Lei parla inglese?

CD Manticore, Esoteric Recordings ‎– MANTCD 1009 /2010/

Esenciální Banco del Mutuo Soccorso (dále BMS). Vynikající album a ten nejlepší startovní bod pro ty, kteří by se chtěli s jejich hudbou teprve seznámit (a nebo maj něco proti italštině). Není to řadovka, ani klasické best of, v tomhle případě se jedná o nové verze několika starších skladeb s texty v angličtině. Deska byla určená pro zahraniční trh a bonbónkem pro fanoušky je jedna nová skladba navrch. Trochu paradoxně, v italštině…

Album Banco se nahrávalo v roce 1975 pro label Manticore Records, který patřil legendárním Emerson, Lake & Palmer a vlastně se tak opakovala situace kolem nahrávky Photos of Ghosts krajanů Premiata Forneria Marconi (1973). Stejně jako PFM, byli i Banco na štíru s angličtinou a tak jim texty přeložil a napsal Marva Jan Marrow. BMS na podporu alba podnikli aj malé turné po Velké Británii a USA, ale s nepříliš přesvědčivým výsledkem. V té době už bylo na podobně koncipovanou hudbu trochu pozdě.

Kolekci otevírá monstrózní a tajuplná introdukce Chorale (From Traccia’s Theme). Klávesová instrumentálka, těžící z leitmotivu parádní Traccia II, původně uzavírající album Io sono nato libero. Skvost, kterej mě vždycky úplně zhypnotizuje a tak špicuju uši v dychtivém očekávání věcí příštích. Následující L’albero del pane vybuchne z reproduktorů jak granát, vhozenej do klubka nepřátel. Jde o eruptivní nakládačku s vynikající melodií a ještě lepším hudebním doprovodem a právě ona je tou jedinou, výše uvedenou novinkou, která měla být součástí připravovaného, ovšem nikdy nerealizovaného projektu založeného na životních osudech Sv. Františka z Assisi. Špičkovej progrock, kterej naznačuje kudy se bude ubírat cesta na další a tentokrát již řadové fošně Come in un’ultima cena.

Metamorphosis je prodlouženou verzí stejnojmenné skladby, pocházející z debutové “pokladničky“. Doba pokročila, nástrojové vybavení se zlepšilo a tak dostala novej kabátek v podobě košatějšího aranžmá. Její kostra zůstala samozřejmě stejná a je to nádherná, téměř instrumentální suita, ve které se témata střídaj jak světci na Orloji. V závěru graduje pompézní, podmanivou melodií a člověku je nakonec líto, že se jeden z nejsilnějších hlasů rockové historie ozve až v posledních dvou minutách…


Inu což. Přichází čtvrtá skladba v pořadí, Outside a pod názvem R.I.P ji najdeme opět na debutovém albu. Zde je dost překopaná a servírovaná krapet náročnějším způsobem. Zvlášť bicí už to ani zdaleka nehrnou tak dopředu, jsou mnohem techničtější a píseň tak ztratila něco ze své původní razance. Ani výkon Di Giacoma se mi nezdá tolik přesvědčivej a působí to tak, že se s novým textem v angličtině trochu pere. Ovšem pořád ještě je to výborná věc, která není v porovnání s originální verzí o nic horší. Balada Leave Me Alone pochází z placky Io sono nato libero, kde ji najdeme jako Non mi rompete a je to další moc pěknej kousek. Jeden z největších šlágrů BMS vůbec. Vzhledem k tomu, že je víceméně akustickej, se od sebe obě verze liší opravdu jen textem.

Banco při nahrávání tohoto alba vynechali, trochu překvapivě, věci ze své druhé LP – Darwin! Se skladbou Nothing’s the Same tak zůstaneme u titulu Io sono nato libero, kde figuruje pod poněkud krkolomným názvem Dopo…niente è più lo stesso a je to asi nejnáročnější kus celé kolekce. Naléhavá a členitá kompozice, ve které Di Giacomo předvádí úplnej hereckej koncert. Chvíli zpívá, pak zase vykřikuje, sténá a nebo lamentuje zlomeným hlasem. Tíživou atmosféru protne závěrečná, jásavá a přitom vznešená melodie v instrumentální skladbě Traccia II. Oklikou se tak vracíme k samotnému začátku desky a já znovu zažívám onen příjemně povznášející pocit…

