CD S4 – 497897 2 /2000/
Obsahově dobré, ovšem jinak je to nosič odbytej, až hrůza. Škaredej obal bych ještě překousnul, zavádějící (a klamavý) název taky, ale z čtyřstránkového bookletu nevydoluju informace ani heverem. Jediné, co si v něm přečtete jsou jména autorů a názvy skladeb. O jejich původu, nebo interpretech zarytě mlčí a člověku nezbyde nic jiného, než se je pokusit dohledat.
Claudia Simonettiho, respektive Goblin mám rád. Moc rád. Pro fanouška klávesově orientovaného (notabene italského) prog rocku jsou jasnou volbou, ale v diskografiích aby se pes vyznal. Však považte, jenom Goblin fungovali hned v několika reinkarnacích – Goblin Legacy, Back to the Goblin, New Goblin, Goblin Rebirth, Goblin Keys, nebo Claudio Simonetti’s Goblin. A jenom pod jménem Claudio Simonetti vám discogs vysype dalších, zhruba šedesát kompilací a alb…
Podle názvu Profondo Rosso (XXV Anniversario) bych to šacoval na výroční edici debutového alba Goblin z roku 1975, ale jediným spojovacím článkem je pouze ona slavná, titulní skladba. Zbytek z patnáctiskladbové kolekce je vcelku povedenou směskou, vytvořenou z několika dalších vzorků z pozůstalosti Goblin a předělávek skladeb jiných autorů. A pozor, většinou jde o slavné skladatele a ještě slavnější filmové melodie. Namátkou Blade Runner, Halloween, nebo X-Files (Akta X).
O samotném nosiči jsem tedy nezjistil nic a vodítkem mi byl akorát tracklist. U devíti položek je uvedeno “Da X-Terror Files” a u těch zbývajících “Da Transilvania”. V roce 1996 Simonettimu skutečně vyšlo album s názvem X-Terror Files (Polygram Italia SRL – CD 300400/2) a ta devítka skladeb by mohla být z něj, ovšem o titulu “Da Transilvania” mlčí i discogs. Teprve důkladnější pátrání v hlubinách internetu přineslo ovoce v podobě kompilace Horror Parade (The Best of Transilvania Horror Rock Cafe) a u ní se v krátkosti zastavme.
“Transilvania Horror Rock Kafè”, nebo (častěji) “Transilvania” byla docela slavnou značkou (1994-2009), pod kterou spadal řetězec tematicky zaměřených rockových klubů, hospod a barů. Všechny spojoval podobně vybavený horror – splatter – gothic interiér (stoly ve tvaru rakví i s falešnými mrtvolami uvnitř, lebky, svíčky, náhrobky, upíři, vlkodlaci apod.) a rocková hudba. V nejslavnější éře měl tenhle řetězec 35 filiálek nejenom v Itálii, ale také v Německu, Anglii, nebo v USA. Mezi skupinami, které jsou se značkou spjaty bychom našli např. System of a Down, Him, nebo Cradle of Filth, ovšem s kapelou Daemonia si tam několikrát zahrál rovněž Claudio Simonetti. Ona výše uvedená kompilace Horror Parade (1999) tedy spadá právě do tohoto období, ale detailnější informace už se mi zjistit nepodařilo.
Takže, abych to nějak zrekapituloval. Podle mého názoru je titul Profondo Rosso (XXV Anniversario) kompilací, kterou tvoří devět skladeb z CD X-Terror Files (1996) a šest z cédéčka Horror Parade (The Best of Transilvania Horror Rock Cafe), vydaného v roce 1999. Může to být sice i malinko jinak, ale ke konkrétním hudebním vzorkům se nedostanu.
Všech patnáct skladeb je instrumentálních a prakticky všechny ctí originální předlohu. Nějakých zvěrstev v podobě Hip hopu, nebo tvrdého techna se Simonetti naštěstí vyvaroval a jediným výrazněji odlišným prvkem je moderní, nadupanej zvuk. Z těch nejslavnějších melodií skupiny Goblin se kromě Profondo Rosso dostalo rovněž na vydařené adaptace skladeb Suspiria a Tenebre. Zvlášť druhá jmenovaná se opravdu povedla a sedí mi víc, jak originál. Sólovou tvorbu Claudia Simonettiho zastupují melodie z filmů Phenomena a Opera (obě se zpěvem beze slov), které doplňuje dvojice kompozic Zombie Zone a Demon.
