Německy a přeci tak krásně

Nedávná debata nad klávesovými melancholiky Greenslade mi nenápadně připomenula, že bych si mohl konečně rozbalit tuto před několika měsíci pořízenou, stále ještě voňavou a paprskem laseru nedotknutou nahrávku třetího alba německých Novalis.

Hned první test CD a následné kompletní ucelené přehrání bylo zvukově melancholickou nirvánou, přesně se trefující do mého naturelu. Miluji tvorbu kapel Moody Blues, Barclay James Harvest, Camel, Caravan a dalších, stylově podobných uskupení. Obrovská dávka snové zádumčivé atmosféry linoucí se z každého kvalitou jen trochu dobře osazeného nosiče výše jmenovaných kapel, dokáže přesně protnout smyslové buňky posluchače, v podobné oblasti si poslechově lebedícího.

Novalis, potažmo album Sommerabend, do této kategorie spadá rovněž. Místy může onen až Pink Floyd-ovský poklidný romanticky smířlivý tón působit uspávacím dojmem, ale nemějte strach, na nudu tady rozhodně nenarazíte. Jde spíš o takový působivý a nanejvýš přívětivý relax s prvky zpívanými v mateřském jazyce. Musím se přiznat, že jsem měl zprvu z ne zrovna muzikální němčiny dost obavy, ale takto koncipovaný „tichý“ vokál sem prostě padne jako ulitý.

Trojice dlouhometrážních skladeb, z nichž první je instrumentální, dokáží pohladit po duši i otevřít nová centra vašeho vnitřního smyslového vnímání. Novalis jdou do hlavy sami, zabydlují se rychle a procento návratu k jejich hudbě není marginální.

SKLADBY:
1. Aufbruch (9:37)
2. Wunderschätze (Lyrics from Novalis, 1798) (10:37)
3. Sommerabend (18:17) :
– a) Wetterleuchten (3:50)
– b) Am Strand (4:20)
– c) Der Traum (3:50)
– d) Ein Neuer Tag (4:25)
– e) Ins Licht (1:52)

SESTAVA:
Detlef Job – guitar, vocals
Lutz Rahn – keyboards
Heino Schünzel – bass, vocals
Hartwig Biereichel – drums
+
Rale Oberpichler – backing vocals

Sommerabend Book Cover Sommerabend
Novalis
Prog Rock
Brain
1976
LP
3

8 názorov na “Německy a přeci tak krásně”

  1. Poslechem Novalis jsem v posledním čase vyplnil spoustu volných chvil, i jsem v polici vyštrachal LP kompilaci Visionen (1983) se vzorkama ze čtveřice desek z období 1977 – 80 s rakouským pěvcem Fredem Mühlböckem. Naladila mi k poslechu jednotlivých alb, z nichž vzešel vítězně Brandung s nádherným obalem od anglického ilustrátora Waltera Cranea (Neptunovi koně, 1892), kterej bych teď neváhal zařadit po bok jeho předchůdců Novalis a Sommerabend. Snad jen proto, že se tam o poznání víc šprechtí, jsem ho kdys upozadil… Ostatní tituly, vč. angažovanýho koncepčního díla Flossenengel (1979) jako celek tolik nezaujaly, jen jednotlivosti.
    Každopádně dík přispívajícím i Rockovici za impuls.

  2. Horyna, tak teď si potěšil mojí starou sudeťáckou herznu. Novalis jsou bezva a Sommerabend, stejně jako jejich o rok starší, bezejmenné album miluju. Pokud mohu, doporučil bych ti poslech debutového alba Tanz der Götter (1979) docela podobně znějících Flaming Bess. Auch bezva. Natürlich, nejenom italským rockem jsem živ…

    1. Snake: Na Tanz der Gotter jsem se nikdy úplně nesžil s těma mluvenejma pasážema, ale pravda, atmosférou je ta deska blízko. A jako tip bych přidal Neuschwanstein – Alice in Wonderland (1976/2008) i Battlement (1978).

      1. Na Spotify jsem vyštrachal tebou doporučené album Alice in Wonderland od Neuschwanstein a hned s úvodním monologem v němčině šel do kolen. Podle názvu alba i skladeb jsem si myslel, že to bude v anglině, ale má to podobnej koncept právě jako Tanz der Götter a první zpívanou pasáž jsem objevil až v páté Five O´clock Tea. Zvuk se mi sice zdá být o něco slabší, ale jestli se to nahrávalo živě (byť ve studiu), tak se tomu zas tolik nedivím. Navíc to není katastrofa. Po hudební stránce je to špica a pokud má být placka Battlement ještě lepší, tak už se jí nemůžu dočkat. Díky za pobídku !

  3. Priznám sa, že keď som tu prednedávnom čítal Tvoju recenziu na album Mind Exploding od kapely Lucifer’s Friend, bol som veľmi zaskočený a sklamaný z konštatovania, že “…Německé kapely, kterých jsem kdysi míval ve sbírce nadpočet, dnes nijak zvlášť v lásce nemám. Až na pár vyjímek je poznáte většinou okamžitě…”
    Zbožňujem nemeckú rockovú scénu 60./70. rokov. Sommerabend mám v zbierke a počúvam ho veľmi rád. Nejaká nemčina ma vôbec netankuje, pretože ide o skvelú muziku!
    Horyna, díky za recenziu, potešil si ma…

    1. Ba, kolega horyna umí překvapit, taky jsem na ten odsudek tehdy koukal všelijak… ale třeba měl na mysli krautmetalový a ne krautrockový kapely. Tady zas zařadil k Moody Blues, Barclay James Harvest a Camel coby stylově podobný uskupení Caravan…
      Ale na Sommerabend se shodneme. To, jak Novalis dokázali naložit s bezmála 200 let starým textem ve Wunderschätze, mi pomáhalo na starý kolena skousnout germánštinu v rockový hudbě. Beru tuhle desku s předchozím eponymním kouskem jako dvojalbum a taky to tak poslouchám.
      Na vinylu mám i anglicky zpívanej debut, na kterej nedám dopustit, a první živák Konzerte, kde ze Sommerabend nezazní jen úvodní instrumentálka. Taky určitě stojí za slyš.

      1. Chlapci moji drazí. Horyna jako úplný junior-džunior začínal s metálkem a policemi mu prošlo šílené množství všemožných německých metalových spolků. Od heavy, přes speed a power až po thrash. Byli to hvězdé i méně známé kapely jedna druhé podobné jako vejce vejci. Dnes se na tu dobu už dívám s úsměvem ve tváři a 9,5 z deseti oněch kapel nemohu ani čut. Takže žádný rock alá 70. léta, kraut, art…, ale rychlovky, tvrďárny, náhulajdy, fůůůj, blééé

        A Caravan jsem k nim picnul ač jsou z jiné oblasti, pro mne rovněž velcí melancholici a vývojáři.

Pridaj komentár