Profesor Rauch je šokován. Nové (dvoj)album Le Orme je venku a daleko lepší, než jsem očekával…
Nahrávalo se díky crowdfundingové kampani, zahájené letos v lednu a nakonec se dostalo na neuvěřitelnejch 27 skladeb, které mají dohromady 2:21 hod! Měla by to být však definitivně poslední deska v padesátileté historii Le Orme a tak je to celkem pochopitelné, navíc se do komponování a nahrávání zapojila celá řada exkluzivních hostů. Na prvním místě bych jmenoval klávesistu Tonyho Pagliucu, který s kapelou nahrál legendární triumvirát Collage – Uomo di pezza – Felona e Sorona. Potom je tady kytarista Tolo Marton, který účinkoval na LP Smogmagica a z vokalistů bych uvedl jména jako Jimmy Spitaleri (Metamorfosi), nebo Nico Di Palo (New Trolls).
Loučení s dlouhou a úspěšnou kariérou by mohlo svádět k domněnce, že se tady bude především slzet a ano, dojde i na to melodrama. Ovšem taky je tu spousta energickejch pecek, ve kterých kapela vypadá, jak politá živou vodou. Moc se mi líbí instrumentálka Caigo, s bezprostředně navazující svižnou a energickou L’Indeciso. Je tu slyšet prog rock, trochu elektroniky (Partire) i tvrdej bigbít. Relativně. Např. taková Adamo dove sei, nebo If I could go back.
Je strašná škoda, že se ke spolupráci nepodařilo přesvědčit historicky největší osobnost Le Orme, basistu a frontmana Aldo Tagliapietru, ale asi k tomu měl svoje důvody. Ovšem nějaká řevnivost mohla jít aspoň na chvíli stranou, vždyť je to naposledy. I když mám pocit, jako kdybych ho tady chvílemi slyšel…
Je fakt, že zhruba od osmnácté položky tomu přestávám trochu rozumět. Aby toho nebylo málo, tak dnes, 13.10.2023 vydávají zbrusu nové album aj The Trip a skladba Il mio Capitano se objevuje na obou deskách. Co s ní mají společného Le Orme nevím, to samé s medley od legendárních Osanna. Ti do toho sice přimíchali aspoň něco z jejich tvorby, ale pecku The Mask znám z placky Lycanthrope kapely Mangala Vallis a tak bych mohl pokračovat. Jako kdyby došlo k nějaké mejlce a zbytek matroše k tomu 2LP vůbec nepatřil.
Nicméně informací o úplně horké, dnes zveřejněné novince je málo, ještě není ani na discogs. Navíc to píšu u prvního poslechu a z jedné vody načisto. Omlouvám se tak za případné chyby v názvech skladeb, čerpal jsem pouze z wikipedie a ze Spotify. Nu a jak všichni dobře víme, ani jeden ze zdrojů nebývá bez chyby.
27. Sirima (feat. Tal Neunder) – 4:31
Tolo Marton – chitarra e armonica sulle tracce 13, 14, 15
Fabio Trentini
Aktualizace 14.10. 2023
Dneska ráno jsem našel nějaké další podrobnosti:
Celej koncept se urodil v hlavě Enrica Vesca, kterej s Le Orme spolupracuje od poloviny devadesátejch let. Jeho cílem bylo spojit všechny nejdůležitější hudebníky v hudební historii Le Orme a natočit vůbec první dvojalbum složené ze starších, dosud nevydaných písní. Udělat tím definitivně poslední tečku za její kariérou a pro svůj nápad získal nejen posledního původního člena skupiny, bubeníka Michi Dei Rossiho, ale i někdejšího klávesistu Tonyho Pagliucu.
Vinylové dvojalbum obsahuje pouze nevydané skladby, které skupina složila společně s Tonym Pagliucou (původní klávesista a člen nejúspěšnějšího tria), Tolo Martonem (spoluautorem LP Smogmagica z roku 1975), Francescem Sartorim (v sestavě do roku 1997), Fabiem Trentinim (člen Le Orme od roku 2009 do roku 2018) a Jimmym Spitalerim (frontman Metamorfosi a člen Le Orme v letech 2011 a 2012). Specialitkou je třicet let starý a zapomenutý citát kytaristy Germano Serafina, kterej se skupinou hrál od roku 1976 a dnes už bohužel není mezi námi.
Limitka na zlatém vinylu vychází v počtu 500 číslovanejch kopií, ovšem je tady ještě 3CD box s bonusovým nosičem, obsahujícím skladby některých z nejvýznamnějších italských progrockových skupin. Jenom dodám, že většina z nich se zúčastní následujícího turné Le Orme v rolích předskokanů, nebo speciálních hostů. Vychází pouhých 999 kopií a jak vinyl, tak box se dá objednat na stránkách Maracash Records.
Tak je to zrejme jasné – na Spotify to zlepili dokopy a nie je to oddelené.
Stopáž doslova zabijácka – 2 hodiny a 21 minút – tak to uvádza Spotify. Neodolal som a pustil sa do toho. Dal som zhruba polovicu albumu, ale dávam si pauzu. Zatiaľ však veľmi slušné.
Díky!
Že? Já jedu druhé kolo a jsem fakt rozpolcenej. Až do skladby č.12 je jako spoluautor uvedenej Pagliuca a jsou to parádní Le Orme. Jak za starejch časů. Na dalších třech kouscích se podílel Tolo Marton a furt dobrý. Spitaleri s Le Orme zpíval, to pořád ještě beru, ovšem na ty další jsem zvědavej. Co mají Le Orme společného s posledními osmi položkami je mi záhada, ale myslím, že se to během několika dalších dní vysvětlí. Ještě se mi nepodařilo zjistit, v jakých formátech bude album nakonec k mání, ale CD bych si koupil s radostí. I když ten obal, nic moc…
Možno to bude dajaké bonusové CD… A ešte díky za info ku kapele The Trip, na tú som zvedavý.
No, uvidíš. The Trip jsem zachytil už odpoledne a dal si rychlej nástřel, ale nijak zvlášť mě to nechytlo. Hammondky dobrý, ovšem kompozice kulhaj na obě nohy. Pozitivní šok mi způsobili teprve Le Orme, nicméně aj k těm The Trip se ještě vrátím.
Nedalo mi, ešte v noci som sa pustil do novinky od The Trip. Vraj je to odložená nahrávka, ku ktorej sa kapela vrátila. Zrejme niečo aj pridali, pretože už je tam aj nový klávesák, hoci v pozícii hosťa. Mňa to bavilo. A musím súhlasiť v jednom – ten Hammond je bomba nástroj.
Díky!
Já jsem si to pustil hned po ránu. Trochu zarážející je skutečnost, že v současnosti působí dvě sestavy The Trip. Tahle, s původním bubeníkem Pino Sinnonem a pak ještě Furio Chirico’s The Trip. Ta vydala v roce 2022 placku Equinox…
Po jednom, důkladnějším poslechu už album úplně nezavrhuji, ovšem překáží mi některé cajdáky a moc se mi nezdá ani zvuk. Hodnotit stream ze Spotify je sice ošidné, ovšem Le Orme zněj líp. Nemluvě o obsahu. Ten od Orme je prostě výtečnej a jenom se ukazuje, jak důležitou osobností pro ně byl Tony Pagliuca.
Vrátim sa k Furio Chirico’s The Trip – Equinox (2022). Nevedel som o tom, tým je to pre mňa o to väčšie a veľmi milé prekvapenie – dávam si opakovačku. Škoda, že Spotify neponúka bonusové CD z japonského vydania – Live in Foggia 1973. To by ma fakt zaujímalo…