2CD Discipline Global Mobile – DGM5009 /2009/
Hudební odkaz debutového alba King Crimson přesahuje všechno, co znám a na vyjádření jeho dalekosáhlého významu se mi nedostává slov. Nejen, že přispělo ke vzniku zcela nového hudebního stylu, ale iniciačním bylo i pro mne samotného. Tím, že mě přivedlo ke starý muzice se přede mnou otevřely netušené obzory…
Myslím, že nejeden smrtelník tráví relativně složitou tvorbu King Crimson docela těžko a já na tom byl stejně. Musel jsem ji začít užívat opatrně, po kapkách a tak jsem postupoval krůček za krůčkem. Vzal jsem to tedy pěkně z gruntu, od tohoto dnes už legendárního debutového alba, ale dlouho jsem měl jen mizernou kopii, kterou mi ze svého CD napálil (dnes už bývalej) kolega ze zaměstnání s tím, ať si poslechnu kde začínal Greg Lake. U saxofonové bouře v úvodní skladbě 21st Century Schizoid Man jsem se schoulil do sebe a koulel očima, jak čuník po první ráně, však jsem byl do té doby zvyklej na něco úplně jiného. Na to, abych našel zalíbení ve virtuózní jazzrockové smršti s animálním řevem mi chyběly buňky, ale s (takřka) titulní The Court Of The Crimson King jsem schytal pecku přímo do ciferníku. A do srdce. S tak působivým využitím mellotronu jsem se ještě nesetkal a poznal v ní lásku na celej život. No a Epitaph? Tam to bylo v bledě modrým.
Zkrátka, s každým dalším poslechem to bylo lepší a lepší a postupem času jsem si tu desku úplně zamiloval. Jen nákup originálního nosiče jsem si pořád rozmýšlel, protože mi vadil zvuk. Bylo to jedno z vůbec prvních vydání na CD a při jeho poslechu jsem se nemohl ubránit dojmu, že mám hlavu pod vodou. Až v roce 2009 jsem při brouzdání po e-shopech narazil na tehdy aktuální remaster, na kterém spolupracovali Robert Fripp se Stevenem Wilsonem a tady už nebylo co řešit. Nákup jsem uskutečnil a od té doby si In The Court Of The Crimson King vychutnávám v prvotřídní kvalitě.
Představovat čtenářům Rockovice tohle album skladbu po skladbě asi netřeba, ostatně tady máme profi recenzi od Petra Gratiase. To by bylo taháním špalků do lesa. Trochu zevrubněji bych tak chtěl přiblížit jen bonusovou výbavičku pro případ, že by si snad chtěl někdo tuhle 2CD nálož pořídit do sbírky.
Disk č. 1 obsahuje album ve formě 2009 stereo mixu, na kterém se podíleli oba již výše uvedení pánové, tedy Fripp & Wilson a prvním přídavkem je tu “full version” skladby Moonchild. Tato je hudebními fanoušky přijímána značně rozporuplně a já patřím k těm, které to nekonečné cinkání, klepání, ťukání, šmrdlání a škrundání nudí. Stačily by mi první tři minutky a šmitec, ale těch dvanáct už je na mě trochu moc…
Dále se tu nacházejí dvě různé verze křehké balady I Talk To The Wind. Ta první je instrumentální a ryze akustická a tak není slyšet nic jiného, než zvonění strun a flétnu. Úplná pohádka a moc se mi to takhle líbí. Ta druhá už je velmi podobná té oficiální a malé rozdíly jsou jen v mixu. Bonusová verze je o něco delší a v závěru je tu ke slyšení Frippovo kytarové sólo. Nu a pak je tady ještě instrumentální podoba písně Epitaph a světe div se, ono to docela dobře funguje i bez Lakeova zpěvu. Tohle se opravdu povedlo a je to výborné! Na úplný závěr je tu taková celkem zbytečnost a to fragment z natáčení “hučivě větrné” introdukce samotné desky. Jistě si všichni dokážete vybavit zvuk, kterým nahrávka začíná.