Původní album vyšlo ve velkém nákladu a v několika zemích, dá se tak sehnat relativně lacino. Moje CD se pyšní nálepkou “An Esoteric Recordings Definitive Remastered Edition” a myslím si, že zcela poprávu. Má čisťoulinký a přitom průrazný zvuk, který je balzámem na má v zaměstnání těžce zkoušená ouška. Proti italským, na informace skoupým reedicím navíc obsahuje parádní booklet se spoustou fotografií, výstřižků z dobového tisku a profilem samotné skupiny. Parádní kousek do každé sbírky a pro fanoušky kapely (téměř) povinnost.

SKLADBY:
1. Chorale (From Traccia’s Theme) – 2:30
2. L’albero del pane (The Bread Tree) – 4:45
3. Metamorphosis – 14:45
4. Outside – 7:42
5. Leave Me Alone – 5:20
6. Nothing’s the Same – 9:58
7. Traccia II – 2:24

Arranged By – Banco Del Mutuo Soccorso.
Lyrics By [English] – Marva Jan Marrow (tracks: 5. to 7.).
Lyrics By [Original] – Francesco Di Giacomo, Vittorio Nocenzi.

NOTES:
Recorded at Chantalain Studio, Rome Advision, Scorpio and Air Studios, London.
Mixed at Advision and Air Studios, London.
Engineers: Martin Rushent, Andy Hendricksen.
Photographs by Caesar Monti.

SESTAVA:
Pierluigi Calderoni – drums and percussion
Vittorio Nocenzi – organ, synthesizers, electronic strings
Renato D’Angelo – bass guitar, acoustic guitar
Rodolfo Maltese – electric guitar, acoustic guitar, trumpet, backing vocals
Gianni Nocenzi – grand piano, clarinet and synthesizer
Francesco Di Giacomo – lead vocals 

Banco Book Cover Banco
Banco
Prog Rock
Manticore
1975
LP
7
CD Manticore, Esoteric Recordings ‎– MANTCD 1009 /2010/

2 názory na “Lei parla inglese?”

  1. P.F.M. – Photos of Ghosts bola jedna z mojich prvých akvizícií z talianskej progresívnej scény a zamiloval som si ju. Napriek tomu som sa následne zameral na pôvodné talianske albumy a ďalšie tituly v angličtine určené na export som si už nekupoval. Či už šlo o The World Became The Wolrld (P.F.M.), Felona e Sorona (Le Orme) alebo Banco…

    K Banco del Mutuo Soccorso som sa dostal prostredníctvom dvojdiskovej výberovky Gli Anni 70, ktorý mapuje prvé tri albumy a materiál z Donna Plautilla, čo sú ráznejšie hardrockové nahrávky z počiatku 70. rokov. Neskôr som si prikúpil aj album Darwin!, ktorý je na zmienenom výbere zastúpený “najmenej” (a teda z neho chýbajú 2 skladby, pričom z tých ostatných absentuje vždy iba jedna skladba), čím sa moja zbierka uzavrela, aspoň doteraz. Čo bude v budúcnosti, netuším, ale tieto anglické mutácie asi kupovať nebudem.

    Každopádne som rád za každý text o talianskej scéne, poťažmo Banco. Vďaka.

    1. Písničky na Donna Plautilla nejsou úplně špatné (např. “Bla bla bla”), ale kdyby label místo nich zařadil chybějící skladby z prvních tří řadových alb, udělal by líp. Pak bys měl vše podstatné.

      BMS mají dobrá alba až do roku 1979, ale počínaje prvním ofiko live albem Capolinea to jde do kopru. Z toho, co nemáš bych ti doporučil především placku Come in un’ultima cena (1976). To je pořád ještě prvotřídní art rock, s kupou fantastických melodií navrch. Mám starou recku na pgb a musím ji přepracovat, ale jednou ji přidám.

      Jinak pozor, BMS mají těch kompilací celou řadu, ale mnoho z nich je “nebezpečnejch”. Jsou zaměřené na materiál z osmdesátých let a to bych ti teda nepřál…

      Hejkale, díky za tvůj pohled a za komentář.

Pridaj komentár