Gary Moore, významná a nepřehlédnutelná postava blues rocku s přesahy do spřízněných žánrů, ať už jde o ryzí blues, hard rock, heavy metal či „klasický“ rock and roll. Zejména v baladách vyniká jeho umění, protože je Mistrem pomalých, podmanivých sól, jak bývá často zmiňováno…
Jeho předposlední album „Close As You Get“ se svými jedenácti písněmi představuje jeden z vrcholů Garyho tvorby, a osobně jej už nějaký čas považuji za vůbec nejlepší, jaké kdy nahrál. Rozhodně mu v poslední době dávám přednost před mnohými poněkud přeceňovaným, byť rovněž vynikajícím, „Still Got The Blues“ z 90. roku. A ačkoliv ani poslední nahrávka „Bad For You Baby“ není špatná nebo snad průměrná, na svého o rok staršího předchůdce nemá…
Vedle pětice Garyho skladeb album nabízí šest předělávek bluesových klasik od takových velikánů, jako Son House, Sonny Boy Williamson II, Chuck Berry či John Mayall.
Gary Moore je všechny obohatil svým osobitým vnímáním a pojetím, a mohu říct, že se mi v jeho podání líbí ještě víc než originály. Určitě je to i díky Garyho nezaměnitelnému hlasu, který se mi hodně zamlouvá.
Řízná kytara rozjede syrovou „If The Devil Made Whisky“, která zvukem motorové pily pokácí všechny, kdož nejsou pevně a hluboce zakořeněni v bluesrockové půdě.
Následuje zklidnění v podobě pomalé Mooreovy „Trouble At Home“, kde jeho tklivá kytarová sóla doprovází brumlavá basa, krásně podbarvená decentními klávesami, a vše umocňuje naléhavý Garyho zpěv.
„Thirty Days“ od Chucka Berryho bezpečně zažene případné náznaky nostalgie, či dokonce letargie, stejně tak čtvrtá (a třetí Mooreova) „Hard Times“ pokračuje ve svižném tempu…
A opět trocha melancholie v „Have You Heard“ od Johna Mayalla. V těchto náladách je podle mě Gary nejsilnější a nejpůsobivější.
Zase se trochu zrychlí – Williamsonova „Eyesight To The Blind“ je z počátku 50. let, ovšem zní natolik současně, že se tomu ani nechce věřit…
Přichází další balada, tentokrát z repertoáru Jimmyho Witherspoona; skladba „Evenin’” vyšla v roce 1963 na jeho albu „Evenin’ Blues“ a napsal ji Royce Swain.
Tentokrát se nezrychlí… Garyho „Nowhere Fast“ opravdu nikam nepospíchá…
Zato druhá předělávka od Sonnyho Boye Williamsona „Checkin’ Up On My Baby“ je svěží od prvního úderu bicích a fouknutí na harmoniku, takže spolehlivě rozkýve hlavu i tělo.
Po necelých šesti minutách „divočení“ je znovu načase zvolnit tempo; poslední z Garyho skladeb tohoto alba (a předposlední skladba celkově) „I Had A Dream“ je další důkaz jeho „pomalého mistrovství“…
Výtečnou kolekci uzavírá „plechová“ „Sundown“ od Sona Househo, kde má vedle Garyho zpěvu hlavní roli dobro v jeho rukou (ač je míněn nástroj, i ten druhý význam sem pasuje).
Přestože se na nahrávce nacházejí také svižnější kousky, celková nálada je spíše zádumčivá a pomalé skladby zde převládají. To je další důvod, proč po „Close As You Get“ sahám stále častěji – ideální hudba pro klidné rozjímání před ulehnutím, nejlépe se sklenkou nějakého dobrého moku…
Škoda, že už nás Gary Moore další takovou nádherou neobšťastní.
(Tento text jsem napsal 20. 2. 2014 pro Progboard a dodnes se s ním plně ztotožňuji.)
01. If The Devil Made Whisky (2:48)
02. Trouble At Home (5:00)
03. Thirty Days (3:16)
04. Hard Times (3:04)
05. Have You Heard (5:49)
06. Eyesight To The Blind (2:34)
07. Evenin’ (5:47)
08. Nowhere Fast (3:38)
09. Checkin’ Up On My Baby (5:24)
10. I Had A Dream (7:16)
11. Sundown (7:08)
Gary Moore – vocals, guitar, dobro on „Sundown“
Brian Downey – drums
Vic Martin – keyboards
Pete Rees – bass
Mark Feltham – harmonica on „Hard Times“ & „Checkin’ Up On My Baby“
Blues Rock
Eagle Rock
2007
2LP
11
Rádo se stalo…
Jinak, „Power Of The Blues“ mám na CéDu a líbí se mi hodně, z alb po něm neznám jen „Old New Ballads Blues“, ale obě následující („Close As You Get“ i „Bad For You Baby“) určitě k poslechu doporučuji.
S Garyho tvorbou som oboznámený do roku 2004 (po album Power Of The Blues), potom som ju už nesledoval. Mrzí ma, že som ho nikdy nevidel naživo, jeho sóla sú majstrovskou ukážkou kombinácie techniky a citu pre melódiu. Vďaka za pripomenutie.