Malým překvapením je zařazení ústřední melodie televizního seriálu Gamma, kterou napsal Claudiův papá Enrico Simonetti a také značně přepracované verze slavné Carmina Burana od Carla Orffa. Z té by asi jeho fanoušky trefil prcek. Zrovna servítky si Simonetti nebral ani v případě adaptace Oldfieldova meisterštyku Tubular Bells a pak už tady máme samé slavné filmové (a seriálové) melodie. Myslím, že originální verze X-Files, Halloween, nebo Blade Runner bude znát skoro každej a malé pochybnosti mám pouze v případě coveru 1997: Fuga Da New York. Ten je z Carpenterova bijáku “Escape from New York” (1981) a najít v něm původní leitmotiv dá docela zabrat. Ovšem největší radost mi udělala přítomnost melodie ze seriálu Městečko Twin Peaks. Tu miluju a Simonetti se jí navíc ujal se vší pokorou.
Chtěl jsem napsat krátkou, stručnou recenzi a nakonec jsem se v tom zas trochu zamotal. Takhle odbytej nosič s obsahem nejasného původu si tolik slov ani nezaslouží, ale mám ho za babku a proti samotným skladbám nemůžu říct ani popel. Moderněji pojaté a rockově nabroušené úpravy známých melodií mě baví (navíc s výborným zvukem), takže ho točím docela často a rád. Být v aspoň trochu luxusnějším provedení a s pořádným bookletem, vytáhnu čtyřku. Takhle holt za tři a lepší známku si schovám až pro album dalšího Simonettiho projektu Daemonia.
SKLADBY:
01. Profondo Rosso (Simonetti – Morante – Martino – Pignatelli) – Da X-Terror Files 5:31
02. Suspiria (Simonetti – Maragnolo – Morante – Pignatelli) – Da Transilvania 3:34
03. Phenomena (C. Simonetti) – Da Transilvania 4:28
04. Tubular Bells (Mike Oldfield) – Da X-Terror Files 4:42
05. Tenebre (Simonetti – Morante – Pignatelli) – Da X-Terror Files 3:53
06. X-Files (M. Snow) – Da Transilvania 4:02
07. Halloween (J. Carpenter – Howarth) – Da X-Terror Files 4:11
08. Twin Peaks (A. Badalamenti – D. Lynch) – Da X-Terror Files 5:00
09. Opera (C. Simonetti) – Da X-Terror Files 2:25
10. Zombie Zone (C. Simonetti) – Da Transilvania 2:20
11. Blade Runner (Vangelis) – Da X-Terror Files 4:08
12. Demon (C. Simonetti) – Da X-Terror Files 4:54
13. 1997: Fuga Da New York (J. Carpenter – Howarth) – Da Transilvania 4:16
14. Gamma (E. Simonetti) – Da X-Terror Files 3:56
15. Carmina Burana (Carl Orff “Fortuna Imperatrix Mundi”) – Da Transilvania 4:02
Profondo Rosso (XXV Anniversario)
Soundtrack
D.V. More Record
2000
CD
15
CD S4 – 497897 2 /2000/
Řekl bych, že tahle placka je něco, pro co se dá použít výraz “kočkopes”. Lepší označení mě nenapadá.
Každopádně melodie z Twin Peaks potěšila, navíc jsem se před chvílí dověděl, že zemřel David Lynch.
Jojo, vím o tom a je mi to líto. Byl to svéráz a je škoda, že už nic nenatočí. Na jeho filmech Modrý samet, Zběsilost v srdci, Lost Highway, Příběh Alvina Straighta, nebo Mulholland Drive jsem ujížděl a pamatuji, jak jsme u TV čekali na reprízy seriálu Městečko Twin Peaks. Kromě Twin Peaks mám všechny uvedený bijáky, včetně Inland Empire doma na DVD. Lynchovu osobnost jsem blíž nijak nestudoval, ale mám dojem, že měl rád bigbít. Aspoň podle filmovejch soundtracků soudě, jistě do nich měl co mluvit…
Ale zpátky k Simonettimu. Přímo “kočkopsem” bych tu jeho kolekci asi nenazýval, ale je fakt, že rozptyl mají ty skladby docela slušnej. Myslím tím jejich původ (Goblin, Simonetti sólo, covery filmových melodií jiných autorů, klasická hudba), stylově jsou si naštěstí docela podobné. Všechny mají rockově nabroušené aranžmá a posluchač se tak netluče “ode zdi ke zdi”.
Co mě opravdu mrzí je fakt, že jsem nezjistil, kdo v nich – kromě Simonettiho – účinkuje. Sestava na CD X-Terror Files se dohledat dá a na kytaru by tam měl hrát Andrea Fois. U bicích discogs uvádí jméno Plutarco P. Topolinos, u basy Pick Holsen, ale nevím a o CD Horror Parade jsem nenašel vůbec nic. Teoreticky by to mohla být sestava totožná s projektem Daemonia, ale to věštím z křišťálové koule. Já mám Goblin a Simonettiho opravdu rád a proto jsem si nechal před pár týdny “naježit” triko k filmu “Suspiria”. Je pěkné.
Martine, díky za komentář. Moc si toho cením a v příštím textu zabrousím zas do dávné minulosti. A do Skotska.