Všetky príspevky od Snake

Rockový fanda z nejzápadnějšího výběžku republiky, ročník narození 1969. Přes extrémní styly v osmdesátých a devadesátých letech jsem se posunul k progresivnímu metalu, ovšem posledních - zhruba - deset let mě naplňuje především hudba sedmé dekády minulého století. Nejraději mám melodický symphonic prog s velkým podílem kláves, především ten italský.

Eloy – Floating (1974)

Svižná Floating se přežene a je tu pěkná a rozsáhlá The Light from Deep Darkness. Jsou tu zajímavé klávesy a skladba ani přes svou délku nepůsobí nijak zdlouhavě. Castle in the Air jsem nedávno poslouchal v souvislosti s hejkalovou reckou a vzbudila můj zájem, protože mi připoměla staré (a moje hodně oblíbené) Camel – jen bez Bardensových klávesových sól. Čtvrtá Plastic Girl má lehce psychedelický nádech a spoustu orgasmických sól. Z těch kytarovejch mi malinko bzučí v lebce, o dost víc se mi líbí ta klávesová. Madhouse je – jak už název napovídá – taková /především kytarová/ divočina…

Deska mi přijde malinko lepší předchozí Inside, ale pořád ještě docela “rozháraná”. Zcela určitě bych uvítal větší podíl klávesových nástrojů. Snad se dočkám s následující Power And The Passion.

Eloy – Inside (1973)

Rozhodl jsem se řádně prostudovat dgf německých Eloy. Brát to budu postupně, od druhého alba (debut stejně není k sehnání) a tak si dneska vychutnávám album Inside (1973).

V sedmnáct minut dlouhé Land Of No Body se mi zdají některé “psychedelické” pasáže zbytečně natahované a trochu nudné, ale jinak dobrý. Titulní Inside mi přijde nejlepší. Líbí se mi ty pěkné instrumentální vsuvky s hammondy a relativně divoce sólující kajtrou. Future City zní (především v úvodu) jak něco od Jethro Tull – špatné to není, ale k těm prvním dvěma skladbám mi to nějak nepasuje. I u poslední skladby – Up And Down – se mi líbí instrumentální část, ale první dvě písně jsou lepší.

Desku jsem si poslechl s chutí, ale dgf Eloy je rozsáhlá a myslím, že se bez ní obejdu 😉

Divnej název, ještě divnější obálka, ale pozoruhodný obsah

CD btf.it – VMCD118  /2007/

Skupina Panna Fredda pochází z Říma a patří mezi nejzajímavější soubory italské proto-progresivní scény. Její historie byla krátká a trochu zašmodrchaná. Vznikla v roce 1969, upsala se labelu Vedette a vzápětí pro něj natočila dva nijak zvlášť úspěšné singly – Strisce rosse/Delirio a Una luce accesa troverai/Vedo lei. Sestava kapely se měnila jak aprílové počasí, ale i přes všechny těžkosti nahrála materiál na debutové album, které Vedette odmítlo s tím, že je málo komerční. VIAC Divnej název, ještě divnější obálka, ale pozoruhodný obsah

Uno Book Cover Uno
Panna Fredda
psychedelic rock, progressive rock
Vedette Records
1971
LP
6
CD - btf.it, 2007

The Trip – Caronte, 1971

CD Sony BMG Music Entertainment, RCA Italiana – 88697343582  /2008/

Skupinu The Trip tvořila mezinárodní sestava s vokály v angličtině, ale působila především v Itálii a tak tady máme další squadru skvěle reprezentující apeninský poloostrov.  VIAC The Trip – Caronte, 1971

Caronte Book Cover Caronte
The Trip
progressive rock
RCA Italiana
1971
LP
5
CD - Sony BMG, RCA Italiana, 2008

Osanna – L’uomo, 1971

CD Warner Music Italy – 5053105-1372-5-1  /2012/
(Series 2LP In 1CD)

Skupina Osanna pochází z Neapole a vznikla někdy koncem roku 1970. Již od svého založení si budovala neotřelou image a vystupovala v dlouhejch hábitech a barvami pomalovanými obličeji – docela rychle si tak získala slušnou popularitu a nemohla chybět snad v žádné tehdejší TV show. Na italském turné předskakovala aj britským Genesis a od té doby se šušká, že její prezentace ovlivnila samotného Petera Gabriela. Ale kdo ví…  VIAC Osanna – L’uomo, 1971

L'uomo Book Cover L'uomo
Osanna
progressive rock, hard rock
Fonit
1971
LP
9
CD - Warner Music Italy, 2012

