“Na úspěchy pirátů – plné žoky dukátů – ať co chceme provedeme – a na věky zbohatneme.”

Když se na konci 70. let na scéně objevila odhodlaná trojice muzikantů ze Středozápadu, jen těžko si mohla pro svůj pirátský projekt Buccaneer vybrat nepříhodnější dobu.
Realizaci společné myšlenky ovšem neváhala obětovat spoustu práce, času a financí a dotáhla ji do zdárného konce nejenom ve studiu, ale i na jevišti. Připravila tak nejednu slastnou chvíli příznivcům rockových oper i Stevensonova Ostrova pokladů.

Příběh o bezohledném kořistění a hromadění bohatství vznikal v legendárním studiu 700 West Recording hudebního nadšence Moe Whittemora, kde mj. nahrávali Zerfas, Primevil, Sequoiah a Iron Horse.
Na vydání alba si dala privátní značka Blunderbuss Records echt záležet. Edice obsahovala vedle LP i dva singly s pokrácenou verzí Follow Me a třemi songy, které se do finální verze příběhu nedostaly (Sharkbite, Wasted Nights a Won’t Bow My Head). A nádavkem kompletní texty, pirátskou historku, seznámení s ústředními postavami a přílohu s křížovkou a informací: “Jenom ďábel a já víme, kde je ukrytý poklad a ten, kdo bude žít déle, si ho vezme celý”. Vyluštění tajenky mělo dát šanci i ostatním.
Zjevným záměrem bylo nezveřejnění konkrétních údajů souvisejících s nahrávkou. Jediným porušením oparu tajemna, který projektu náramně slušel, byl text na etiketách desek “All songs written by Buccaneer”. Toť vsjo! Posluchač tak musel vzít za vděk zmíněným příběhem, který nemožno vynechat ani zde:

“Od počátku věků byly zaznamenány stovky zločinů nechvalně známých pirátů jako byli Black Beard, sir Francis Drake, Robert Moore nebo kapitán Kidd. V barvitém líčení pro budoucí generace se ovšem historikům nepodařilo zaznamenat skutky malého klanu odvážných a odhodlaných mužů, kteří pirátské řemeslo zvládli natolik, že drancovali lodě na mořích po mnoho let, aniž by kdy byli za své odporné činy postaveni před soud.
Ačkoli je o nich známo jen málo, tato skupinka pirátů, kteří neslíbili věrnost žádné velmoci, ovlivnila události světové historie víc než nejslavnější piráti.

Španělská vláda, reprezentující nejbohatší národ tehdejšího světa, přijala v obavě z častých útoků rozsáhlá opatření na ochranu “svého” majetku. Nechala postavit devět plovoucích pevností za účelem dopravy zlata ze španělských kolonií v Novém světě.
Pečlivě střeženým tajemstvím královského dvora byla stavba desáté lodě, dvakrát větší než jakákoliv galeona, která kdy plula po mořích. Byla vybavena odpovídající výzbrojí, jelikož ve skutečnosti právě ona byla plavidlem určeným pro převoz španělského zlata.
S využitím původních devíti lodí jako armády k odvrácení pozornosti, desátá “neporazitelná” galeona vyplula do oblasti dnes známé jako Grónsko a vydala se na cestu, kterou znal jen málokdo. Zmíněná skupinka nejprotřelejších pirátů byla výjimkou.

Album je příběhem těchto mužů a jejich nesmírné touhy po získání vzácného nákladu patřícího nejbohatší vládě na zemi. Nesrovnatelné možnosti zúčastněných stran a nebezpečí v málo známých vodách z události činí dobrodružství v pravém smyslu slova.
Chcete-li mít z poslechu tohoto příběhu skutečný požitek, poslouchejte ho od začátku do konce nahlas. A nechte se unášet energií a vzrušením z plavby po otevřeném moři na palubě Anne Bonney.”

A taky že jo. Vydařený projekt zahalený rouškou tajemství, upoutal pozornost rychle rostoucí fanouškovské základny především na Středozápadě, k čemuž jistě napomohlo i koncertní zpracování. Premiéra představení se odehrála v Convention Center v centru Indianapolis. Beznadějně vyprodány byly oba večery, stejně jako v Market Square Areně, v Louisville i všude jinde.
Jeviště mělo podobu lodní paluby, hudebníci vystupovali v pirátských kostýmech a po úvodním zasvěcení do příštího dění se rychle stupňovalo napětí, žádoucí atmosféru dotvářela řada zvukových efektů (střelba z pušek, řinčení kordů, ryk v boji).
O důvod víc vypátrat skutečná jména zainteresovaných, o nichž v originálním vydání alba psáno:

William Bonney
William Bonney se narodil na obchodní lodi vracející se do Skotska z daleké cesty do Západní Indie. Opuštěný svou matkou Anne ve věku sedmi týdnů, byl umístěn do sirotčince, kde zůstal 12 let. Poté utekl a schoval se na lodi směřující do Anglie.
Tam se přes rok potuloval v přístavu a živil se krádežemi, než ho odchytil opilý námořník a dotáhl na palubu skutečné pirátské lodi, která směřovala na volné moře. A právě na palubě této lodi se William Bonney vyučil pirátskému řemeslu a jeho jméno se stalo nechvalně proslulým.
William Bonney se stal legendární postavou jako zdatný šermíř a neohrožený bojovník s násilnickou povahou. Nikdo se mu neodvážil postavit do cesty za vysněným bohatstvím.

