Dire Straits – Love Over Gold (1982)

Po výtečném albu Making Movies si fanoušci skupiny Dire Straits museli počkat na novou nahrávku o něco déle. Doba, kdy každým rokem vycházelo jedno album, už byla nenávratně pryč a časové proluky mezi dalšími studiovými položkami jejich diskografie se začaly povážlivě navyšovat. Naštěstí to neznamenalo, že by začala klesat kvalita předkládané hudby. Právě naopak. Deska Love Over Gold podle mě patří k tomu nejlepšímu, co kytarista a skladatel Mark Knopfler pod hlavičkou Dire Strais stvořil. A především se zde nachází nádherná skladba Telegraph Road.

Určitě ji znáte. Ten čtrnáctiminutový hudební epos, popis vzniku, rozvoje a postupného úpadku jednoho místa, je poměrně známý. A když ne přímo od Dire Straits, tak třeba z verze, kterou v 80. letech nahrála brněnská bluegrassová skupina Poutníci. Telegraph Road má v sobě hodně z americké hudební kultury, já osobně v ní slyším Boba Dylana. Možná je to způsobem Knopflerova zpěvu a celkovým vyprávěcím přístupem. To, co je však naprosto svébytné a originální, je samozřejmě Markova kytara. Ta je všudypřítomná a stává se nástrojem, který prostupuje celou skladbou zpočátku jako drobný pramínek postupně se rozlévající v bouřlivou řeku tónů, jež mají sílu a dar posluchače doslova uchvátit. Skoro mám strach, že ta nádhera z přesně vymezeného řečiště najednou uteče a celá ta křehká krása se zbortí.

Sice tu pěji ódy na Knopflerovu kytaru, ale nutno podotknout, že kompozice na desce Love Over Gold jsou postaveny z velké části na klávesových nástrojích, což je patrné třeba hned u následující skladby Private Investigation, velice niterné záležitosti, v níž klávesy lehce podbarvují akustickou kytaru a polohlasně deklamovaný text. Trvalo mi déle, než jsem jí přišel na chuť, dokonce jsem ji zpočátku při poslechu přeskakoval, ale znáte to, odříkaného největší krajíc.

To následující Industrial Disease je z jiného těsta. Rozverný rock and roll je postavený na výrazném klávesovém riffu a celkově působí hodně tanečním dojmem. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. To Love Over Gold, titulní skladba celého alba, v náladě trošku navazuje na Private Investigation. Možná je to tou akustickou kytarou a celkovým klidnějším vyzněním. Také se mi líbí, jak ta skladba zvoní. Kdo ji znáte, tak určitě chápete, co tím myslím.

Závěrečná píseň It Never Rains opět připomíná tu již na začátku zmiňovanou Ameriku. Respektive její písničkářskou tradici reprezentovanou Dylanem a Springsteenem. Od klidného začátku se píseň přehoupne do divočejších vod, aby v závěru hudebníci připomněli, že to pořád umí pořádně rozbalit.

Album Love Over Gold mám velmi rád a jeho poslech je pro mě vždy malým svátkem. A je to taky poslední deska Dire Straits, kterou hodnotím plným počtem hvězdiček. U jejích dvou studiových následovníků mi vždy bude něco chybět z její dokonalosti.

Skladby:
1. Telegraph Road (Knopfler) 14:20
2. Private Investigation (Knopfler) 7:00
3. Industrial Disease (Knopfler) 5:50
4. Love Over Gold (Knopfler) 6:15
5. It Never Rains (Knopfler) 7:55

Obsazení:
Mark Knopfler: kytary, zpěv
Hal Lindes: kytara
Alan Clark: klávesové nástroje
John Illsley: baskytara
Pick Withers: bicí nástroje
+
Mike Mainieri: marimba, percussion (2,4)
Ed Walsh: programování synthesizerů

 

Love Over Gold Book Cover Love Over Gold
Dire Straits
Classic Rock
Vertigo
1982
LP
5
CD Vertigo – 800 088-2

5 názorov na “Dire Straits – Love Over Gold (1982)”

  1. Ja som si s Dire Straits príliš nepotykal, ale pri tejto peknej recenzii som neodolal a vypočul si album na Spotify. Nikdy nie je neskoro – zrejme budem nútený svoj postoj k Markovi Knopflerovi a jeho kapele prehodnotiť. A skladba Telegraph Road je nádherná…
    Martin, díky!

  2. Love Over Gold v supraphonském provedení byla první deska , kterou jsem od Dire Straits slyšel a skladba Telegraph Road mě doslova nadchla. Skvělá je vlastně celá deska, jejich ostatní desky se mi už tak nelíbí, i když Mark Knopfler je dost originální kytarista, neznám druhého, který by hrál jako on.

  3. Dire Straits jsou jedna z mojich srdcovek. A Mark Knopfler je jedním z těch kytarových mohykánů , kteří tento nástroj zapsali do hudební historie zlatým písmem. Když jsem si koupil svou první věž s CD přehrávačem jako mladý sopel Dire Straits byli prvním CD v mé sbírce. Od té doby poslouchám tuhle grupu dost pravidelně.
    Deska Love Over Gold patří podle mně opravdu k tomu nejlepšímu co udělali. I když u mně by se hodnotilo špatně , prostě je mám rád všechny. Kdykoli slyším nějakou jejich skladbu vždy vím ze kterého je alba.
    Moc děkuji za recku a krásnou vzpomínku.

Pridaj komentár