Kalifornská heavymetalová kapela, která vznikla v roce 1972 a rozpadla se v květnu 1992. Za dobu své existence nahrála čtyři studiová alba; devět let po rozpadu skupiny vyšla ještě kompilace s raritními nahrávkami a demo-verzemi.

Jejími zakládajícími členy byli bubeník Robert Garven, kytarista Jerry Fogle a baskytarista (také kytarista a klávesista) Greg Lindstrom. Působili spolu už ve studentské skupině Titanic, jež hrála převzaté věci, hlavně od Beatles. Protože chtěli dělat tvrdší muziku, založili skupinu Cirith Ungol.

Kromě coverů svých oblíbenců (např. Cream, Mountain, Budgie, Thin Lizzy, Freedom apod.) hráli také několik vlastních skladeb. V roce 1975 do skupiny přišel první sólový zpěvák Neil Beattie (aka Terry Dactyl), jehož velkou inspirací (podobně, jako i zbytku kapely) byl Iggy Pop. V 76. však unavený Beattie spoluhráče opustil.

Náhradou se stal o dva roky později Tim Baker, původně jeden z „roadies“ skupiny. S ním se také banda konečně dočkala debutu, po podpisu smlouvy se společností Liquid Flames v 80. roce. Krátce po nahrání desky (ale ještě před jejím vydáním) sestavu doplnil baskytarista Michael „Flint“ Vujea a protože do smečky zapadl víc než skvěle, byl uveden i na albu, ač se na jeho nahrávání nepodílel. Greg Lindstrom přesídlil k druhé kytaře a klávesám.

Název Cirith Ungol, který v elfštině znamená „Pavoučí průsmyk“, si „vypůjčili“ z proslulé trilogie „Pán prstenů“ od J. R. R. Tolkiena; označoval nebezpečné místo, kde v podzemních chodbách a tunelech číhala obrovská pavoučí příšera, Odula.
Namísto správné Tolkienovy výslovnosti [kí’rit an’gol] si ale skupina říkala [sí’rith an’gol].

Na prvním albu z roku 1981, „Frost And Fire“, je ke slyšení zajímavý a osobitý mix hard rocku 70. let s tehdy se rozmáhajícím heavy metalem. Autorem veškeré hudby je kytarista a klávesista Greg Lindstrom, aranžmá je společným dílem všech členů skupiny.
Na obalu desky je použita ilustrace známého výtvarníka žánru fantasy Michaela Whelana (není bez zajímavosti, že Garven a spol. chtěli na obal použít dílko „Berserker“, jehož autorem je Frank Frazetta, ale „vyfoukli“ jim ho Molly Hatchet pro svoji desku „Beatin’ The Odds“). Tvorba Michaela Whelana zdobí i zbývající tři studiové počiny Cirith Ungol.

Na druhé nahrávce „King Of The Dead“, z 84. roku, se skladatelsky nejvíce podílel zpěvák Tim Baker, a možná i to je důvod posunu k modernějšímu a metalovějšímu zvuku. Greg, který kapelu opustil už ve dvaaosmdesátém, tady byl autorem nebo spoluautorem několika písní (také na následující třetí desce). Toto album bývá považováno za nejzdařilejší ve skromné diskografii skupiny. (Za zmínku stojí mj. úprava Bachovy známé tokáty „Toccata In Dm“.)

Třetí počin, „One Foot In Hell“, nahrála v roce 1986 stejná sestava, a i když skupina stvořila opět velice kvalitní materiál, podle názoru většiny, ten předchozí nepřekonala. Důvodem může být rovněž skutečnost, že v té době lidé z nahrávací společnosti hodně ovlivňovali finální podobu alba (hlavně Brian Slagel, vlastník Metal Blade, který se ujal produkce), a skupina byla značně znechucena a unavena neustálými problémy s vydavatelskými firmami. Tato frustrace vedla i k zhoršení vztahů uvnitř kapely a k některým zbytečným nedorozuměním.

