Jarní píseň

CD Virgin – 7866092, CDM 786609 2

Nenápadnej futrál a “datum narození” nevěstí nic dobrého, ale opak je pravdou. Já jsem si tohle pěkné a melodické album docela oblíbil a mám dojem, že je tím nejlepším možným rozloučením se sedmdesátými lety…

Koncem sedmé dekády byli všichni art rockoví “dinosauři” pod enormním tlakem a každá z kapel se s odlivem publika a ztrátou popularity vyrovnávala po svém. Le Orme natočili akustické album, PFM pop rockovou a nevalně hodnocenou desku Suonare suonare a tak se z té tzv. “velké trojky” italského art rocku s nastalou situací popasovali nejlépe právě Banco. Album Canto di primavera nabízí sofistikovanou, bohatě aranžovanou hudební produkci s vlivy progresivního rocku, jazzu a italské lidovky. Zvuk desky je jemnější, čistší a plný detailů, podobně jako v případě desky Come in un’ultima cena (1976). Je však také pěkně načechraný, s řadou hojně využívaných akustických a dechových nástrojů.

Album je orámováno instrumentálními skladbami Ciclo a  Circobanda. Obě jsou velmi chytlavé, založené na motivu hraném basovým syntezátorem, na který se “nabalují” další a další instrumenty. Díky trubce, soprán saxofonu a lesnímu rohu to může lehce připomínat některou z forem populárního jazzu. Nejvíc “prog” kouskem celé kolekce je nepochybně pecka Sono la bestia, která s těmi nepravidelně těkajícími bicími a výbušným refrénem jako kdyby vypadla z již výše uvedené desky Come in unultima cena. Zaručeně největším šlágrem je titulní píseň Canto di primavera. Její kořeny jsou nejspíš v lidové hudbě a Francesco Di Giacomo tady podává skvělý výkon. Jinak mi tahle písnička svou rozjásanou melodií připomíná jinej obrovskej hit, Non mi rompete z placky Io sono nato libero (1973).

Pochopitelně nechybí ani uvolněné a velmi jemné balady. Niente  uzavírá první stranu původní LP, naopak E mi viene da pensare otevírá tu druhou a obě se můžou pochlubit krásnými refrény. Jejich přednes si nějak nedokážu představit v rockové aréně, ale velmi dobře by se hodily do malého jazzového klubu. Stejně jako dva další emotivní kousky, Interno città a Lungo il margine

O prvotřídním instrumentálním mistrovství snad netřeba pochybovat, stejně jako o bravurním přednesu jednoho z největších hlasů v historii italské rockové hudby. Banco natočili velice silné album, bohužel poslední opravdu dobré. Následující deska  Urgentissimo už nestojí za nic a o mnoho lepší to nebylo ani po comebacku v devadesátých letech. Za zmínku stojí jen několik velmi dobře hodnocených live nahrávek a pak až alba z nedávné minulosti – Transiberiana (2019) a Orlando: Le forme dell’amore (2022). Jenomže to už je úplně jiná kapela i příběh.

Do sbírky jsem si koupil nedatovanou, lacinou a také nebývale odbytou CD reedici od Virgin Dischi Srl. Klasickej jewel box obsahuje stříbrnej, černým písmem potištěnej kotouček a booklet nahrazuje obyčejnej list papíru s reprodukcí obalu na přední a tracklistem na zadní straně. Nedopátráte se tak ani sestavy (skupinu opustil dlouholetý baskytarista Renato D’Angelo, kterého nahradil Gianni Colaiacomo), ale zvuk má luxusní. Aspoň, že tak.

SKLADBY:
1. Ciclo – 4:20
2. Canto di primavera – 5:30
3. Sono la bestia – 4:35
4. Niente – 4:00
5. E mi viene da pensare – 3:20
6. Interno città – 6:30
7. Lungo il margine – 4:50
8. Circobanda – 6:30

SESTAVA:
Francesco Di Giacomo – voce
Vittorio Nocenzi – sintetizzatore, tastiere
Gianni Nocenzi – pianoforte elettrico, clarinetto
Rodolfo Maltese – chitarra elettrica, chitarra acustica, charango, bouzouki, tromba in “Sono la bestia”, corno
Gianni Colajacomo – basso, basso senza tasti
Pierluigi Calderoni – batteria, timpani, percussioni
Luigi Cinque – sax soprano, armonica, scacciapensieri

Altri musicisti:
George Aghedo – percussioni

Canto Di Primavera Book Cover Canto Di Primavera
Banco
Prog Rock
1979
LP
8
CD Virgin – 7866092, CDM 786609 2

2 názory na “Jarní píseň”

  1. Ahoj Snake, úplne súhlasím. Banco vydali super dosky aj na konci 70tych rokov. Ešte viac ako toto album sa mj páči Di Terra. Zvláštne, ale funguje to aj bez hlasu Francesca.
    Recenzovanou LP som aj skončil a viac už v zbierke nemám. Skúsim ešte vypočuť tie nové, zatiaľ som nemal tú česť.
    Dík za recenziu.

    1. Zdar, rádo se stalo. Já jsem si koupil ještě následující placku Capolinea, vůbec první ofiko “lajfku” v historii BMS. Skupina na ní ty staré, parádní pecky oblékla do funky – diskotékového kabátku a musel jsem si na to zvykat, ale nakonec jsem se s tím tak nějak srovnal. Nicméně víc, jak dvě hvězdy bych nedal. Možná, že o ní i napíšu, ovšem album …di terra doma nemám. Tak trochu dílem náhody ke mě doputovalo ještě CD Banco z roku 1983, ale to už je opravdu špatné. Ostatně, před lety jsem ho tady hodnotil…

      Děkuju za komentář.

Pridaj komentár