CD Virgin – 7866092, CDM 786609 2

Nenápadnej futrál a “datum narození” nevěstí nic dobrého, ale opak je pravdou. Já jsem si tohle pěkné a melodické album docela oblíbil a mám dojem, že je tím nejlepším možným rozloučením se sedmdesátými lety…

Koncem sedmé dekády byli všichni art rockoví “dinosauři” pod enormním tlakem a každá z kapel se s odlivem publika a ztrátou popularity vyrovnávala po svém. Le Orme natočili akustické album, PFM pop rockovou a nevalně hodnocenou desku Suonare suonare a tak se z té tzv. “velké trojky” italského art rocku s nastalou situací popasovali nejlépe právě Banco. Album Canto di primavera nabízí sofistikovanou, bohatě aranžovanou hudební produkci s vlivy progresivního rocku, jazzu a italské lidovky. Zvuk desky je jemnější, čistší a plný detailů, podobně jako v případě desky Come in un’ultima cena (1976). Je však také pěkně načechraný, s řadou hojně využívaných akustických a dechových nástrojů.

Album je orámováno instrumentálními skladbami Ciclo a Circobanda. Obě jsou velmi chytlavé, založené na motivu hraném basovým syntezátorem, na který se “nabalují” další a další instrumenty. Díky trubce, soprán saxofonu a lesnímu rohu to může lehce připomínat některou z forem populárního jazzu. Nejvíc “prog” kouskem celé kolekce je nepochybně pecka Sono la bestia, která s těmi nepravidelně těkajícími bicími a výbušným refrénem jako kdyby vypadla z již výše uvedené desky Come in un’ultima cena. Zaručeně největším šlágrem je titulní píseň Canto di primavera. Její kořeny jsou nejspíš v lidové hudbě a Francesco Di Giacomo tady podává skvělý výkon. Jinak mi tahle písnička svou rozjásanou melodií připomíná jinej obrovskej hit, Non mi rompete z placky Io sono nato libero (1973).

Pochopitelně nechybí ani uvolněné a velmi jemné balady. Niente  uzavírá první stranu původní LP, naopak E mi viene da pensare otevírá tu druhou a obě se můžou pochlubit krásnými refrény. Jejich přednes si nějak nedokážu představit v rockové aréně, ale velmi dobře by se hodily do malého jazzového klubu. Stejně jako dva další emotivní kousky, Interno città a Lungo il margine…

O prvotřídním instrumentálním mistrovství snad netřeba pochybovat, stejně jako o bravurním přednesu jednoho z největších hlasů v historii italské rockové hudby. Banco natočili velice silné album, bohužel poslední opravdu dobré. Následující deska  Urgentissimo už nestojí za nic a o mnoho lepší to nebylo ani po comebacku v devadesátých letech. Za zmínku stojí jen několik velmi dobře hodnocených live nahrávek a pak až alba z nedávné minulosti –Transiberiana (2019) a Orlando: Le forme dell’amore (2022). Jenomže to už je úplně jiná kapela i příběh.

Do sbírky jsem si koupil nedatovanou, lacinou a také nebývale odbytou CD reedici od Virgin Dischi Srl. Klasickej jewel box obsahuje stříbrnej, černým písmem potištěnej kotouček a booklet nahrazuje obyčejnej list papíru s reprodukcí obalu na přední a tracklistem na zadní straně. Nedopátráte se tak ani sestavy (skupinu opustil dlouholetý baskytarista Renato D’Angelo, kterého nahradil Gianni Colaiacomo), ale zvuk má luxusní. Aspoň, že tak.

SKLADBY:
1. Ciclo – 4:20
2. Canto di primavera – 5:30
3. Sono la bestia – 4:35
4. Niente – 4:00
5. E mi viene da pensare – 3:20
6. Interno città – 6:30
7. Lungo il margine – 4:50
8. Circobanda – 6:30

SESTAVA:
Francesco Di Giacomo – voce
Vittorio Nocenzi – sintetizzatore, tastiere
Gianni Nocenzi – pianoforte elettrico, clarinetto
Rodolfo Maltese – chitarra elettrica, chitarra acustica, charango, bouzouki, tromba in “Sono la bestia”, corno
Gianni Colajacomo – basso, basso senza tasti
Pierluigi Calderoni – batteria, timpani, percussioni
Luigi Cinque – sax soprano, armonica, scacciapensieri

Altri musicisti:
George Aghedo – percussioni

Album: Canto Di Primavera
Autor: Banco
Žáner: Prog Rock
Rok: 1979
Formát: LP
Počet skladieb: 8
Zdroj: CD Virgin – 7866092, CDM 786609 2