Debut „Escalator“ z konce 60. let od undergroundových psychedeliků Sam Gopal by nejspíš z hlubin zapomnění nevyhrabal ani hodně zapálený bigbítový archeolog, nebýt jedné, zato zcela zásadní, skutečnosti…
Na téhle „vykopávce“ má totiž svůj výrazný otisk sám legendární Ian Lemmy Kilmister, tehdy vystupující pod jménem Ian Willis (po svém otčímovi).
Na nahrávce se podílel coby zpěvák, kytarista a hlavní autor (ze všech jedenácti skladeb jich je pět jen jeho dílem, na dalších čtyřech se podílel se zbytkem kapely a pouze do dvou autorsky nezasáhl – jednu složil Leo Davidson, druhou Donovan (Leitch); vyšla na jeho albu „Sunshine Superman“ z 66. roku).
Zakladatelem skupiny byl Malajec Sam Gopal, hráč na tabla (začal na ně hrát již v sedmi letech). Ten nejdříve založil Sam Gopal Dream, a to v roce 1966, čtyři léta po svém příjezdu do Londýna, kde studoval hudbu. V té době ovlivňovaly scénu nejvýrazněji blues, folk a rock’n’roll. S rostoucí oblibou psychedelie našla uplatnění i Samova tabla… V již zmíněné skupině Sam Gopal Dream měl kytaru na starosti Mick Hutchinson, baskytaru Pete Sears, později se ještě přidal klávesista Andy Clark. Tato sestava, kromě řady vystoupení, vydala jeden singl (pod změněným jménem Vamp a s bubeníkem Vivianem Princem), aby se v roce 1968 rozpadla.
Pak Sam Gopal poskládal novou kapelu, jejíž název oproti předešlému o slovo zkrátil; v takto vzniklé skupině Sam Gopal po jeho boku působil Ian Willis (zpěv, kytary), už tehdy známější jako Lemmy, Roger D’Elia (kytary) a Phil Duke (baskytara). Uvedená čtveřice nahrála koncem roku 1968 svůj debut „Escalator“, který následující rok v lednu vyšel. V devětašedesátém se objevil ještě singl se skladbami „Horse“ (dílo celé kapely) a „Backdoor Man“ (cover od Willieho Dixona).
Zhruba po roce existence se sestava opět měnila, takže na konci 69. roku zbyl zase jen Sam. (Lemmy po odchodu působil jako baskytarista u spacerockových Hawkwind, čímž započala slavnější éra jeho hudební kariéry.)
Sam Gopal se obklopil novými spoluhráči, ale nevyšlo jim nic, ač nějaké nahrávky pořídili. Následovala dopravní nehoda, která Gopalovi na několik let znemožnila pokračovat v hraní; druhé (ryze instrumentální) album pod hlavičkou Sam Gopal, s názvem „Father Mucker“, se objevilo až v roce 1999 (ačkoli nahráno bylo, s výjimkou jedné písně, už v roce 1990).
Údajně má Sam Gopal hotových šest dalších alb (nahraných s profesionálními muzikanty a připravených k vydání), ale dosud se žádné neobjevilo.
Ale zpět k „Jezdícím schodům“…
Debut nabízí ryzí psychedelii okořeněnou orientální rytmikou, čistý hlas Lemmyho a převážně zasněnou atmosféru spíše poklidných písní. Celá nahrávka je velmi vyrovnaná, žádná skladba nevyčnívá nad ostatními, přesto nenudí ani nenavozuje „kolovrátkový“ pocit. To platí jak o původní verzi, s jedenácti songy, tak o pozdějších vydáních, obohacených oběma singlovými skladbami. Pohodová muzika, která se hodí k relaxaci, stejně jako k rozjímání…
Když je ta správná nálada, velice rád po prvotině od Sam Gopal sáhnu.
01. Cold Embrace (3:20)
02. The Dark Lord (3:40)
03. The Sky Is Burning (2:30)
04. You’re Alone Now (3:41)
05. Grass (4:03)
06. It’s Only Love (4:18)
07. Horse (3:33) – bonus from SP
08. Escalator (2:49)
09. Angry Faces (4:03)
10. Midsummer Nights Dream (2:14)
11. Season Of The Witch (4:27)
12. Yesterlove (4:55)
13. Backdoor Man (3:06) – bonus from SP
Sam Gopal – tabla, percussion
Ian (Lemmy) Willis – vocal, lead & rhythm guitar
Roger D’Elia – acoustic, lead & rhythm guitar
Phil Duke – bass guitar
Psychedelic Rock
Stable Records
1969
LP (Audio Clarity, 2020)
11 + 2
O spojitosti s Lemmym som vedel, takže album neušiel mojej pozornosti, ale to je tak všetko, čo k tomu môžem povedať. Až po prečítaní tejto recenzie som sa k nemu vrátil a po rokoch si ho opäť raz vypočul. Vyzdvihnem skladbu Season Of The Witch…
Cossack, díky!
Není vůbec zač…
Motörhead je moje srdcovka, od Hawkwind mám rád třetí a čtvrté (studiové) album, paradoxně „Doremi Fasol Latido“ víc než „Hall Of The Mountain Grill“, ačkoliv obecně je vychvalovanější právě „Hall…“
No, proti gustu… Jak by to tu vypadalo, kdyby se všem líbilo to samé?
Souhlas, já mám od Hawkwind nejradši Space Ritual a Warrior On The Edge Of Time. Sám Gopal si možná koupím, ale určitě si to ještě jednou poslechnu.
Cédečko som si kúpil bez toho, že by som tušil, že tam hrá Lemmy, to som sa dozvedel až potom. Ako píšeš, je to taká psychedelická momentka, ktorú si raz za uhorský rok s chuťou vypočujem. Vďaka za pripomenutie.
Nečekal jsem, že bys Sam Gopal zrovna Ty neznal (jsi totiž král rockových archeologů).
U mě bylo poznání opačné; zjistil jsem, že první velká deska, kde Lemmy hraje i zpívá – a taky se na ní autorsky podílí – je „Escalator“, tak jsem si nahrávku poslechl; protože se mi líbila, začal jsem ji shánět (na vinylu), což se mi povedlo teprve nedávno (do té doby jsem se musel spokojit se staženou verzí v PC nebo s YouTube).
Hawkwind mám rád, jako skupinu, ne kvůli tomu, že s nimi hrál od třetí desky Lemmy. Motorhead se mi nelíbí a líbit se mi nezačnou, ale deska Escalator mě potěšila. Skvělá psychedelie a na ty tabla umí hrát snad jen Asiati, podobně Viram Jasani v Black Mountain Side, tady jsou tabla v každé skladbě. Přivedl jsi mne na zajímavou kapelu, díky.