2CD Agla Records – Agla cd 11/12 /2019/
Nákupem 2CD kompilace Archives (2019) jsem si udělal nejenom radost, já tím zároveň zabil hned několik much jednou ranou. Obsahuje totiž tři, v současnosti dávno vyprodané tituly Daal a tohle byla jediná možnost, jak se dostat k fyzickým nosičům…
První disk obsahuje kompletní album Destruktive Actions Affect Livings, vydané společností Agla Records v roce 2011. Na druhém CD je čtyřpoložkové EP The Call Of The Witches z roku 2012, doplněné třemi skladbami z dalšího EP Echoes Of Falling Stars (2011). Malou daní za nedostatek místa na dvou kompaktních discích je lehce zkrácená verze coveru Echoes od Pink Floyd a úplné vyřazení předělávky skladby Undertow (Pain Of Salvation).
CD1 (a)
Skupina Daal vznikla v roce 2008 a tvoří ji bubeník (a vyhledávaný grafik) Davide Guidoni, kterého doplňuje hráč na klapky všeho druhu Alfio Costa. Oba jsou to renomovaní hudebníci, kteří spolupracovali s řadou jmen napříč italskou, progressive rockovou scénou. Např. s Taproban, The Far Side, Prowlers, Nuova Era, nebo Tilion. Společně debutovali v roce 2009 albem Disorganicorigami, na které o dva roky později navázali plackou Destruktive Actions Affect Livings.
S těmi jmény je to docela zajímavé a vypadá to tak, že si chlapi z Daal libují v kryptogramech. Už jenom název projektu je vlastně složeninou, vytvořenou z prvních dvou písmen křestních jmen obou zakládajících členů. Davide a Alfio. Stejně tak a v bledě modrém je to i s titulem jejich druhého alba. Vezměte si první písmenka názvu Destruktive Actions Affect Livings a co z něj poskládáte? Daal…
Lehce přes šedesát minut (60:16) dlouhá nahrávka obsahuje devět skladeb a s výjimkou rozsáhlé The Dance of the Drastic Navels Part II jsou to samé instrumentálky. Stejně, jako v případě debutového alba Disorganicorigami, ani tohle není jednohubka na jeden poslech a vyžaduje trochu toho soustředění. Žánrovej rozptyl je tady totiž opravdu velikej a symphonic prog doplňují prvky industrialu, EBM, jazzu, etnické, nebo experimentální hudby.
Oba umělci používají širokou škálu hudebních nástrojů a jsem přesvědčenej o tom, že by si vystačili úplně sami. K samotnému nahrávání však přizvali i pár zajímavých hostů, kteří k výslednému zvuku přispěli elektrickou kytarou, baskytarou, houslemi, nebo saxofonem. A došlo i na tak exotické instrumenty, jako jsou sitár, nebo oud (předchůdce loutny z Turecka).
I přes svoji různorodost je tvorba skupiny Daal velmi atmosférická. Řekl bych, že až kinematografická a to, že ji ve skutečnosti v žádném filmu (pravděpodobně) nikdy neuslyšíte, na tom nic nemění. U takhle podané instrumentální hudby se může nechat každý posluchač unášet vlastními představami a na tom, jaké budou už záleží čistě na jeho fantazii. Vodítkem mohou být jen názvy některých skladeb (např. “Vzpomínky na staré obrazy”, “Destruktivní akce ovlivňují životy”), nebo pár poznámek v bookletu.
Intenzivní drtičku AnarChrist skupina věnovala všem anarchistům světa a inspirací jí byl tragickej osud italského republikánského anarchisty Giovanni Passannanteho. Ten byl po neúspěšném pokusu o atentát na krále Umberta I odsouzen na doživotí v těžkém žaláři, kde živořil v nelidských podmínkách, které ho nakonec přivedly k šílenství. Téměř sedmnáct minut dlouhá a do šesti kapitol rozepsaná suita The Dance of the Drastic Navels Part II je pokračováním poněkud bizarního, surrealistického příběhu o sexuálním vztahu mezi mužem a elektronickou mašinou. Tahle skladba jako jediná obsahuje i něco vokálů v angličtině a nazpíval je Guglielmo Mariotti z kapely The Watch. Závěrečnou, melancholií prodchnutou Memories of Old Pictures Alfio Costa napsal jako vzpomínku na starého přítele Giuseppe Ottoniho.
Mým nejoblíbenějším kusem na albu je děsivá, mourem a sazemi ukoptěná Level 6666. S tím svým drnkáním na sitár má příchuť orientu, ale jinak je to prvotřídní “dark prog” s výbornou melodií a uhrančivou atmosférou. Mé obrazotvornosti navíc vydatně pomáhá na YTB dostupné video, sestříhané z několika prastarých strašidelných snímků. Zajímavá videa vznikla rovněž k posmutnělé Memories of Old Pictures a titulní Destruktive Actions Affect Livings. Ovšem ta už je pro mě opravdu těžko rozlousknutelným oříškem, připomínajícím šramot v introdukci skladby Larks’ Tongues in Aspic (King Crimson).