Delirium – Dolce Acqua, 1971

2CD ’71-’75, Warner Music Italia Srl – 5050467-7070-2-3  /2005/

Delirium je – u nás nepříliš známá – rocková skupina z italského Janova. Vznikla v roce 1970 a hned svým prvním singlem (Canto di Osanna) sklidila u domácího publika až nečekaně velký úspěch. Debutové album tak na sebe nenechalo dlouho čekat. Natáčelo se pro label Fonit, vyšlo v roce 1971 a dostalo jméno Dolce Acqua. Obsahuje osm kousků, přičemž každý z nich je věnovaný některé z lidských vlastností: strachu, sobectví, pochybám, zármutku, přetvářce, odpuštění, svobodě a naději…  VIAC Delirium – Dolce Acqua, 1971

Dolce Acqua Book Cover Dolce Acqua
Delirium
progressive rock
Fonit
1971
LP
8
2CD - Warner Music Italia, 2005

I Numi ‎– Alpha Ralpha Boulevard, 1971

CD Akarma AK 1032  /2002/

I Numi  jsou jednou z mnoha téměř zapomenutých skupin a za své “znovuobjevení” vděčí především archeologickému nadšení fanoušků italského progresivního rocku a internetu. Kapela vznikla v roce 1967 a jediné album na jejím kontě – Alpha Ralpha Boulevard – vyšlo v roce 1971. Zdobí ho pěkný obal a jeho obsah bych charakterizoval jako melodický, psychedelií ochucený rock.  VIAC I Numi ‎– Alpha Ralpha Boulevard, 1971

Alpha Ralpha Boulevard Book Cover Alpha Ralpha Boulevard
I Numi
psychedelic rock, progressive rock
Polaris
1971
LP
7
CD - Akarma, 2002

Le Orme – Collage, 1971

SHM-CD Mercury – UICY-94523  /2010/

Beat je minulostí, zrodila se legenda. Le Orme ořezali sestavu na pouhé trio a po vzoru ELP vyrukovali s energickým, melodickým a především klávesovým art rockem s dominantním Hammond organem v hlavní roli.  VIAC Le Orme – Collage, 1971

Collage Book Cover Collage
Le Orme
progressive rock
Philips
1971
LP
7
CD - Mercury, 2010

Opeth – Damnation (2003)

Nádherné album. V onom roce 2003 se dosavadní tvorbě Opeth poněkud vymykalo, ale víceméně předznamenalo další vývoj skupiny. Je takové semiakusticky poklidné, melodické, s velkým podílem mellotronu. Sedmdesátky jako vyšité…

P.F.M. – “Emotional Tattoos” (2017)

V neděli jsem si ze spotify poslechl zbrusu nové album italských Premiata Forneria Marconi a dneska jsem zachytil i ofiko videoklip. Je v italštině, ale je možné si ho najít a pustit i v jazyce anglickém.

Desku jsem slyšel teprve jednou, ale docela se mi líbila. Pochopitelně to není nic převratného, ale to by od nich – v jejich letech – snad nikdo nečekal. Prostě melodickej (prog) rock pro starší a pokročilé. Kapela už dnes funguje jako duo, Franco Mussida ji v roce 2015 opustil, ale je tu samozřejmě celá řada zajímavých hostů. Už při poslechu jsem si všiml virtuozní elektrické kytary a při pátrání po sestavě mi to bylo jasné. Marco Sfogli. Nu, nevylučuji, že si to album v budoucnu aj koupím.

Il Balletto Di Bronzo ‎– Sirio 2222, 1970

CD RCA Italiana,
Sony BMG Music Entertainment – 88697343592  /2008/

Díky italštině exotická, leč silně návyková a pod kůži se zařezávající porce řádně hrubozrnného hard rocku křtěného psychedelií. Už úvodní vypalovačka Un posto mě dokáže vykopnout ze židle a melodický nášup s gejzíry bubenických breaků na mě působí jako dávka adrenalinu, vstříknutého přímo do srdce. Tohle musí roztančit i chlapa s dřevěnou nohou a pro mě je tahle skladba jedním ze dvou vrcholů celé desky.  VIAC Il Balletto Di Bronzo ‎– Sirio 2222, 1970

Sirio 2222 Book Cover Sirio 2222
Il Balletto Di Bronzo
hard rock
RCA
1970
LP
9
CD - RCA Italiana, Sony BMG, 2008

Il Rovescio Della Medaglia – La Bibbia, 1971

CD RCA Italiana – 88697343622, Sony BMG Music Entertainment /2008/

Pravěkej underground, animální a primitivní nářez s odpovídajícím zvukem. Výplach. Komplet celé album trvá necelých 33 minut, ale když si odečteme jeho úvod a závěr – které vyplňují jen nějaké dobové speciální efekty (rozuměj pazvuky) – zbyde nám sotva pětadvacetiminutová fašírka.

VIAC Il Rovescio Della Medaglia – La Bibbia, 1971

La Bibbia Book Cover La Bibbia
Il Rovescio Della Medaglia
Hard rock
RCA Italiana
1971
LP
6
CD - Sony BMG Music Entertainment, 2008