Debut „Escalator“ z konce 60. let od undergroundových psychedeliků Sam Gopal by nejspíš z hlubin zapomnění nevyhrabal ani hodně zapálený bigbítový archeolog, nebýt jedné, zato zcela zásadní, skutečnosti… VIAC Pohyblivé schody do nebe… Anebo jinam?→
Escalator
Sam Gopal
Psychedelic Rock
Stable Records
1969
LP (Audio Clarity, 2020)
11 + 2
Dánská heavymetalová úderka Maltese Falcon se zařadila k početné skupině spolků, které v 80. letech zkusily své štěstí na tehdy bující metalové hudební scéně, ovšem bez valného úspěchu. VIAC Maltézský sokol – sestřelen, sotva vyletěl…→
Metal Rush
Maltese Falcon
Heavy Metal
Roadrunner
1984
LP
8
Druhá (skupinou upravená a „odsouhlasená“) verze „druhé“ nahrávky rockových Heart„Magazine“ z roku 1978 se mi líbí, navzdory komplikacím, které její vznik provázely (v této podobě vyšla až po třetím albu „Little Queen“ vydaném 1977); a ačkoliv je debut „Dreamboat Annie“ z pětasedmdesátého o něco lepší, paradoxně častěji sáhnu po „dvojce“…
Gary Moore, významná a nepřehlédnutelná postava blues rocku s přesahy do spřízněných žánrů, ať už jde o ryzí blues, hard rock, heavy metal či „klasický“ rock and roll. VIAC Gary Moore – Close As You Get, 2007→
Close As You Get
Gary Moore
Blues Rock
Eagle Rock
2007
2LP
11
S hodnocením dosud posledního alba „Forever Black“ od amerických Cirith Ungol jsem záměrně delší čas počkal, aby opadlo prvotní nadšení, jež se mě zmocnilo hned po zjištění, že se připravuje, a které dál trvalo i po jeho vydání… VIAC Cirith Ungol – Forever Black, 2020→
Forever Black
Cirith Ungol
Heavy Metal
Metal Blade
2020
LP
9
Debut jedněch z mých velkých oblíbenců mezi kapelami hrajícími stoner rock, Anglánů Orange Goblin… Mají spoustu skvělých alb, vyloženě slabé mezi všemi (dosud) devíti nenajdete.
Ve čtyřiadevadesátém začali jako Our Haunted Kingdom, skupina hrající death/doom metal, aby si po roce, kdy začali směřovat spíš k psychedelickému hard rocku, jméno změnili. Skladba „Aquatic Fanatic“ pochází ještě z éry Our Haunted Kingdom, ale byla znovu nahrána také na prvotině „Frequencies From Planet Ten“ ze sedmadevadesátého roku; tato její podoba je k vidění i ke slyšení v následující ukázce…
Bullet rozhodně stojí za pozornost, byť se jí v tak hojné míře nedočkala…
Ostatně, ani po (vynucené) změně jména na Hard Stuff k žádnému výraznému posunu k lepšímu nedošlo, takže po dvou albech a skoro třech letech existence se skupina (Bullet/Hard Stuff) v roce 1973 rozpadla. (Že v tom měl prsty zlý Osud i mnoho dalších informací můžete najít v profilu kapely Hard Stuff od Hejkala, pokud jste tak už neučinili…)
Britská bluesrocková kapela, řadící se do početného zástupu „zapomenutých jednoalbovek“…
Zformovala se už v roce 1968 coby Spoonfull, v sedmdesátém se přejmenovala na Universe. Během turné po Norsku v roce 1971 tam také nahrála a vydala své jediné, eponymní album (v nákladu asi 300 kusů). Doma na ostrovech předskakovala mnoha slovutnějším interpretům, jako například Yes, Fleetwood Mac, Rory Gallagher, Jethro Tull, Black Sabbath a dalším. V roce 1972 pak svoji zhruba čtyřletou kariéru skupina Universe ukončila.
A je tu můj další favorit – Lemmy a jeho MOTÖRHEAD;
momentálně padla volba na 19. studiové album „Motörizer“ (ovšem pokud bychom počítali taky první nahrávku ze šestasedmdesátého, kterou firma – United Artist – nejdřív odmítla vydat, aby ji pak bez souhlasu kapely vydala až po úspěchu obou alb z roku 1979, „Overkill“ a „Bomber“, s tříletým zpožděním, tak na 20. studiové album)…
Zakkův „Black Sabbath Revival Band“ Zakk Sabbath už nějaký ten rok na scéně působí… Letos se ale rozhodl na počest 50. výročí od vydání eponymního debutu Black Sabbath nahrát kompletně toto album.
Je velice sympatické poslouchat hru tohoto talentovaného kytaristy a sledovat v ní vlivy velkého Tonyho, stejně jako slyšet (místy až neuvěřitelnou) podobu se zpěvem „jeho objevitele“ Ozzyho…
Příjemná nahrávka, ze které čiší radost z hraní, a také obliba materiálu na ní obsaženého. (Podezřívat Zakka & spol. z nějakých zištných důvodů vydání počinu „Vertigo“, by bylo víc než pošetilé…)