Svět se mění. Novodobí hlasatelé světlých zítřků vyšlapávají cestu k nastolení vysněného ráje plného represivní tolerance a vynucené korektnosti. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Ještěže starej bigbít se nemění. Je věčnej.
“Dělám to pro fanoušky a z nostalgie. A taky chci světu představit skvělého zpěváka, který je křížencem mezi Diem a Mercurym. Jsem si jistý, že se díky svému hlasu stane slavným.”
Sice je známo už od loňského podzimu, kdy ještě Rockovice nebyla na světě, jen proto však nemožno podobnou událost přejít bez povšimnutí. A kdy jindy si ji připomenout, než v narozeninový den ústřední postavy příběhu? VIAC Ritchie Blackmore oživí značku Rainbow→
Pro mě jasná volba k dnešním 71. narozeninám Ritchieho Blackmorea, který se podle očekávání před týdnem nezúčastnil ceremoniálu v brooklynském Barclays Center, při němž byli Deep Purple uvedeni do rokenrolové Síně slávy. Údajně tím protestoval proti nezařazení Joe Lynn Turnera, zpěváka a spoluautora desky Slaves and Masters (1990), mezi oceněné.
PS: Nedostavil se ani Rod Evans:
Nemožno zapomenout ani na výročí narození první poloviny proslulé dvojice (13. 4. 1866), soundtrack tuším i Oscara získal. Každopádně, i kdyby do nich Bolívijci pálili dodneška, stejně nic nezmění na jejich nesmrtelnosti.
Tuším první zaznamenaná štace germánského pěvce a (bas)kytaristy Klause Luleyho, který v osmdesátých letech zakotvil ve vodách AOR (Tokyo a Craaft) a v roce 2012 se připomněl sólovkou Today’sTomorrow:
Dnes tomu pětapadesát let, co Gagarin obletěl Zemi, ještě téhož dne byla vysílána v Českém rozhlase óda na tento čin, složená trumpetistou Jaromírem Hniličkou (hudba) a rozhlasovým redaktorem Pavlem Páclem (text). VIAC Orchestr Gustava Broma – Pozdrav astronautovi, 1961→
Nemožno si dnes nepřipomenout Krylovo výročí narození (12. dubna 1944 v Kroměříži).
Sleeve-note Jiřího Černého se mi tu čte stejně náramně jako ten z Bratříčka a stejně dobře se mi vždycky poslouchalo i celé album, až na jednu výjimku (Blátivá stráň) sestavené z materiálu z let 1983-90. Řečeno s M. Huvarem “poezie v zábalu hudby”.
Málo produktivní projekt zrozený v revolučním roce 1989, jehož sestavovými stálicemi jsou kytarový univerzál Nick Brophy a prvotřídní pěvec Rob Lamothe, který má na kontě i několik sólových alb, co stojí za slyš (př. debut Gravity, 1996).
Třetím do party na znamenitém eponymním albu Riverdogs byl Vivian Campbell.
“Slyšet tisíce lidí zpívat slova, která jsi napsal, je nejvíc, čeho může muzikant dosáhnout.” Woody Leffel
Bitva u řeky Granicus v květnu roku 334 př. n. l. otevřela Alexandrovi bránu do nitra Persie, starý název toku (dnes Biga Çayi v severozápadním Turecku) zvolila o 2306 let později pro vznikající kapelu pětice amerických muzikantů z Ohia. Jejich formace však boj o přežití v sedmdesátých letech minulého století prohrála a klíč k bráně, která by jim vydala druhé album, nalezla až po čtyřech desetiletích. VIAC Granicus→
Na stránkách Dennyho Balla se možno dočíst, že ve třiasedmdesátém skupina vystupovala i pod názvem The Beast. Ze stejného zdroje pochází informace, že se basista o tři roky později zúčastnil zkoušek s Uriah Heep ve stejné době jako David Coverdale. Nakonec to nedopadlo ani u jednoho z nich.
V Salisbury, městě ležícím na soutoku pěti řek v jihovýchodní části hrabství Wiltshire, se v chlapecké škole St. Probus sešli Paul Dean (baskytara, zpěv), Ray Sparrow (bicí) a Chris Skelcher (kytara). Na podzim 1966 jim kanadský spolužák Larry Taylor přinesl album Johna Mayalla s The Bluesbreakers, jež obrátilo jejich dosavadní poslechové životy naruby. Když přijel Mayall 30. prosince 1967 zahrát do místního nejpopulárnějšího klubu Alex Disco, nemohli mezi návštěvníky koncertu chybět. Příval nadšení přinesl hned následující den rozhodnutí založit vlastní kapelu.
A přestože podobných příběhů žádná doba nepřinesla víc, osud právě zrozené skupiny všední rozhodně nebyl. VIAC Jerusalem→
Krautrockový projekt zpěváka Thomase Stendera (Curtise Efendiho), kterého se plnohodnotně účastnil Klaus Hess, okrajově Wolfgang Krantz z Jane, kteří hrají i na nevydaném druhém albu natočeném v roce 1990 (všech 10 skladeb tvoří bonusovou část CD Sireena Records).
Projekt, s nímž Mike Kellie nahrál mezi lety 1976-82 čtyři alba.
Bubeníkovi V.I.P.’s, Spooky Tooth, Three Man Army, ad. všechno nejlepší k dnešním 69. narozeninám!
Právě dnes tomu 47 roků, co vyšla československá deska desek nejen podle ankety časopisu Rock & Pop, v níž šedesát českých a slovenských hudebních publicistů hlasovalo o nejlepší album z let 1965-90.
Osobně jsem ani v dalším čtvrtstoletí 1990-2015 nezavadil o deskovější desku. VIAC Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka, 1969→
Byl jsem tak unešenej, že jsem na Judas Priest neváhal vyrazit do ocelového srdce republiky a po koncertě Nostradamakoupil v parádně vyvedeným Box-setu (3LP+2CD+knížka+plakát).
Ian Christe: “Následujíce Black Sabbath vyrazili z Birminghamu v roce 1974 Judas Priest… Poprvé se z heavy metalu stal žánr sám o sobě.” (Sound of the Beast: The Complete Headbanging History of Heavy Metal, 2004) VIAC Judas Priest – Sad Wings of Destiny, 1976→