Orfeova smrt

CD Spalax SPALAXCD14581   /2001/

Když se na přelomu 60. a 70. let minulého století zrodil progresivní rock, netrvalo dlouho a rozšířil se téměř do celého světa. Výjimkou nebylo ani Japonsko, kde se hrál i v době, která mu příliš nepřála – tedy v syntetických a popem nasáklých letech osmdesátých…

Jednou z nejvýraznějších person japonské progressive rockové scény je “klávesový princ” Toshio Egawa (*2. dubna 1959). Vášeň pro klapky všeho druhu má v krvi po matce, která byla učitelkou hry na klavír a hráčské zkušenosti získával účinkováním v lokálních kapelách Rumble, Fromage a Schéhérezade. Nicméně první opravdu významnou skupinou byla až Novela, která vznikla v únoru 1979 sloučením členů Schéhérezade a Sansuikan. Debutovala o rok později eLPíčkem 魅惑劇 (La Songerie) a postupně se vypracovala v malý národní poklad, těšící se všeobecnému uznání a popularitě. Po pěti studiových albech však Egawa usoudil, že je čas na změnu a v roce 1983 založil vlastní projekt Gerard. Ten s občasnými přestávkami působí prakticky dodnes a zanechal za sebou čtrnáct studiových alb.

TOSHIO EGAWA

Eponymní debut vyšel v roce 1984 prostřednictvím labelu Nexus a najdeme na něm vzrušující, bombastický a technicky vycizelovaný symphonic prog s unikátní produkcí i zvukem. Kdo neslyšel neuvěří, ale tohle je neskutečná paráda, přesně zapadající někam na začátek sedmdesátých let.  Údivem si můžu hlavu ukroutit, ale s něčím tak originálním jsem se ještě nesetkal a co víc, ono to také funguje. Samozřejmě, vokální linky včetně zpěvu v japonštině jsou pro našince přinejmenším nezvyklé, ale na kobylku se jim lze dostat docela snadno a určitě neruší.

Tím hlavním jsou tady Egawovy klávesy a hodně upozaděná, nic složitého hrající kytara plní jen funkci doprovodného nástroje. Zvuk je však bohužel poplatný diktátu tehdejší “moderní” doby. Občas se sice ozve rejstřík připomínající starý dobrý Hammond organ nebo Mellotron, ale vzápětí je překrytý mlhou studených syntezátorů. Samostatnou kapitolou je dobový, nahalovaný zvuk bakelitových bicích. Na jednu stranu je to fakt hrozný, ale na stranu druhou i docela unikátní, protože já jinou art rockovou skupinu s takovým zvukem ještě neslyšel.

Album Gerard mám ve sbírce spoustu let a pouštím si ho opravdu zřídka, ale když už k tomu dojde, sedím s otevřenou pusou a nemůžu se odtrhnout od reproduktorů. V instrumentální introdukci Meridian a rozmáchlé, do tří kapitol rozepsané Orpheus to začíná teprve probublávat, ovšem následující Incantation už mě dostává do varu. Rozdíly v dynamice jsou tady obrovské a fanfáry velkolepých kláves poslouchám zasaženej posvátnou úctou. V podobném duchu pokračuje vysoce emotivní a melodramatická art rocková balada Lasting Memory. Egawa svěřil jednu z hlavních rolí mellotronu a jeho dopad na moji nervovou soustavu je doslova drtivej. Pravej japonskej tajfun.

Příležitost trochu si odfrknou přináší krátká instrumentální jízda Revenge, v jejímž závěru má jednu z mála příležitostí trochu se ukázat rovněž kytarista Yukihiro Fujimura. Ovšem spíš, než na klávesy s kytarou se musím soustředit na kaskády roboticky znějících bicích. Ty jsou skutečně unikátní a z vlastní zkušenosti znám jediné album s podobným zvukem – Il gabbiano Jonathan od Rodolfo Maltese Group.

První polovina téměř deset minut dlouhé Melting Time obsahuje melodii pěknou tak, že dostat se do rukou šikovného producenta, určitě z ní vykouzlí úspěšnej hit. Pak se to sice zvrtne v trochu samoúčelnou instrumentální exhibici, ale nevadí. Přichází chvíle pro nekorunovanou královnu alba, kterou je bombastická hitovka Visionary Dream. Melodický refrén spolu s breaky syntetických bicích jsou razítkem potvrzujícím výjimečnost tohoto alba a závěr v podobě odlehčené Midnight Dreamer už na tom nic nezmění.

Původní album s pěkným obalem od belgického malíře Jeana Delvilla (The Death Of Orpheus) vydala společnost Nexus pouze na LP, první cédéčko se pak objevilo až v roce 1988 prostřednictvím labelu Crime. Licenční výlisek od v současnosti již zaniklého francouzského vydavatele Spalax Music je v klasické plastové krabce a kromě kotouče nabízí ještě osmistránkový booklet, ovšem komplet v japonštině.

Kromě jednoho CD kapely Novela a splitka Keyboards Triangle (Gerard spolu s Ars Nova) toho z Japonska už víc nemám, pokud ovšem nebudu počítat příspěvky na tribute albech jiných interpretů. Scéna je to však určitě zajímavá a jistě by stála za bližší prozkoumání. Tak třeba někdy…

SKLADBY:
01. Meridian (2:57)
02. Orpheus (8:51)
I.   Cry For help
II.  Decision
III. Elysium
03. Incantation (9:09)
04. Lasting Memory (5:13)
05. Revenge (3:35)
06. Melting Time (9:37)
07. Visionary Dream (4:24) – bonus track
08. Midnight Dreamer (4:27) – bonus track

SESTAVA:
Toshio Egawa – klávesy
Yukihiro Fujimura – zpěv, kytary
Yasumasa Uotani – basa
Masaki Tanimoto – bicí a perkuse
Yōhei Kawada – basa, Chapman Stick
Masaharu Satō – bicí a perkuse

Gerard Book Cover Gerard
Gerard
Symphonic Prog, Prog Rock
Nexus
1984
LP
6
CD Spalax SPALAXCD14581 /2001/

2 názory na “Orfeova smrt”

    1. Z jejich relativně rozsáhlé diskografie je toho na Spotify jen část, ale tahle deska naštěstí nechybí. Ve čtvrtek jsem si poslechl jejich “živák” Live in Marseille a je to mazec. Tříčlenná sestava a instrumentální masakr, s coververzí “La conquista della posizione eretta” (Banco) včetně.
      Jak píšu v textu. Gerard si často nepouštím, ale když už k tomu dojde, nestačím se divit. Ten dobovej zvuk je unikátní a nic podobného jsem asi nikdy neslyšel. Do recenze jsem hledal i odkaz na hitovku “Visionary Dream”, ale narazil jsem jenom na znovu nahranou verzi z roku 2011 a už to není ono. Ta patina tomu holt schází.
      Děkuju za komentář.

Pridaj komentár