Disk č. 2 představuje album jako Original Master Edition 2004, na kterém zapracoval Simon Heyworth a prvním z bonusů je killer v podobě instrumentální 21st Century Schizoid Man. To je divoká jízda a absolutní kladivo v jednom. Paráda. Další nášup tvoří dvojice skladeb z BBC sessions – I Talk To The Wind a opět 21st Century Schizoid Man. Potěší, kvalita zvuku u prvně jmenované je tady ale přece jenom o hodně horší. Na druhou stranu máme jedinečnou možnost vychutnat si 21st Century Schizoid Man s čistým, tedy nijak nezkresleným zpěvem Grega Lakea. Úplné finále tvoří singlové mono verze The Court Of The Crimson King part 1 a part 2. Jak už název napovídá, původně byl tento opus magnum docela nešetrným způsobem rozdělen na obě strany singlu, ale dá se to pochopit. Je to docela zajímavé, však nikoli nezbytné…
Dostatečně reprezentativní vydání obsahuje dva kotouče (každý s jiným potiskem) a informačně nadupanej dvanáctistránkovej booklet. V něm fanoušek najde kredity, texty písniček, spoustu fotek a taky zajímavé povídání v angličtině. Dočtete se v něm o vzniku King Crimson, o průběhu nahrávání, ale i o detailech z přípravy remasterované edice.
Kdepak, ale já tuhle desku miluju a těch šest minut improvizace? – experimentu? – vaty? ve skladbě Moonchild na tom nemůže nic změnit. Desku In the Court of the Crimson King považuji za jeden z pilířů progresivního rocku a dávám plnou palbu.
CD 1 – 2009 Stereo Mix
01. 21st Century Schizoid Man 7:24
02. I Talk To The Wind 6:00
03. Epitaph 8:53
04. Moonchild 9:02
05. The Court Of The Crimson King 9:31
Bonus Tracks:
06. Moonchild (Full Version) 12:16
07. I Talk To The Wind (Duo Version) 4:56
08. I Talk To The Wind (Alternate Mix) 6:37
09. Epitaph (Backing Track) 9:06
10. Wind Session 4:31
CD 2 – Original Master Edition 2004
01. 21st Century Schizoid Man 7:24
02. I Talk To The Wind 6:04
03. Epitaph 8:49
04. Moonchild 12:13
05. The Court Of The Crimson King 9:26
Bonus Tracks:
06. 21st Century Schizoid Man (Instrumental) 6:47
07. I Talk To The Wind (BBC Session) 4:40
08. 21st Century Schizoid Man (BBC Session) 7:11
09. The Court Of The Crimson King Part 1 (Mono Single Version) 3:22
10. The Court Of The Crimson King Part 2 (Mono Single Version) 4:31
SESTAVA:
Robert Fripp – guitar
Ian McDonald – reeds, woodwind, vibes, keyboards, mellotron, vocals
Greg Lake – bass guitar, lead vocals
Michael Giles – drums, percussion, vocals
Peter Sinfield – words and illumination
In The Court Of The Crimson King
Prog Rock
Island Records
1969
LP
5
2CD Discipline Global Mobile – DGM5009 /2009/
Pořád si vybavím někdejší seznámení s debutem King Crimson. Deska dohrála a my ještě dobu seděli s otevřenou hubou neschopný ze sebe dostat kloudnou větu. To se nezapomíná, bo běžně se to fakt nedělo.
Co se týká přidanýho materiálu u reedičních vydání, někdy je skutečným a vítaným bonusem, jindy jen nestoudným pokusem vyždímat ze skalních fans, co se dá. Je na nich, aby se zorientovali.
Čirý zlo potom představuje remix. U předmětnýho titulu má tuhle šarádu na svědomí zvukový sklepmistr Steven Wilson, který původní nahrávku “dovedl k dokonalosti” remixem ke 40. výročí vydání alba, aby ji k 50. výročí remixoval znovu s tím, že “tentokrát představuje významné zlepšení, protože je věrnější původnímu mixu z roku 1969…”
Nemožno pochybovat, že k 60. výročí se dočkáme další “vylepšený” verze a zbývá jen doufat, že remixovýmu pokušení bude dál odolávat aspoň obal.