Zvláštní pozornost pak zasluhuje zejména druhá část skladby The Dance of the Drastic Navels. Ta první, která se nachází na debutu mi moc nesedí a přičítám to především experimentálně laděným vsuvkám. Ty se sice nacházejí i tady, ale již v daleko menší a pro mě mnohem snesitelnější míře. Díky svému námětu (chlap, kterého rajcují elektronické mašinky) má tahle skladba unikátní, trochu kybernetickej nátisk. Její poslech mi přináší neobyčejnej zážitek a z dlouhé části, vyplněné vrčením ARP 2600 sequenceru podepřeného temným burácením valivých bicích jsem úplně rozvrkočenej…
CD2 (b)
První čtyři skladby na druhém disku pocházejí z limitované edice EP The Call Of The Witches, vydané labelem Agla Records v roce 2012. Nutno podotknout, že v případě 33 minut dlouhé nahrávky už můžeme klidně hovořit o regulérním albu, s vrcholem v podobě vysoce podmanivé skladby Witches.
Pro úvodní, přes deset minut dlouhou The Call of Cthulhu se stala předlohou stejnojmenná povídka H.P. Lovecrafta z roku 1928 a je to výtečná, dramatická skladba s několika nečekanými zvraty. Atmosféru má vskutku pochmurnou a nejenom to, obsahuje rovněž nejtvrdší vsuvku v dosavadní historii Daal. První polovina následující Nosferatu se odvíjí poněkud experimentálnějším směrem a jsem z ní malinko nesvůj, ovšem mohutnej zvuk chrámových varhan mě spolehlivě zarazí zpátky do křesla. Kouknu do tmy za oknem, jestli za ním nepoletuje podezřele velký netopýr, ovšem to už časomíra ukrajuje z prvních tónů bezprostředně navazující Witches. A to je zvrat, jako kráva. Z její melodie jsem úplně hotovej a mohl bych ji poslouchat furt dokola. Byť aj pod ní probublává cosi zlověstného…
Až potud by bylo všechno v pořádku, ale z Echoes from the Shore bych si ukousal nehty hrůzou. Kór při poslechu přes sluchátka. Z větší části je to jen taková zvuková koláž obsahující šumění vln, cvrlikání ptactva, blížící se bouřku a nějaké temné hučení. S nástupem nástrojů to není o nic lepší, nahodilé ťukání a břinkání mi trochu připomíná obsah alba Gudrun (1977) krajanů Pierrot Lunaire, ovšem z té atmosféry jsem na švestku. Zní to jako soundtrack k nějakému opravdu hrůzostrašnému filmu a těch posledních pár, relativně “normálních” minut je skutečným vysvobozením.
Čtyřpísňové EP Echoes Of Falling Stars vyšlo v roce 2011 v jednom boxu spolu s albem Destruktive Actions Affect Livings, ovšem byla to limitka vyrobená v počtu snad 100 kusů a tak už je dávno rozebraná.
Inspirací pro víc, jak šestnáct minut dlouhou The Fall of the House of Usher (Zánik domu Usherů) byla pochopitelně stejnojmenná povídka E.A. Poea z roku 1839 a je to další pochmurnej kus s masivním zvukem hřejivých syntezátorů. Jako první skladba na druhém disku obsahuje i vokály v angličtině, kterých se zhostil Gabriele Lepre. Nutno říct, že jeho charismatický, hluboký hlas je jak z nějaké gothic rockové kapely a k té muzice se hodí. Prvotřídní instrumentálka Static Stars je dobrodružnou výpravou do starého, temného sklepa s kouskem dohořívající svíčky a několika sirkami v kapse vytahanejch tepláků z Tosty. Světla je jen tolik, abyste se nepřerazili a tak opatrně šoupete nohama v odrbanejch keckách, v krku máte knedlík a tváří občas zachytíte o vlákna pavučin. Pomalu se sunete místnost za místností a v dolním rohu té poslední spíš tušíte, než vidíte nějakej tmavej stín. Po chvilce váhání se s nataženou rukou přisunete blíž a zíráte na mumifikovanou zdechlinu toulavého psa, proděravělou červy…
Na úplnej závěr si vydavatel spolu s kapelou připravili předělávku legendární Echoes. Fanouškům Pink Floyd ji nemusím představovat, ale raději dodám, že poprvé vyšla na albu Meddle v roce 1971. Na svoji dobu pokrokovej kus obsahuje nejenom půvabnou melodii, ale rovněž řadu “speciálních” efektů a taky pořádnej kus improvizace. Nechci porovnávat, která s těch verzí je lepší, ale Daal se původní předlohy ujali se vší pokorou a rozhodně jí neublížili. Vokály nazpívali Simone Cecchini s Guglielmem Mariottim a kapela si připravila instrumentální vsuvku strhující tak, že mám sto chutí otevřít okna v kvelbu a vykřičet do celého světa, jak skvělá muzika to je. Na původním EP Echoes Of Falling Stars má tahle skladba téměř 24 minut, ale tady je zkrácená na šestnáct a půl. Nemlich ten samej edit se nachází rovněž na 2CD tributu Pink Floyd More Animals At The Gates Of Reason, vydaném společností AMS v roce 2013, takže pro poslech full verze doporučuji bandcamp.
