CD Red Bullet – RB 66.187 /2001/
S debutovým albem holandskejch Focus je to zašmodrchaná historie a byť nepatří k tomu úplně nejlepšímu z diskografie skupiny, byla by škoda se s ním minout. Než se však pustím do recenze samotné, připomenu pár faktů…
Skupinu Focus založil v roce 1969 hráč na klávesové nástroje a flétnu Thijs van Leer a hned následujícího roku jí u společnosti Imperial vyšlo sedmipoložkové debutové album Focus Plays Focus. V téhle podobě už je však dnes takřka neznámé, protože v roce 1971 došlo k jeho reedici určené pro mezinárodní trh, s názvem změněným na In and Out of Focus a jednou skladbou – úspěšným singlem House Of The King – navíc. Těch verzí se nakonec objevila celá řada, s různými obaly i řazením skladeb a tak se mezi sebou docela pletou. Rovněž reedice na CD mají v porovnání s původní verzí přeházenej tracklist, který se shoduje s britským vydáním Polydor 2344 003 (1971).
Já tuhle desku dlouho přehlížel, ale lákala mě, jako bludička na blatech. Je to sice jen nesmělá prvotinka a od další tvorby Focus se docela odlišuje, ale co už. Nakonec jsem si ji stejně koupil a kvůli skladbám Anonymus a House Of The King nelituju ani v nejmenším, ale pěkně popořádku:
Focus (Vocal), aneb na úvod to nejslabší. Ať mi haranti choděj pozpátku, ale krátká melancholická “dumka”, provázená tím nejjemnějším tikotem bicích mi na samotném začátku desky zkrátka nesedí. Na původním eLPíčku byla zařazena až na jeho konci a tam bych si ji tedy – v podobě outra – dovedl představit mnohem líp. Dál je tady velice pěkná, melodická sixteesovka Black Beauty. Opravdu nic, než písnička, ale sakra povedená a trumpetu na začátku třetí minuty žeru. Jenom připomenu, že v nové a tentokrát už zcela instrumentální podobě si tuhle skladbu můžeme vychutnat na desce Focus 9/New Skin z roku 2006.
Z nemlich toho samého soudku pochází i následující a neméně podařená Sugar Island. Její melodie je ještě čistě “šedesátková”, ale Akkermanovy trylky se nedají přeslechnout a korunu tomu nasadí okouzlující van Leerova flétna. Album má vzestupnou tendenci a moje slova potvrzuje klasická focusácká exhibice Anonymus. Fanfára na jejím začátku mi připomíná další z holandskejch mistrů Ekseption, ale dál už to jede, jak podle progrockové učebnice. Nabroušená kytara, ze řetězu utržená šprajcna a sólové výstupy kláves, baskytary a bicích nástrojů musí nadchnout každého milovníka sedmdesátkového progu. Na svém třetím albu Focus původní téma Anonymus “trochu” rozvinuli a dostali se až na porcičku necelejch sedmadvaceti minut…
Ale zpátky k debutu, skvělá jízda totiž pokračuje jednou z nejslavnějších melodií Focus, jak cholera nakažlivou House Of The King. Až na krátké kytarové sólo je zcela v režii flétny a proto jsem byl vždycky přesvědčenej o tom, že ji složil Thijs van Leer. Chyba lávky, pohled na tracklist napovídá, že je pod ní podepsanej Jan Akkerman a tak mi nezbývá, než se mu v duchu omluvit a smeknout kulicha. Následuje písnička trochu melancholičtějšího ražení, Happy Nightmare (Mescaline), ale ani tady nechybí zahuštěná instrumentální pasáž a v podobném stylu se nese i zřejmě nejpřístupnější a nejmelodičtější skladba na desce, Why Dream. Posledním kusem na CD reedici od Red Bullet je Focus (Instrumental). Vlažnější tempo střídají energické laufy, v prvním sóle kytaru pořádně potrápí Akkerman a v tom druhém se na flétnu vyřádí van Leer. Na následujících albech se tahle skladba dočká ještě mnoha podob, v současné době už je jich asi třináct (na každé řadovce jedna), ale ta původní patří k nejlepším.
A to je všechno. Z desky In and Out of Focus sice ještě dýchají pozdní šedesátky, ale také už se tady začínají projevovat první výsledky spolupráce dvojice Thijs van Leer – Jan Akkerman, později hlavních skladatelských osobností Focus. Jde o základní kámen dlouhé a úspěšné kariéry a byla by škoda se mu úplně vyhnout.
