Box set Warner Music Italia Srl – 5053105-1612-5-6 /2012/
Folk/prog rock v italštině, se spoustou akustických kytar, mandolín a dokonce i balalajkou…
Koncepční album se zajímavým námětem – všechny texty na desce Un biglietto del tram jsou inspirované událostmi spojenými s obdobím 2. světové války a vzhledem k levicové orientaci Stormy Six asi nemusím vysvětlovat, koho opěvují. Především italské odbojáře a partyzány, ale v jednom z největších šlágrů skupiny, Stalingrado i Rudou armádu.
Skupina Stormy Six (Bouřlivá šestka) se může pochlubit dlouhou, zajímavou historií provázenou častými změnami v sestavě a také poměrně rozsáhlou diskografií. Vznikla v Miláně, v roce 1965 a o dva roky později předskakovala Rolling Stones na jejich prvním italském turné. Debutovala v roce 1969 eLPíčkem Le idee di oggi per la musica di domani a do svého rozpadu (1982) natočila celkem osm dlouhohrajících alb. Já jich mám ve sbírce pět (díky boxu Original Album Series), ale většina z nich je pro mě jen velmi těžko stravitelnou obdobou avant – progu a tak se jim obloukem vyhýbám. Neříkám, že se nedají poslouchat, ale je to pořádnej blázinec a tak jsem po každé produkci vyždímanej, jak citrón. Jediným, které jsem si opravdu oblíbil a ke kterému se rád vracím je to z celé kolekce nejstarší – Un biglietto del tram z roku 1975, které se svou zdánlivou jednoduchostí a přímočarostí tomu zbytku naprosto vymyká.
Album Un biglietto del tram (Tramvajenka) vyšlo na nezávislé privátní značce L’orchestra a obsahuje devět skladeb, s celkovou stopáží necelých 43 minut. Po hudební stránce je to mix folkrocku s protest songem, šmrncnutej prvky lidovky, klasické hudby a jazzu. V kapele působilo šest hudebníků, takže je tu slyšet spousta akustických kytar a mandolín, kterým sekundují housle a v menší míře ještě balalajka, harmonika, či flétna. Zpěv je pochopitelně v italštině a většinou jsou to sbory. Koneckonců, není se čemu divit, protože v kreditech je zpěv připsán všem členům kapely, kromě bubeníka. Jo, abych nezapomněl – bicí! Vždycky tvrdím, že bez bubnů to nemůže být ono a tady naštěstí nechybí ani v jedné skladbě. Svoje si k tomu řekne i elektrická basa a protože je většina písniček v docela svižném tempu, pěkně to odsejpá.
Jednoznačně největšími šlágry jsou hned úvodní Stalingrado, s bezprostředně navazující La fabbrica (Továrna). Přechod mezi oběma skladbami je zcela bezešvý a dohromady tak tvoří jednu, devět a půl minuty dlouhou suitu. Obě písně jsou velice rychlé a obsahují neskutečně chytlavé nápěvy. Zvlášť první jmenovaná je v tomhle směru opravdu nebezpečná, protože ušního červa, po každé produkci zarytého hluboko v mém mozku nejsem schopnej vyšťourat ani stovkou hřebíkem.
Další pěknou věcí je ironická Arrivano gli Americani (Američané přicházejí), která obsahuje zajímavou, svižnou a mě odněkud povědomou instrumentální vsuvku. Poprvé ji kapela zahraje normálně, ale při jejím opakování sklouzne k tónům falešným tak, že se neudržíte smíchy. Oblíbil jsem si i sedmou Gianfranco Mattei, ale ona každá z těch písní má něco do sebe a v závěrečné Un biglietto del tram jako kdybych opět slyšel odněkud důvěrně známej hudební motiv. Možná něco od kolegů z branže, ale kdybych si tak ještě dokázal vzpomenout, od kterých…
Hudba byla pro členy Stormy Six určitě důležitá, ale neméně důležité – a možná i důležitější – pro ně byly texty. Myslím, že konkrétně v tomhle případě by byla škoda nevědět, o čem jsou a tak jsem si vyhledal aspoň zdroje inspirace. U písně Stalingrado je to myslím úplně jasné, text následující La fabbrica je věnovanej stávkujícím dělníkům ze severoitalských továren. Skladba Arrivano gli Americani je o příchodu amerických jednotek, ovšem s ironickým podtextem kritizujícím církev, která líčila osvoboditele jako “potrhlé” nositele konzumního kapitalismu. 8. settembre (8. září 1943) v Itálii vypukla občanská válka a je to jeden z nejtragičtějších dní italské historie. Fašistická vláda byla sesazena, armáda rozpuštěna a domů odcházející, za zrádce považovaní vojáci se stávali terčem německé pomsty.