Lord Vendetta
Jako významný francouzský šlechtic se stal Lord Vendetta právoplatným dědicem francouzské koruny. Avšak skandální odhalení o původu jeho pravého otce, které se rozšířilo po celé Francii, ho připravilo o šanci usednout na trůn.
V předvečer korunovace svého mladšího bratra Lord Vendetta záhadně zmizel. Déle než rok po něm nebylo ani vidu ani slechu, mezi námořníky se ale šířily zvěsti o jeho eskapádách na širém moři. A netrvalo dlouho a zprávy o řádění Lorda Vendetty s gangem pirátů se od námořníků z obchodních lodí donesly i ke královské rodině.
Tvář Lorda Vendetty a jeho výstřední chování vešly ve známost široko daleko, jak se potuloval podél hranic pobřežních vod západní Evropy. Říkalo se, že vedl pirátské útoky v bohatém rouše a před svými zajatci se jízlivě chvástal: “Já jsem skutečným vládcem Francie”.
Tyto choulostivé případy přispěly k tomu, že královská rodina vypsala na jeho hlavu vysokou odměnu. A Lord Vendetta si ji začal na přepadených lodích vybírat s hrdostí a chamtivostí krále.

Madjack
Jednoho dne krátce před východem slunce se loď bukanýrů Anne Bonney na moři srazila s překážkou. Vyvolané dunění vyhnalo Lorda Vendettu i Williama Bonneyho na palubu. Když se zadívali do mlhy, spatřili u boku lodi veliký vor, který se na vlnách pohupoval nahoru a dolů. Uprostřed chatrného plavidla se mračila špinavá, nechutná postava. Zavrčela jako pes a z úst vypustila spršku sprostých slov. Byla připoutána k voru a pobouřena náhlým probuzením.
Zvědavost větší části posádky přiměla Lorda Vendettu a Williama Bonneyho vzít muže na palubu. Neobyčejně ohavný a násilnický člověk si nechal říkat Madjack.
O jeho minulosti není známo nic, nikdy se nikomu nesvěřil. Každý na palubě Anne Bonney ho sledoval s extrémní bdělostí, protože sebemenší záminka ho rozzuřila k nepříčetnosti. Jen Vendetta s Bonneym se s ním spřátelili, jeho zvrácený smích se tak brzy stal poznávacím znamením jejich lodi.

Trvalo však přes dvacet let, než se s pomocí mocného nástroje zvaného internet podařilo prokázat totožnost trojice hrozivých pirátů a vypátrat, že duchovním otcem projektu Buccaneer byl zpěvák a kytarista Jay Wilfong (alias William Bonney), v první polovině sedmdesátých let jeden z členů Primevil, s nimiž natočil hardrockové album Smokin’ Bats at Campton’s (1974).
Druhým odhaleným byl basista Gary Dunn (Lord Vendetta), jehož další hudební stopu se nepodařilo vysledovat. Členství v britských punkrockových Toy Dolls v devadesátých letech minulého věku má s pravděpodobností hraničící s jistotou na svědomí jeho jmenovec.
A z třetího piráta se vyklubal bubeník Jerry DeRome (Madjack), který byl Wilfongovým spoluhráčem už ve druhé polovině šedesátých let ve studentské kapele Poverty Programme a v roce 1976 se podílel na vzniku sběratelsky ceněného alba dvojice Scott & Modlin The Train Don’t Stop Here Anymore, jež bylo rockovými stanicemi považováno za “příliš country” a countryovými za “příliš rockové”.

Vysokou hodnotu má dneska i deska Buccaneer, v době vzniku jí ale hluboká recese v nahrávacím průmyslu i ve Státech nedovolila překročit hranice regionálního úspěchu.
A výrazný hospodářský pokles se nevyhnul ani mně, když jsem před lety za CD z 1000ks limitované edice od Limited Records (1993) s bookletem čítajícím dvojlist žalostného provedení vydal sumu nechutnou jako psí exkrement na podrážce.

Ale co by člověk s celoživotní slabostí pro hardrockové vykopávky s interesantním příběhem pro jednu takovou (a pro sebe) neudělal.