Od pondělka sice snídám, obědvám i večeřím s Jane při psaní profilu, britská královská pošta ale nedala jinak, než posvačit s náčelníkem Kaguou. Jestli ztratím nit, tak není těžký uhádnout, s kým že si to vyříkám.

Muzikanti z hannoverské rockové scény v čele s Manfredem Wieczorkem po jeho odchodu z Jane. Jejich jediný album mi připomnělo, že ne každej objev stojí za objevení.

Dostal jsem včera dotaz, jestli znám taky nějakou britskou jižanskou kapelu (pravda, s americkým frontmanem). Ani si nevybavím, že by o ní někdy někdo někde něco utrousil.

VIAC George Hatcher Band – Dry Run, 1976 →

Gruntovní kompilace, která na 2LP obsahuje i vzorky od personálně spřízněných Whitesnake, Scorpions, Lone Star, Wild Horses a M. Schenkera. Na CD pro Evropu ji potkal nevšední osud, když obal i název zůstaly beze změny, ale podtitul už místo ‘Best of’ hlásá ‘Live at Hammersmih 1983’. K pěti koncertním songům z původního dvojalba jich přibyl další půltucet a z košatýho výběru se stal “regulérní” živák. Asi to dává větší smysl než originální verze, ale stejně…

První živák kapely bůhvíproč slepenej z vystoupení v Roundhouse a ze studiovýho jamu v Chipping Norton o půl roku pozdějc. Mívávali jsme za to, že víc materiálu z koncertu se nedalo použít, ale na CD potom vyšel jak kompletní koncert pod stejným názvem, tak rozšířený záznam jam session vydaný jako samostatné CD Unidentified Flying Abstract – Live at Chipping Norton 1974.

Po nejdelší pauze mezi řadovými alby připravili Jethro Tull v nejkratším časovém odstupu za poslední čtyři dekády další studiovku, jejíž vydání je naplánováno na 21. dubna 2023 u InsideOut. Tucet skladeb inspirovaných severskou mytologií vyjde pod názvem RökFlöte. To se dějou věci.

Jedna z nejkrásnějších desek, co jsem kdy slyšel.
David Crosby ve středu 18. 1. 2023 zemřel. Ať mu to ladí i v nebeským bandu.

Tak tohle jsem neposlouchal ani nepamatuju, sám nevím proč. Začátek několikadílnýho projektu Toma Galleyho, který byl prezentován coby návrat koncepčních alb, přilákal řadu zvučných jmen (Mel Galley, Glenn Hughes, Cozy Powell, Don Airey, Neil Murray, Richard Bailey, John Thomas). Původní LP s 12stránkovým bookletem je samostatnej zážitek.
Někde bych moh’ najít i starej profil.

Komerčně úspěšné cirkusácké album, na kterém možno slyšet tubu, trumpety, sága, trombon i P. P. Arnold mi místama připomíná víc Grobschnitt než předchozí tvorbu britských krautrockerů kolem Roye Albrightona. Ze sedmdesátkových Nektar ho poslouchám nejmíň. Jeho název za pět let použije Blackmore pro první desku “nových” Rainbow.

Průměrný materiál, kterýmu nepomohlo ani chaotický střídání za mikrofonem a rozháraná produkce, přesto mám tuhle desku svým způsobem rád a (ne)pravidelně ji poslechnu. Dneska s respektem k tvorbě kytaristy, který v úterý 10. ledna 2023 zemřel.