Také proto už byla poslední studiová nahrávka, pro novou nahrávací společnost, dílem pozměněné sestavy. Z té předešlé zbyl jen Tim Baker u mikrofonu a s ním, jediný ze zakládajících členů, bubeník Robert Garven. Sestavu doplňoval kytarista Jim Barraza a Vernon Green na baskytaru.
Jerry Fogle opustil skupinu v 88. roce, Flint to se svými čtyřmi strunami vydržel až do jednadevadesátého. Brzy po jeho odchodu natočila výše zmíněná sestava „Paradise Lost“, jednoznačně nejslabší nahrávku bandy, jménem Cirith Ungol. Ačkoliv se taky zde najdou vynikající písně, po jejich boku tu jsou rovněž ty nejslabší v celém repertoáru kapely (tento názor, na nesourodost alba, mají i mnozí z členů skupiny).

Po několika personálních změnách na postu kytaristy a baskytaristy se, rok po vydání své čtvrté studiové nahrávky, kapela definitivně rozpadá.

Jerry Fogle zemřel na selhání jater dne 20. srpna 1998 (R. I. P.).

Greg Lindstrom působí od roku 2002 v kapele Falcon, která některé jeho skladby z dob účinkování v Cirith Ungol hraje dnes živě.

Come-back je spíše zbožným přáním fanoušků, než reálnou šancí… Tim Baker o něj nemá zájem (byl dokonce proti vydání kompilace „Servants Of Chaos“ v roce 2001); podobně je na tom s chutí se vracet i Michael „Flint“ Vujea.

Aktualizace profilu aneb ZÁZRAKY SE DĚJÍ!

To, co se ještě na přelomu tisíciletí jevilo jako naprostá utopie, začalo se měnit ve skutečnost koncem roku 2015 (přesně 28. listopadu). Tehdy, zpěvák a baskytarista (málo známé, pro mnohé spíše neznámé) kalifornské heavymetalové skupiny Night Demon, Jarvis Leatherby, zorganizoval zkoušku, při níž si k jamování přizval bývalého člena Cirith Ungol, kterým byl kytarista Jim Barraza. Přišli se podívat také další dva ex-členové kapely Cirith Ungol, zpěvák Tim Baker a bubeník Robert Garven, a během několika týdnů už spolu tato čtveřice hrála.
V lednu 2016 se ještě přidal s kytarou Greg Lindstrom a sestava byla kompletní.

Cirith Ungol začali pilně zkoušet, protože nabídky na účinkování na nejrůznějších festivalech se brzy jen hrnuly… Nejdříve to byl druhý ročník festivalu Frost And Fire v domovské Ventuře v Kalifornii, pak například dvacátý ročník německého festivalu Keep It True a následovaly další.
Možnost obsadit post baskytaristy, dostal bývalý spoluhráč Michael „Flint“ Vujea, vzhledem ke své časové zaneprázdněnosti se však ke skupině nepřipojil, a proto na jeho místě zůstal Jarvis Leatherby.

Cirith Ungol se díky svému reunionu, mimo jiné, vydali rovněž do Evropy, kde je mohli fanoušci poprvé spatřit živě. Také koncertní nahrávka, která se objevila na živém 2LP kapely „I’m Alive“ z roku 2019, byla pořízena v Evropě, konkrétně na řeckém festivalu „Up The Hammers“ v Aténách, v květnu roku 2017.

V září 2018, vydala skupina pro lačné fanoušky singl s novou, osm a půl minuty dlouhou skladbou „Witch’s Game“ (šlo o první studiovou nahrávku po sedmadvaceti letech), po ní následovalo již zmiňované živé dvojalbum „I’m Alive“, aby konečně v dubnu 2020 vyšla pátá studiová nahrávka Cirith Ungol s názvem „Forever Black“.

Album „Forever Black“ obsahuje celkem devět skladeb (první je asi minutové intro), jejichž průměrná délka je něco málo přes 4 minuty (nejdelší 05:59, nejkratší 01:04), a které naprosto skvěle navazují na ty nejlepší tradice tvorby Cirith Ungol.
Obal zdobí, jako tradičně, ilustrace od Michaela Whelana, není na ní nikdo jiný, než Elrik z Melniboné (jehož duchovním otcem je spisovatel a hudebník Michael Moorcock).

Momentálně je tedy velmi reálné věřit tomu, že se ještě několika podobně povedených alb od Cirith Ungol můžeme dočkat…

DISKOGRAFIE:
1. Frost And Fire (1981)
2. King Of The Dead (1984)
3. One Foot In Hell (1986)
4. Paradise Lost (1991)
5. Servants Of Chaos (2001)
6. I’m Alive (2019)
7. Forever Black (2020)
8. Dark Parade (2023)