Dlouhá léta mi ke štěstí stačilo eLPíčko Clowns (1973), které považuji za vrchol tvorby Nuova Idea. O ta předcházející dvě jsem se příliš nestaral a změnil to až nákup DVD Live Anthology, s archivem starejch televizních snímků v bonusové výbavičce. Právě raritní, černobílé záběry italské státní televize mě pobídly k tomu, abych se těm prvním deskám podíval blíž na zoubek a dal jim ještě šanci.

Rozporuplnej debut In The Beginning z roku 1971 je vcelku dostupnej, ale s albem Mr. E. Jones jsem docela narazil. Ještě před pár lety bylo tohle cédéčko běžně v nabídce, ale teď jsem nepochodil ani u největšího italského distributora. Nakonec jsem se musel spokojit s nákupem z druhé ruky, ale nelituju ani náhodou. Podařilo se mi sehnat velice pěknou vinyl repliku od Sony z roku 2011, kterou poslední dva týdny poctivě sjíždím. Pojďme si ji tedy společně trochu představit:

Koncem roku 1971 z Nuova Idea frnknul kytarista Marco Zoccheddu (aby založil kapelu Osage Tribe), kterého nahradil Antonello Gabelli a začátkem toho následujícího celá sestava napochodovala do studia, aby zaznamenala svoje druhé dlouhohrající album s názvem Mr. E. Jones. Docela si s ním vyhrála a nebývale ambiciózní, komplikovanou hudební složku zastřešila koncepční storkou o všedním pracovním dni jednoho kancelářského zaměstnance.

Kompletní album má čtyřicet minut a obsahuje devět, důmyslně pospojovanejch skladeb a nejenom to. Slyšet jsou tu také různé, příběh provázející zvukové efekty. Například zvonění budíku (na začátku a na konci desky), hluk velkoměsta, nebo tovární sirény oznamující začátek směny. Hudební složku tvoří nejen doznívající psychedelie, ale i živelnej a pořádně tvrdej hard rock s ostrými kytarami a kvílejícím hammond organem. Na své si tedy přijde nejen melodik, ale i fanoušek zemitého bigbítu ve stylu Deep Purple, nebo Uriah Heep.

Já mám pro strach uděláno a ostrej rock’n’roll si poslechnu s chutí, ale konkrétně na téhle desce mi sedí spíš skladby z opačného spektra. K jejímu nákupu jsem se rozhoupal především zásluhou chytlavé hitovky Mr. E. Jones, ovšem líbí se mi i bezprostředně navazující, jemně psychedelická Viaggio nel mondo dei sogni. Přestávka na kafe s cigaretkou – Fumo di una sigaretta – je sice krátká, ale o to příjemnější a zmínil bych ještě uvolněnou, britské Gracious připomínající Un altro giorno.