Podobné téma zpracovává i text skladby Nuvole a Vinca (Oblaka a Vinca), který je o masakru bezbranných civilistů, obviněných z podpory partyzánům a popravených 24. srpna 1944. Partyzán Dante Di Nani uvízl v obklíčení a bojoval sám, proti více než stonásobné přesile. Údajně eliminoval řadu nepřátel, zničil dvě obrněná vozidla a když mu došlo střelivo, spáchal sebevraždu skokem z balkónu. Dalším hrdinou byl vysokoškolský profesor a odbojář Gianfranco Mattei. Ten vyráběl pro členy odporu bomby a poté, co byl zajat se raději zabil. Text písně La sepoltura dei morti (Pohřeb mrtvých) je o pomalu se ztrácejících vzpomínkách a inspirací pro titulní skladbu Un biglietto del tram se stala brutální poprava 15 rukojmích na náměstí Piazzale Loreto v Miláně, dne 10. srpna 1944. Ta byla odvetou za pumový útok na německé vojáky, spáchaný o dva dny dříve. Nicméně na tom samém náměstí byla v roce 1945 vystavena i mrtvá těla Benita Mussoliniho, jeho milenky a dalších členů Národní fašistické strany. Lidé jsou prostě nepoučitelní a samotné náměstí za nic nemůže…
Původní album vyšlo na vinylu a na magnetofonové kazetě, prvního vydání na CD se však dočkalo až v roce 1996. Reedic je velice málo a všechny jsou italské, zdá se, že to ve světě už nikdo jinej ani nevydal. Moje cédéčko je součástí dnes už docela raritního box setu z edice “Original Album Series” (2012), který však neoplývá zrovna bohatou výbavičkou. Obsahuje jenom kotouče v papírových obálkách, s reprodukcí obalu na přední straně a seznamem skladeb na zadní. Jediným plusem je původní, tedy nezprzněnej zvuk, který by byl potěchou pro ucho každého hudebního fanouška. Dostupná databáze uvádí DR 14, což je z dnešního pohledu téměř neuvěřitelné číslo. Je vidět, že kdyby se chtělo, tak to CD může hrát stejně dobře, jako gramofonová deska. Jenomže ono se, bohužel, asi nechce.
Je to zajímavá nahrávka, odpovídající době svého vzniku. O těch textech si můžeme myslet ledacos, ale v silně zpolitizované Itálii se tak holt tenkrát hrálo a dalším přesvědčivým důkazem budiž tvorba fusion legendy Area. Samotní Stormy Six se v roce 1978 stali spoluzakladateli mezinárodního hnutí “Rock in Opposition” (RIO), což jim umožňovalo koncertovat (se spřízněnými kapelami) po celé Evropě. Tvorba skupiny procházela bouřlivým vývojem a zahrnuje instrumentální hudbu k divadlu, avant – prog, ale i prog rock ve stylu Gentle Giant, nebo King Crimson. Bylo by to na dlouhé povídání, ale o dalších etapách kariéry Stormy Six snad zase někdy jindy…
SKLADBY:
1. Stalingrado – 5:25
2. La fabbrica – 3:53
3. Arrivano gli Americani – 5:55
4. 8. settembre – 4:52
5. Nuvole a Vinca – 4:25
6. Dante Di Nanni – 4:18
7. Gianfranco Mattei – 4:22
8. La sepoltura dei morti – 3:53
9. Un biglietto del tram – 5:42
SESTAVA:
Franco Fabbri – voce, chitarra, mandola, flauto dolce, basso
Umberto Fiori – voce, chitarra, armonica
Tommaso Leddi – mandolino, violino, chitarra, balalaica, flauto, voce
Carlo De Martini – violino, mandolino, voce
Luca Piscicelli – basso, voce, mandola
Antonio Zanuso – batteria
Un biglietto del tram
Prog Rock, RIO
L'Orchestra
1975
LP
9
Box set Warner Music Italia Srl – 5053105-1612-5-6 /2012/
Stormy Six jsou jediná skupina z okruhu RIO, kterou jsem moc neposlouchal. Všechny kapely RIO prosluly svým levičáctvím a muzikanti Stormy Six snad byli členy italské komunistické strany. To co skupina hrála nebo hraje se mi líbí až na ten komunismus.
Jojo, rozumím. Můj názor je víceméně stejnej. Z toho, co jsem o kapele tak porůznu četl vyplynulo, že stála v čele nějakého studentského hnutí. O tom, že by její členové byli v Komunistické straně jsem nezachytil nic, ale moc bych se tomu nedivil. Každopádně hned následující album – Cliché – z roku 1976 je úplně o něčem jiném. Moje CD navíc obsahuje ještě nahrávku “Pinocchio Bazaar” a obě by byly potravou především pro fanoušky experimentálního jazzu a avantgardy.
Zdeny, díky za komentář.
Ahoj Dane, zakládající kapely vydávající u Recommanded Records byly Art Bears, Aksak Maboul, Univers Zero, Art Zoyd, Samla Mammas Manna a právě ti Stormy Six. Od všech těchto kapel mám něco, ale od Stormy Six nic. To jen na doplnění.
Tak tyhle kapely jsou pro mě španělskou vesnicí a zrovna ke Stormy Six mě přivedl jen můj zájem o italskej bigbít. V případě, že je moc neznáš bych ti mohl doporučit okoštovat alba L’apprendista (1977) a Al volo (1982). To první je asi nejvíc klasickej “prog”, to druhé už si s sebou nese stigma osmdesátejch let. Ovšem do komerčního pop rocku má pořád ještě setsakramentsky daleko.