Všetky príspevky od Borek

Svět se mění. Novodobí hlasatelé světlých zítřků vyšlapávají cestu k nastolení vysněného ráje plného represivní tolerance a vynucené korektnosti. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Ještěže starej bigbít se nemění. Je věčnej.

Ange – Guet-Apens, 1978

Shodou nepravděpodobných náhod se mi v pátek dostal do ruky půltucet LP francouzský progrockový formace Ange, o který jsem věděl míň než málo a potom, co mi bylo řečeno, jsem si ještě míň sliboval od poslechu. Co se stalo netuším, ale už čtyři dny a noci nic jinýho neposlouchám. To se mi dlouho nepřihodilo.

Dan McCafferty – Last Testament, 2019

Album jsem koupil hned po vydání na 2LP a utrousil k němu poznámku: Někdejší zpěvák skotských Nazareth si hudební důchod zpestřil spoluprací s českým akordeonistou a skladatelem Karlem Maříkem a pražskou kapelou Doctor Victor, s nimiž natočil album, co bere dech. Ani vleklé zdravotní trable vokalistovi nic neubraly z nasazení a věrohodnosti. Kdo svede sepsat takovou závěť? VIAC Dan McCafferty – Last Testament, 2019

Capability Brown

Slovy klasika “jedna z nejzpěvavějších zapomenutých anglických kapel”, příhodně pojmenovaná po významném zahradním architektovi 18. století jménem Lancelot ‘Capability’ Brown, vznikla koncem roku 1971 spojením bývalých členů poprockového souboru Harmony Grass Tonyho Fergusona (zpěv, kytara, baskytara) a Kennyho Rowea (zpěv, baskytara, perkuse) s Grahamem Whitem, kytaristou Fuzzy Duck (na jejich jediném albu i zpíval) a trojicí multiinstrumentalistů – Dave Nevin (zpěv, kytara, baskytara, klávesy), Roger Willis (bicí, piano, harmonika) a Joe Williams (zpěv, perkuse). VIAC Capability Brown

Ozzy Osbourne – Patient Number 9, 2022

Sláva!!! O Ordinary Man_ovi jsem tu někde utrousil, že Ozzy by si bezpochyby zasloužil jinej epitaf než to křečovitě “moderní” album a jsem hrozně rád, že se tak stalo. Patient Number 9 je skvělý, soudržný i svěží dílo, který mě baví poslouchat. Až se nechce věřit, že se stejným producentem, co minule.