Echoes ovšem není jedinou skladbou, která se objevila na nosičích mimo Agla Records. Rozsáhlá The Call of Cthulhu se stala součástí 3CD boxu The Stories Of H.P. Lovecraft: A SyNphonic Collection (Musea 2012) a podobně zaměřené 2CD The Tales Of Edgar Allan Poe: A SyNphonic Collection (Musea 2010) obsahuje píseň The Fall of the House of Usher. Instrumentální skladba Static Stars vyšla v tematickém 4CD box setu Dante’s Paradiso – The Divine Comedy Part III (Musea 2010) a na další 4CD kompilaci Decameron Ten Days In 100 Novellas Part 1 najdete pecku Witches.
2CD Archives je v klasické plastové krabce s transparentním trayem, booklet se zcela novým artworkem a o dvanácti stranách zpracoval Davide Guidoni. Najdete v něm kredity, texty, fotky a pár interesantních ilustrací. Album Destruktive Actions Affect Livings obsahuje pořád ještě relativně dost experimentálních vsuvek a tak ho hodnotím podobně, jako debut Disorganicorigami, kterému jsem dal trojku. Ovšem druhé CD s oběma EP je prakticky bez chybičky a tak tu celkovou známku zaokrouhluji na čisté čtyři. Nezbývá než doufat, že Daal podobným způsobem nám, fanouškům uvolní i další nedostupnej materiál. Já bych uvítal především alba Dodecahedron (2012) a Decalogue Of Darkness (2018)…
SKLADBY:
CD a (58:54)
01. Redroom (2:30)
02. AnarChrist (7:00)
03. Noises from an Interlude (2:07)
04. Level 6666 (5:20)
05. The Dance of the Drastic Navels Part II (16:35)
I. Awake
II. Artificial desire
III. Inside the electronic labyrinth
IV. Ibridance
V. …flying to you
VI. The Oblivion
06. Cry-Hologenic (4:07)
07. Aglatarium (4:15)
08. Destruktive Actions Affect Livings (10:00)
09. Memories of Old Pictures (7:00)
CD b (73:51)
01. The Call of Cthulhu (10:06)
02. Nosferatu (4:31)
03. Witches (6:49)
04. Echoes from the Shore (10:57)
05. The Fall of the House of Usher (16:19)
06. Static Stars (8:39)
07. Echoes (Gilmour, Wright, Mason, Waters) (16:30)
Total Time 132:45
SESTAVA:
Alfio Costa: Grand Piano, Mellotron M400Sm, Minimoog, Hammond organ, St. Francis Church Organ, Synthesizers and Samplers.
Davide Guidoni: Drums, Percussions, Electronic Percussions, Mandala drum pads, Noise and Samplers
+
Ettore Salati: Guitar, Sitar (a4)
Bobo Aiolfi: Fretless Bass (a7)
Guglielmo Mariotti: Bass, Vocals (a2, a4, a5, b7)
Salvatore Lazzara: Guitars, Erhu (a2, a6, b7)
Riccardo Paltanin: Violin (a5, b6)
Alessandro Papotto: Sax, Clarinet, Oboe (a7, a9)
Simone Cecchini: Vocals (b7)
Flavio Costa: Guitar (b7)
Gabriele Lepre: Vocals (b5)
“Dante Alighieri Choir” directed by Mr. Renzo Arzuffi (b6)

Prog Rock
Agla Records
2019
2CD
16
2CD Agla Records – Agla cd 11/12 /2019/

Ahoj Snejku. Konečně jsem přelouskal tvůj nový příspěvek. Chvilku to trvalo, než jsem všechny informace vstřebal. Řekl bych, že ten druhý kotouček bych si asi dost užil. Teď právě poslouchám Echoes a slyším, že pánové k tomu sice přistoupili po svém, ale s úctou. Líbí se mi i klip ke skladbě Level 6666. Popis instrumentálky Static Stars je velmi povedený.
A ten obrázek z filmu Valerie a týden divů se k hudbě uskupení Daal docela hodí.
Děkuji za zpříjemnění dnešního dne.
Zdarec a díky za komentář. Máš recht, zase jsem se nějak rozepsal a oceňuji, že ses tím textem dokázal prokousat až do konce. O Daal už se sice zajímám delší dobu, ale teprve teď jsem do toho pořádně praštil a koupil vše, co se dalo sehnat. Zabalená CD čekají na to, až na ně přijde řada a letos z jara by mělo vyjít další album. Už teď se na něj těším.
Jinak, jeden ze starších klipů Daal je sestříhanej právě z bijáku “Valerie a týden divů” a dohromady s hudebním doprovodem jde o intenzivní zážitek. Proto jsem sáhl po fotografii z filmu a tahle se mi líbila nejvíc. Je v ní všechno, nevinnost i strach.