CD Mellow Records – MMP 513  /2009/

Na starou muziku nedám dopustit a většina alb v mé utěšeně se rozrůstající domácí sbírce bude mít původ někde v minulém století. Občas mě však dokážou příjemně překvapit i nahrávky ze současnosti, byť vyzobávám jenom ty největší chuťovky. Chcete po mě nějaká jména? Tak třeba Il tempio delle Clessidre, Hostsonaten, Il bacio della Medusa, Unreal City, La Maschera di Cera, Taproban, nebo Abiogenesi. Kdy a čím přesně si mě dokázali získat i Daal už vám dneska neřeknu, ale zřejmě za to může moje náklonnost ke strašidelnejm povídačkám a filmům…

Pokud do google naklepete slovo daal, s největší pravděpodobností vám vypadne indickej gáblík, ovšem v tomhle případě jde o název hudebního projektu, který je složeninou vytvořenou z prvních dvou písmen křestních jmen obou zakládajících členů. Tím prvním je bubeník (a výborný grafik) David Guidoni, kterého doplňuje hráč na klapky všeho druhu Alfio Costa.

Vůbec poprvé se tito hudebníci setkali při práci na projektu The Spaghetti Epic – Six Modern Prog Bands For Six ’70 Prog Suites, ovšem tehdy byli ještě pevnou součástí skupin Taproban (Guidoni), respektive Tilion (Costa). Stalo se to v roce 2004, ale už o čtyři roky později se oba ocitli bez stálého angažmá a jejich cesty se mohly znovu propojit. Zavřeli se do rozlehlé, na samotě postavené selské usedlosti v kopcích nad Viterbo, kde začali sbírat nápady a komponovat materiál, který se stal hudební náplní debutového alba Disorganicorigami. Jejich cílem bylo na týden úplně vypnout, oprostit se od okolního světa a soustředit se pouze na práci. Přesto si je i tam dokázala najít smutná zpráva o skonu Richarda Wrighta, která oba hluboce zasáhla. Album věnovali jeho památce a navíc na něj zařadili coververzi skladby A Saucerful of Secrets.

Práce na desce se protáhly od září 2008, do března 2009 a ještě téhož roku vyšla na CD prostřednictvím labelu Mellow Records. Obsahuje osm skladeb, plus jeden speciální bonus a všechno jsou to instrumentálky. Dívčí hlasy jsou slyšet pouze ve výše uvedeném coveru Pink Floyd, ale jde o zpěv beze slov suplující další hudební nástroj. Hlavní pemzum práce odvedli Guidoni s Costou, ovšem přizvali si i několik prestižních hostů, kteří přispěli k větší pestrosti předloženého materiálu. Na desce jsou tak místy slyšet i kytara s baskytarou, housle, ságo, klarinet a nebo flétna.

Hudba je to intenzivní a náročná, vyžadující soustředěný poslech. Rovněž futuristická obálka s motivem, který mi vzdáleně připomíná slavný “Antikythera mechanism” napovídá, že půjde o strojově přesnou produkci, zahranou s matematickou přesností a chladem. Většina kratších skladeb je celkem přístupná, ovšem rozsáhlé The Dance of the Drastic Navels Part 1 a A Saucerful of Secrets  obsahují i částečně improvizované, psychedelicko-experimentální pasáže a ty už koušu docela těžko.

S nástupem introdukce Holocaustica musí být každému jasné, že to bude pořádnej nářez. Do uší se zařezávající jekot sirén, vyhlašujících letecký poplach je totiž 100% zárukou nastávající válečné vřavy. Lomoz robotických syntezátorů je chvíli co chvíli přerušován kanonádou výtečně sejmutých bicích (ty kopáky cítím až v žaludku) a korunu tomu nasazují zneklidňující samply. Myslím, že dvě a půl minuty úplně stačí a následující Chimaira je víc, než vítanou vzpruhou. Ta už je skutečnou, byť poněkud temnější skladbou inspirovanou stejnojmenným románem Valeria Massima Manfrediho. Mimo několika pozoruhodných melodií nabídne prostor pro nakřáplou kytaru (Flavio Costa), Chapman Stick (Christiano Roversi) a dokonce i Mellotron M400Sm.

Skladba Mo(o)nso(o)n je opět poněkud experimentálnějšího ražení, s rituálními bubny připomínajícími obřad prastaré civilizace. Že by na hudebníky dolehla “etruská atmosféra”, tak jak o tom v bookletu píše Davide Guidoni? Klávesy se omezují pouze na vytváření zvuků a výrazným prvkem jsou teprve vstupy elektrických houslí (Riccardo Paltanin). Vrcholem alba je čtvrtá Brain Melody, která už se hodně přibližuje tomu, co se bude dít na následujících deskách. Je to pomalá a zatraceně sugestivní věc se záhrobní atmosférou, kterou mocně přiživují party osudového mellotronu. Pecka přímo na solar plexus.

