CD Mellow Records – MMP 162 /1993/
Italská progressive rocková vykopávka z přelomu sedmé a osmé dekády minulého století. Album La scimmia sulla schiena del Re (Opice na králově hřbetě) vyšlo v roce 1980 prostřednictvím lokální firmičky International Audio Film a je jediným zápisem do diskografie Mo.Do.
O skupině se dá zjistit jen tolik, že pochází z Bergama, vznikla v listopadu 1978 a jediným muzikantem se zkušenostmi z branže byl bubeník Walter Locatelli. Ten se dokázal prosadit s kapelou Dalton, se kterou nahrál desky Riflessioni: Idea d’infinito (1973) a Argitari (1975), ovšem s Mo.Do. už takovej úspěch neměl. Skupina svoji činnost ukončila v roce 1984 a dneska ji bude znát jen hrstka nejvěrnějších fanoušků RPI.
Při zmínce o roku 1980 začne řada “staromilců” panáčkovat a naježí bodliny. Pravdou je, že minimálně první polovina nastupující desetiletky klasickému rocku vůbec nepřála a jeho fanoušci si museli vystačit s rychle se vzmáhající novou vlnou, nebo heavy metalem. Ze stále jednodušší hudby se pomalu a jistě stával produkt určený k tanci, jehož popularitu mocně živila MTV, spuštěná v roce 1981. Jeden příklad za všechny? Tak co třeba Video Killed The Radio Star…
Ještě pořád však existovali jedinci, kteří si hrnuli to svoje bez ohledu na moderní trendy. Jejich šance na přízeň publika se sice rovnala nule a spočítat by se dali na prstech jedné ruky, ale to neznamená, že by si zasloužili upadnout do zapomnění. A přesně takovým příkladem jsou i Mo.Do. Řekněme si to upřímně, ale v roce 1980 už bylo to jejich jediné album opravdu beznadějně zastaralé. Navíc vyšlo v malém nákladu, bez šance dostat se do širší distribuce a tak není divu, že zcela zapadlo. Obsahuje však až nečekaně kvalitní materiál a myslím, že by se fanouškům starého progresivního rocku mohlo líbit. Pojďme si ho tedy v krátkosti přiblížit:
Necelých 34 minut (i v tomhle se Mo.Do. drželi italských standardů) dlouhá deska obsahuje osm položek, ale jenom tři z nich jsou skutečnými písničkami s vokály v italštině. Příznivce melodického, pastorálně jemného progu by mohly oslovit poloakustické skladby Tramonto a Gulliver, s jemným zpěvem a flétnou Valeria Cherubiniho, ovšem já jsem si oblíbil především titulní La scimmia sulla schiena del Re, která celé album uzavírá. První polovina šest minut dlouhé skladby se nese v takřka pohádkové atmosféře a je to především zásluhou akustických kytar a hoboje hostujícího hudebníka Marca (v bookletu je uvedeno jen křestní jméno). S nástupem elektrifikovaných nástrojů a vokálů zkreslených studiovými kouzly však píseň dostane úplně novej, psychedelickej rozměr. Text je o problematice spojené s užíváním drog a tak mě napadá, jestli mu nebyla inspirací kniha “Feťák” od Williama S. Burroughse. Ta v Itálii poprvé vyšla v roce 1962 pod titulem nápadně se podobajícímu názvu desky, tedy “La scimmia sulla schiena” a pochybuju, že by to byla náhoda.
Hlavní devizou alba jsou však instrumentálky, kterých se tady sešlo hned pět. Úvodní Preludio in Do je sice jen zasněnou, atmosférickou předehrou, ovšem bezprostředně navazující Grindel nemá chybu. Líbí se mi, kolik melodických motivů, změn a zvratů kapela dokázala nacpat do pouhých čtyř minut. Jako kdyby se ani nepsal rok 1980. V několika málo dostupných recenzích i v bookletu CD se píše o jisté podobnosti s Gentle Giant a takové ty pro ně typické, rytmické kejkle slyším především v energických peckách Oltre la terza porta a Seltz. Ty tvořily předěl mezi oběma stranami vinylové desky, ovšem neméně pěkná je i A proposito del Dott. Faust, poháněná temným vrčením prastarého syntezátoru.
