Všetky príspevky od merhaut

1968/5: Bigbeatové báje, stáje a pověsti

Šedesátý osmý lze bezesporu považovat za rok velkého vzepětí československého bigbeatu. Mladí víc a víc odmítali rudé linkování jejich životů i ve volném čase, jejich rodiče a prarodiče začali vzpomínat a mluvit nahlas, společnost se nadechla v naději i očekávání. Hrálo se a zpívalo všude, už ale ne častušky, ale pop music. Když zalistujeme dobovými časopisy, vykukují z každé druhé stránky zpěváci, zpěvačky, skupiny. Někdy je až úsměvné číst, co všechno na sebe tehdy bezelstně prozradili. Upíří bulvár naštěstí ještě neexistoval, a společenská poptávka po hnusu také ne.
Připomeňme si dnes s velkou pomocí Pop Music Expresu dvě velká jména našeho ro©ku, nejenom 1968, i srážku s realitou. VIAC 1968/5: Bigbeatové báje, stáje a pověsti

1968/6: Různobarevné paprsky letního slunovratu

Byl krásný slunný den a já spěchal krátce po poledni ze školy o něco rychleji než obvykle. Červen jako když vymaluje, dveře našeho baťovského půldomku otevřené dokořán, máma zády v kuchyni. „Něco nového?,“ ptám se namísto pozdravu. „Umřel,“ hlesla tiše, a svět potemněl. VIAC 1968/6: Různobarevné paprsky letního slunovratu

1968/7: Prázdniny začínají … srandy i muziky kopec

Sedmého června 1968 vstoupila do kin Šíleně smutná princezna s Helenkou a Vaškem, aby na pár měsíců ovládla nejenom kina, ale i všechny dětské a mládežnické časopisy. Nedílnou součástí byla chytlavá hudba mladého Jana Hammera i exteriéry, za nimiž jsme se vypravili na školním výletě do Trenčína a okolí, a tedy i na Bojnický zámek. Na tehdy ještě nádherném koupališti Zelená žaba v Trenčianských Teplicích jsme si coby medici sedmého ročníku základky doplnili znalosti anatomických detailů našich spolužaček. A pak začaly prázdniny, dlouho vypadaly na jedny z nejkrásnějších… VIAC 1968/7: Prázdniny začínají … srandy i muziky kopec

1968/9: Zrazená a zaskočená země

Umlkly svobodné vysílače, bledly a mizely burcující nápisy, chodilo se dál do práce, začala škola. Zaskočená společnost fungovala v jakémsi šokovém setrvačném režimu, časopisy zatím vycházely v takřka nezměněné podobě, rozběhly se přípravy na druhý beatový festival, dál se vysílala rozhlasová Houpačka. Každé probuzení však začalo otázkou: nebyl to jen blbej sen?! Bohužel nebyl. A brzy bylo hůř… VIAC 1968/9: Zrazená a zaskočená země

1968/10: Nenormálno nastupuje

Začaly se povinně registrovat časopisy, jinými slovy: byl učiněn první krok k cenzuře. V tomto případě ale naštěstí zapracovaly československé dlouhé lokty, a tak si mohl Kája Saudek ve svém komiksu o Pepíkovi Hipíkovi dál střílet z nevzdělanosti a pokřivenosti rudých hlídacích psů a Mladý svět zaříznout sovětskou Bílou knihu. Na titulce Melodie THE MARADORS, u rozhlasu nelhostejní zasadili deset stromů republiky, líp. Líp ale už nadlouho nebude, i když voskový Dubček mezitím doputoval do Londýna. VIAC 1968/10: Nenormálno nastupuje

1968/11: Bílý i černý listopad

Listopad bývá barevný. V šedesátém osmém byl ovšem na první pohled docela černobílý. „Bílé dvojalbum“ BEATLES a nad námi černý mrak začínající normalizace. White Double ale naštěstí ukrývalo celou myslitelnou paletu nálad a zvuků pro potěchu ucha i mysli. A nebylo v listopadu samo, vyšlo hned několik zajímavých pamětihodných elpé. Jo, málem bych zapomněl na to nejdůležitější: od října 68 jsme už nemuseli v sobotu do školy! VIAC 1968/11: Bílý i černý listopad

02) Swingující sixties

Jak jsem již zmínil v pilotním dílu, nesl se konec první poloviny šedesátých let na mohutné vlně euforie mladé generace, která si užívala muziky, sexu, módy, vymožeností techniky. Úsporná poválečná opatření konečně zmizela z životů běžných občanů, svět se stal barevnějším, vlasy delšími, sukně vylétly nahoru, osvobozená stehýnka se dala do služeb pokroku rozkroku, tranzistorové přijímače byly stejně nezbytným doplňkem jako jeansy. VIAC 02) Swingující sixties

04) Spletitý jazz rock

Jazz rock je posluchačským i „muzikologickým“ oříškem. Zatímco u art rocku, potažmo classical rocku byl vztah mezi rockem a tzv. vážnou hudbou poměrně přehledný: více rocku než klasiky = art rock, více klasiky než rocku = classical rock, vztah jazz vs rock je mnohem mezižánrově košatější, navíc s výraznými tuzemskými specifiky, souvisejícími částečně s politickou situací po srpnové okupaci, tzv. normalizací. VIAC 04) Spletitý jazz rock

05) Krize? Jaká krize? Prog v roce 1975

Tak dvojznačně nazval Malcolm Dome svůj článek o zlomovém roku 1975. Rocková scéna se v polovině sedmdesátých let víc a víc podbízela mainstreamu. Ostří se obrušovala, tajemná zákoutí nasvěcovala, křivky napřimovaly, skladby zkracovaly.

Tlak vydavatelů na další a další alba začal zmáhat i ty nejpilnější. Vydávat co půlrok nové album, jak bylo v první polovině sedmdesátek dobrým zvykem, je z dnešního pohledu něco absolutně nepředstavitelného. O to víc, když si uvědomíme, že naprostá většina z nich je součástí zlatého rockového fondu!
Začalo se víc kalkulovat, z daňových důvodů spousta Britů nahrávala v cizině, cizí prostředí, přilípnutí vyžírkové, drogy, urvané řetězy – múzy to zkrátka neměly se svými políbenci v polovině seventies jednoduché… VIAC 05) Krize? Jaká krize? Prog v roce 1975

06) Americká krása

Koncem první poloviny sedmdesátých let došlo na poli progresivního rocku k zajímavému úkazu. Zatímco v Anglii a na starém kontinentu vlna artrockové progresivity a hardrockové údernosti odeznívala, za oceánem se k životu probouzeli rytíři urozeného rocku [© Jaromír Tůma].
Amerika nenabídla světu nové YES, GENESIS, PINK FLOYD, vnesla do světa rocku pro dospělé hlavně pompéznost a okázalost, což se někomu může zdát z pohledu progresivity málo, avšak od poloviny seventies kapely jako BOSTON, KANSAS, STYX, JOURNEY a další stanuly na rockerském výsluní i v našich končinách. Společným jmenovatelem byly VELKÉ melodie, hlasy i hradby kláves. VIAC 06) Americká krása