definitivně vybrány písně pro další album, jsou s producentem Johnem Waltersem v září zahájeny přípravné práce. Nahrávání začíná v Jacobs studiu ve Farnhamu, hrabství Surrey. Po letech čekání TWELFTH NIGHT podepisují 12. 12. 1985 dlouhodobou celosvětovou nahrávací smlouvu s major labelem Virgin! Počátkem šestaosmdesátého se ansábl stěhuje do Swanyard and Rooster studií v Londýně, mix se realizuje ve Wessexu.
V dubnu 1986 kapela předvádí nové LP zástupcům Virgin a pozvaným fanouškům na speciální akci v Marquee. V květnu následuje další speciální koncert, tentokrát v londýnském Country klubu. Filmuje a nahrává jej BBC pro pořad Whistle Test. V červnu vydává Virgin SP Shame / Blue Powder Monkey, v červenci pak LP Twelfth Night (někdy označované jako „Virgin Album“), následované druhým singlem Take A Look / Blondon Fai.
Přes příznivý ohlas u kritiků jsou prodeje alba zklamáním, i když se stává č. 1 v místním žebříčku v Readingu. TWELFTH NIGHT vyjíždějí na turné, a před koncem roku opět hrají v Hammersmith Odeon. Obchodní neúspěch vede k vypovězení smlouvy s Virgin a odchodu Clivea. Ani nahrazení Andyho Searse Martynem Watsonem z POOKAH MAKES THREE, či několik nových skladeb a live nahrávek, nepřinesou zvrat, v létě 1987 již TWELFTH NIGHT oficiálně neexistují.

Epizodní setkání nej sestavy (Andy, Brian, Clive, Geoff a Rick) v květnu 1988 pro doplnění kompilace Collector’s Item (1991) přineslo pouze znovunahrání The Collector a Love Song. Geoff Mann dává v roce 1992 s Cliveem Nolanem dohromady projekt CASINO, s nímž vydává stejnojmenné album, na kterém hostuje i Brian Devoil.
5. února 1993 však Geoff Mann umírá. Na jeho počest vychází album Mannerism, A Tribute To Geoff Mann s podtitulem „A Celebration Of The Music Of Geoff Mann“, kde jeho písně hrají soubory EH!, PALLAS, IQ, GALAHAD, FLAP, PENDRAGON, JADIS a samozřejmě i TWELFTH NIGHT, s Andy Searsem u mikrofonu.

Na podzim 2007 dochází k prvnímu reunionu TWELFTH NIGHT v sestavě: Andy Sears, Clive Mitten, Andy Revell, Brian Devoil a Mark Spencer. Obnovená kapela od té doby v různých sestavách příležitostně koncertuje. V listopadu 2010 vychází na CD/DVD živák MMX, první „nový“ materiál od roku 1986.
–
Na PALLAS, PENDRAGON, I.Q., IT BITES a další dobové souputníky MARILLION se dostane příště.