CD reedice od společnosti Red Bullet neobsahuje nic, než kotouček s modrým potiskem a čtyřstránkovej booklet bez nějakých podrobnějších informací. Přední strana nabízí reprodukci originálního obalu, zadní tracklist a line-up, uvnitř pak najdete pouze miniatury obálek alb Focus z katalogu firmy. Celkem bída, ovšem se zvukem jsem víceméně spokojenej. Sice nevyniká nějakou přehnanou čistotou a zdá se mi krapet přehulenej, ale je takovej správňácky nabasovanej, nabroušenej a hřmotnej. Za tři.
SKLADBY:
LP Focus Plays Focus:
Side One
1. Focus (Instrumental) – 9:45
2. Why Dream – 3:57
3. Happy Nightmare – 3:56
Side Two
4. Anonymus – 7:00
5. Black Beauty – 3:05
6. Sugar Island – 3:03
7. Focus (Vocal) – 2:44
CD In and Out of Focus:
1. Focus (Vocal) – 2:43
2. Black Beauty – 3:09
3. Sugar Island – 3:05
4. Anonymus – 6:43
5. House Of The King – 2:51
6. Happy Nightmare (Mescaline) – 3:59
7. Why Dream – 3:54
8. Focus (Instrumental) – 9:39
SESTAVA:
Thijs van Leer – lead vocals, flute, Hammond organ, piano, electric piano, mellotron, harpsichord, vibraphone
Jan Akkerman – guitars
Martijn Dresden – bass guitar, trumpet, lead vocals, backing vocals
Hans Cleuver – drums, bongos, backing vocals
Guest:
Wouter Möller – cello (Happy Nightmare)
In and Out of Focus
Prog Rock
Polydor
1971
LP
8
CD Red Bullet – RB 66.187 /2001/
Hocus Pokus byl tehdy velký hit s jódlováním a skvělou kytarou Jana Akkermana. První čtyři desky jsem měl tehdy nahrané na pásku, pak jsem na ně nějak zapomněl při kupování CD a před časem jsem si je vypálil z CD co mi půjčil kamarád a na konec jsem si koupil jejich sedm desek v provedení mini LP v promo boxu. Z debutu mě tehdy nadchl House Of The King, výborná kapela se skvělými instrumentalisty.
Zdar Zdenku, jsem rád, že to slyšíme stejně. Říkáš prvních sedm? Desky Moving Waves, Focus 3 a Hamburger Concerto bych hodnotil mezi čtyřmi a pěti, debut a Ship Of Memories za tři, bez Focus At The Rainbow se obejdu a jediná Mother Focus mě nebaví. Zkoušel jsem to teď dvakrát ze Spotify, ale ta energie a humor jsou pryč.
Nezachytil jsi box, vydaný k jejich padesátinám? Jmenuje se 50 Years: Anthology 1970-1976 a obsahuje devět CD, plus dvě DVD. Archivář Jan Akkerman vymetl šuplíky a je to až po okraj nabušené raritním materiálem. Jedno DVD obsahuje dokonce dosud nezveřejněný koncertní film “Focus At The Rainbow”, zaznamenanej na 16mm film. Mlsně po něm pošilhávám, ale to bych musel ty svoje řadovky na klasickejch CD poslat do frcu.
Ahoj, já mám ten box s japonskými CD, na discogs jsou to ty se zlatými obi. Mám naposlouchaný první čtyři do Hamburger Concerto, Moving Waves je pro mě asi nejlepší. Jan Akkerman se skvěle poslouchá.
Souhlasím s recenzí. Ještě to není úplně ono, ale slibné chvíle tu jsou, viz závěrečná instrumentální skladba Focus.
Snejku, dík za pěknou recenzi. Včera jsem si album pustil do oušek a docela potěšilo.
Ahoj Martine, ty znáš – posloucháš – máš rád Focus? Já na nich jednu dobu hodně ujížděl, z těch starejch desek jsem si koupil vše, kromě “Focus In The Rainbow” a “Mother Focus”. Pak jsem sice objevoval jiné věci, ale teď si je zas znovu – a s nelíčenou chutí – připomínám. Poslední tejden prakticky neposlouchám nic jiného, na Spotify, ale aj na YTB je toho mraky. Skvělá kapela a skvělá hudba…
Děkuju za komentář
Kdysi jsem měl na kazetě nahranou jednu desku, ale která to byla, to nevím. Znáš to, nahráno z kazety, na níž bylo napsáno jediné – Focus. Je to víc jak 30 let a kazety už dávno nemám. Holt nevýhoda třípokojového bytu v paneláku, málo prostoru.
Asi si toho na Spotify poslechnu víc.
Ach so, rozumím. Vím, že máš rád šedesátky a tak by ti ten písničkovej debut mohl vlastně i docela vyhovovat. Dál už Focus dělali muziku instrumentální a víc do art rocku, ale vždycky se brali s humorným nadhledem. Mám je rád.