Ahoj, cítím to podobně, Stevena Wilsona si vážím, ale mrzí mě na něj pár věcí, nejvíce snad to, že z Aqualungu udělal novou desku, když srovnám původní vinyl s jeho remasterem.
Konkrétně v případě alba In The Court Of The Crimson King se píše o tom, že původní pásy byly dlouho ztracené a reedice se se dělaly z x-tých, zašuměných kopií. Trpěla tím především vydání z osmdesátých a devadesátých let a je docela možné, že něco takového jsem měl doma i já. Na kvalitu vydání z roku 2009 nežehrám, se zvukem jsem spokojenej a jiné vydání už kupovat určitě nebudu. Já tenkrát jinou možnost ani neměl a vzal to, co bylo v nabídce. CD Aqualung mám od Chrysalis, z roku 1998 a Wilsonův remix nepotřebuju.
Děkuju za komentáře a přeji pěkný Vánoce.
Jako první desku od King Crimson jsem měl nahranou Earthbound, koncertní záznamy po albu Islands. Deska začínala stejně jako debut 21 Century Schizoid Man v hodně drsném provedení. In The Court Of Crimson King jsem si nahrál o něco později, skupina se tehdy stala mou nejoblíbenější. Mám od nich rád všechno, něco víc, něco méně, asi nejradši mám Islands a Lark’s Tongues In Aspic. Z debutu mám s odstupem mimo 21 Century Schizoid Man hodně rád Moonchild. U Frippa mi vadí, že začal vydávat desky se spoustou nevydaného materiálu a různých verzí skladeb.
Zdarec a díky za komentář, vím, že máš King Crimson hodně rád. S tím vydáváním desek obsahujících raritní a nevydaný materiál máš recht a zapálenej sběratel, aby si z toho hodil mašlu. Nedávno jsem narazil na box, obsahující snad vše, co kapela během roku 1969 natočila. Je tam asi 20 CD, pak DVD, DVD Audio, Blu-ray a tak podobně. No a když otevřeš Aukro, je tam hned několik různých 2CD, 3CD boxů z různého období. Myslím, že si vystačím s těmi několika alby ze sedmdesátých let.
Ahoj, přesně viděl jsem v nabídce Lark’s Tongues In Aspic, které obsahovalo 11 CD, mám ve sbírce pouze CD bez bonusů. Myslím, že desku bez bonusů si můžeš pustit a přehrát celou, desku s bonusama většinou vypneš v půlce. Hezký svátky.
Ono je to jak kdy, to se nedá paušalizovat a jsou desky, kdy si jich osobně velice cením. Pokud však jde o mizerně sejmuté live verze, nebo dema, tak ty si mohou klidně nechat. O takové zbytečnosti nestojím ani já.
Pěkný svátky i tobě.
Z rozsáhlého díla Karmínového krále jsem si zatím pořídil první tři alba. Občas si je poslechnu, ale nikdy ne všechna v jeden den, to bych se asi zbláznil, založím zpět do šuflete a tak na půl roku mi to stačí. Po půl roce mi něco začne chybět a opět skončím u Frippovi družiny. Nevím, zda se odhodlám k pořízení nějaké další nahrávky, neboť po poslechu této hudby jsem docela emočně vyšťavený.
Snejku, dík za recenzi, s níž se mohu plně ztotožnit.
Je to hukot, viď? Mám šest řadovek z úplně prvního období King Crimson a myslím, že mi to úplně stačí. Kolikrát na ně nesáhnu, jak je rok dlouhej a pak jen žasnu, jakej že to obsahují materiál. V souvislosti s recenzí jsem teď několikrát protočil ono debutové album a The Court Of The Crimson King mě opět svalila na krovky. Jak píšu v textu – Opus magnum. S touhle skladbou si King Crimson vytesali pomník.
Začínáš mě nahlodávat, abych sbírku rozšířil. Asi si to dám jako předsevzetí do nového roku.
Mám ještě pár recenzí KC v archivu, ale musím je přepsat. Na to bude čas příští rok, teď makám na debutu Daal. Ještě dneska večer, nebo zítra během dne bych ji chtěl vyvrhnout, ale furt mi do toho něco leze…
Daal neznám, rád si rozšířím vzdělání.