Původní výlisek s katalogovým číslem IAF-LPA 90001 byl vyroben v omezeném množství a v současné době vidím v nabídce pouze jeden kus od sběratele z Japonska, ale v roce 2016 vyšla LP reedice od AMS Records a ta by měla být mnohem dostupnější. A lacinější. S cédéčky to není o moc lepší, protože discogs zmiňuje jen vydání od Mellow Rec. z roku 1993. Kotouč má červený potisk a čtyřstránkovej booklet obsahuje krátké povídání o skupině (v italštině), sestavu, tracklist a pár fotek.
Mo.Do. disponovali velice skromným vybavením, takže zastarale nezní jen obsah alba, ale i jeho zvuk. O to sympatičtější mi je výsledek, kterého se syntezátorem Crumar a varhanami Solina dosáhli, protože muzika je to opravdu dobrá a nemělo by se na ní zapomínat. Dám silné tři a pokud byste si ji chtěli poslechnout, doporučuji bandcamp kanál labelu Mellow Records.
SKLADBY:
1. Preludio in Do (2:03)
2. Grindel (4:06)
3. Tramonto (4:51)
4. Oltre la terza porta (5:25)
5. Seltz (3:38)
6. Gulliver (3:57)
7. A proposito del Dott. Faust (3:24)
8. La scimia sulla schiena del Re (6:05)
Testi e musische di Valerio Cherubini
SESTAVA:
Valerio Cherubini – chitarra, flauto, voce
Gianantonio Merisio – tastiere, voce
Stefano Barzaghi – chitarra
Roberto Colleoni – basso
Walter Locatelli – batteria
+
Karen – voce
Marco – oboe
La Scimmia Sulla Schiena Del Re
Prog Rock
International Audio Film
1980
LP
8
CD Mellow Records - MMP 162 /1993/
Ahoj Snake, zatiaľ som vypočul 2x na youtube a hudobne je to pekná a dobrá doska. Určite zaradím do zbierky LP. Trošku mi vadí zvuk, ale to budem finálne hodnotiť z normálneho nosiča a nie podľa testu na youtube.
Každopádne pozitívne hodnotím odvahu kapely ísť týmto smerom v tomto období. Ako hovoríš, rok vydania môže odrádzať…
Jednotka od Picchio je prostě diktát! 🙂
Vida. Jsem rád, že jsem se nemýlil a že slyšíme to stejně. Budeš shánět původní vinyl? Je dost vzácnej, ale chápu to tak, že máš svoje ověřené zdroje. Jinak, to CD od Mellow Records hraje výborně a s jeho zvukem nemám problém. Tedy až na to, že zní jako ze začátku sedmdesátých let, ale za to nosič opravdu nemůže.
Sevas, jo, pôvodné LP. Počkám na dobrú ponuku, pýtal som sa pár známych čo od nich kupujem a nemal by to byť extra problém ho zohnať.
V poslednej dobe ma inšpiruješ na doplnenie zbierky, Florian, teraz Mo.do 🙂
Já doufám, že časem ještě nějakou plackou překvapím. S plus – minus stejným datem narození mám ještě dvě, ovšem pak už budu muset zalovit v druhé polovině osmdesátých let. Do sedmdesátek se vrátím jen v případě doplnění sbírky, pár zásadních alb mi ještě chybí. Kromě zmíněnejch Picchio dal Pozzo např. I Teoremi, nebo L’Uovo di Colombo a vlastně ještě nemám ani Nuda od Garybaldi. Tak hodně štěstí při shánění Mo.Do.
Ahoj Snake, kapelu poznám len podľa názvu, LP mám vo wantliste už slho, ale asi som to ani nikdy nepočul, tak napravím cez víkend.
Vďaka za zoznámenie s MO DO.
P.S. Môj tip že to bude recenzia na druhý album Ďatla zo studne ktorý vyšiel v 1980 mi teda moc nevyšla…
Zdarec, bylo mi potěšením a dík za komentář. Vážím si toho.
Nahrávka je to teda opravdu zapomenutá, podceňovaná a přehlížená, ale něco mi říká, že by se ti mohla líbit. Máš desky, které se staly známými až po jejich “znovuobjevení” v devadesátých letech, ovšem téhle se to tedy nepovedlo. Myslím, že se na tom mohli podepsat i nic neříkající název kapely s obalem a datem vydání, ale nevím. Je fakt, že těch prog rockových desek z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyšlo jen pár a nějakého většího ohlasu se nedočkala žádná. Jo a od Picchio dal Pozzo nemám ani notu, ale debut z roku 1976 bych chtěl.
Poslechni a dej vědět, jsem jedno ucho.