Až potud nemám s deskou nejmenší problém, ale s příchodem čtrnáct a půl minuty dlouhé The Dance of the Drastic Navels Part 1 se to začíná měnit. Skladba je rozepsaná do čtyř strof a vychází ze surrealistického příběhu (který je vytištěný v bookletu) o sexuálním vztahu mezi mužem a strojem. Zabrat mi dává především kapitola “Inside The Electronic Witch“, s nepravidelným doprovodem jazzových bicích a trýznivým ságem Alessandra Papotta. Kór při vyšší hlasitosti je to hukot, u kterého mám srdce až v krku a zlepšení nastává teprve se závěrečnou, klid přinášející částí v New Age stylu nazvanou “Sleeping Away“.

Titulní Disorganicorigami je opravdu podivnou, těžko popsatelnou mezihrou a po ní už je tady cover skladby A Saucerful of Secrets. Už v původní verzi je to pořádné psycho a Daal z něj neubrali ani o píď. Z pomalu zrychlující, repetitivní figury bicích jsem za chvíli zralej na svěrací kazajku, ale na konci sedmé minuty se to obrátí k lepšímu. Otěže převezme piano, ke kterému se připojí dívčí hlasy (z levého stereo kanálu Cristina Vinci, z pravého Laura Mombrini) a celé to dostává úplně nový, téměř duchovní rozměr. V okamžiku nástupu hřmotných, valivých bicích se dostávám do rauše, který mě pomalu opouští až v průběhu závěrečného ambientu Children of Our Dreams.

Konec? Ale kdepak, ještě je tu speciální bonus v podobě coveru Var Glad Var Dag. Jde o předělávku od progrockové skupiny Ragnarök (1979), kterou Daal zároveň přispěli na třídiskovou kompilaci s poctou švédskému progresivnímu rocku Rökstenen: A Tribute to Swedish Progressive Rock of the 70’s. Je to pěkná věc, která ctí originální předlohu a zaujme nejen výraznou melodií, ale i tunami mellotronů…

Šestnáctistránkovej booklet s futuristickým artworkem dělal Davide Guidoni a je to parádní práce, protože téměř každá skladba tady má svůj vlastní list a – mnohdy velice bizarní – ilustraci, přičemž nechybí ani krátké povídání o jejich významu a zdrojích inspirace. Dále je tady předmluva a našlo se i místo pro pár fotek a kredity. Skutečně příjemným bonusem je text, ve kterém oba hudebníci (každý ze svého úhlu pohledu) vzpomínají na ten společně strávený týden v kopcích nad Viterbo.

Je fakt, že o něco víc si cením až pozdější tvorby Daal, ale nákupu debutového alba nelituju ani v nejmenším. Je sice ještě v mnohém hledačské a experimentální, ale obsahuje i několik prvotřídních kousků s Brain Melody v čele. Navíc ho točím teprve pár dní a mám tušení, že ještě poroste.

SKLADBY:
1. Holocaustica (2:31)
2. Chimaira (6:20)
3. Mo(o)nso(o)n (6:14)
4. Brain Melody (6:49)
5. The Dance of the Drastic Navels Part 1 (14:24)
6. Disorganicorigami (2:59)
7. A Saucerful of Secrets (11:33)
8. Children of Our Dreams (2:25)
9. Var Glad Var Dag (6:38)

SESTAVA:
Alfio Costa – Hammond Organ mod M100, Leslie Speakers mod 125, Mellotron mod M400Sm, Minimoog model D, Grand Concert and Bosendorfer Pianos, ARP 2600, Moog Modular Synth, Arp Solina, Yamaha CS80, Oscar, Prophet 5, Vst Synthesizers and Samplers
Davide Guidoni – Percussives, Samplers

Guests:
Flavio Costa – Electric Guitars
Christiano Roversi – Stick Bass
Riccardo Paltanin – Electric Violins
Alessandro Papotto – Soprano Saxophone, Saxophone, Turkish Sax, Oboe, Clarinet
Vincenzo Zitello – Flute, Clarinet, Cello, Viola
Fabio Zuffanti – Bass
Cristina Vinci – Left Vocal
Laura Mombrini – Right Vocal

Album: Disorganicorigami
Autor: Daal
Žáner: Prog Rock
Vydavateľstvo: Mellow Records
Rok: 2009
Formát: CD
Počet skladieb: 8+1
Zdroj: CD Mellow Records – MMP 513 /2009/