CD Sireena Records – SIR 2226  /2021/

Německá rocková scéna z přelomu sedmé a osmé dekády minulého století mě nepřestává překvapovat, protože navzdory v té době aktuálním hudebním trendům plodila jednu symphonic rockovou pecku za druhou. Chcete po mě nějakej příklad? Tak co třeba Tibet…

Možná se pletu, ale Tibet asi nepatří k těm úplně nejznámějším jménům a takoví Eloy, Novalis, nebo Grobschnitt by je svou proslulostí strčili do kapsy. Nebýt výtečného a velice čtivě zpracovaného profilu skupiny z roku 2016, nejspíš bych se s kapelou minul i já a to by byla zatracená škoda. Povídání kolegy Borka mě však zaujalo, dostupné ukázky navnadily a tak jsem si chtěl koupit originální CD z nabídky frantíků Musea Records. Pro jeho nedostupnost jsem to však nakonec vzdal a postupem času na něj dokonale zapomněl. Až teprve zmínka v “posluchárně” z března letošního roku mě postrčila k tomu, abych se album pokusil znovu vyhledat a co myslíte? Měli ho tam. Pěkný digipack od Sireena Records, se dvěma tracky navrch a obsáhlým, informačně našlapaným bookletem.

Všechny podstatné údaje (a mnoho navíc) ze života skupiny Tibet si můžete přečíst v onom výše uvedeném profilu a tak se omezím pouze na pár základních faktů. Kapela působila v letech 1970 – 1980 (první veřejné vystoupení si odbyla v roce 1972) a nezbylo po ní víc, než pár demosnímků, singl a eponymní album, vydané společností Bellaphon v roce 1979. Ani to se však nerodilo úplně lehce a vznikalo postupně, během tří nahrávacích sessions z let 1976 – 1978.

Skupina chtěla svoji tvorbu ozvláštnit prvky hudby Dálného východu a jsem rád, že k tomu nakonec nedošlo. Po zkušenostech s jinými umělci jsem si totiž jistej (čest výjimkám), že rock s etnickými instrumenty by mě nebavil a je úplně jedno, jestli jsou to sitár, buzouki, nebo tabla. Syntezátory jsou prostě syntezátory a těch je tady – zaplaťpánbu – požehnaně. Obsah alba bych tak popsal jako melodickej, klávesově orientovanej symphonic prog, podobnej tvorbě kolegů Eloy, Novalis, nebo  Neuschwanstein.

Původní album Tibet obsahovalo sedm skladeb a vyšlo v květnu 1979 u společnosti Belaphon pod katalogovým číslem BBS 2581. Vzhledem k jeho relativně střídmé stopáži (39 minut) uteče dřív, než byste řekli švec a spokojení budou především “melodici”, spolu s fanoušky hřejivého zvuku analogových kláves. Kytara má roli zcela podružnou a plní si ji především v doprovodech, trochu víc je slyšet pouze v instrumentálce Eagles a několika akustických vsuvkách. Desku mám rád komplet a k reproduktorům mě dokáže přikovat už krátká introdukce úvodního tracku Fight Back, nicméně pár super favoritů tady pochopitelně mám…

Tím prvním je chytlavá, šest minut dlouhá instrumentálka White Ships and Icebergs, poskládaná z několika nakažlivě melodických hudebních motivů. Z akustických vsuvek je cítit orientální koření a vytažená, kouzelně brblající baskytara nemá chybu. Na tom, že nehraje nic složitého v tomhle případě vůbec nesejde. Další, mou maličkostí preferovanou skladbou je pátá Take what’s yours. Se stopáží sedm a půl minuty nejdelší track na desce, navíc v nekompromisním tempu. To na krátko poleví až úderem páté minuty, ovšem po vsuvce vyplněné mellotronem a exoticky znějícími perkusemi se opět rozeběhne, jak o závod. Hammondky si v ničem nezadají s rykem mytických Harpijí a bubeník Teske podává výkon na hranici sebezničení.

Pochvalně zmínit se musím rovněž o projevu frontmana Klause Werthmanna, který zpívá úplně přirozeně a bez nějakých za uši tahajících manýrů. Jeho angličtina se mi zdá úplně v pořádku a barva hlasu mi vyhovuje. Pro Tibet bylo jeho angažmá trefou do černého, ale nevydrželo a bonusové skladby už jsou každá s jiným zpěvákem. Jsou to takové atmosférické cajdáky (jeden z roku 1978, druhej se nahrával v roce 1980), bez kterých bych se asi obešel a o něco víc se mi zamlouvá písnička Too lazy. Sám nevím proč, ale připomněla mi první sólové album Mikea Rutherforda Smallcreep’s Day, vydané v roce 1980.

Rozkládací digipack v matném provedení a s transparentním trayem obsahuje kromě kotouče ještě dvanáctistránkový booklet s vyčerpávající historií Tibet (v němčině) a řadou fotografií z archivu skupiny. Peněz asi nebylo zrovna nazbyt, protože produkce alba se mi zdá poněkud slabší, ale zvuk CD je v pohodě a můžu jej poslouchat pořádně nahlas. Pěknej je obal, i když mě osobně spíš, než do Tibetu zavádí někam do Egypta…

SKLADBY:
1. Fight Back (5:02)
2. City by the Sea (4:27)
3. White Ships and Icebergs (6:18)
4. Seaside Evening (4:16)
5. Take what’s yours (7:27)
6. Eagles (6:08)
7. No more Time (5:31)

Bonus Tracks:
8. Too lazy (4:26)
9. Never be the same (5:19)

SESTAVA:
Klaus Werthmann – lead vocals
Dieter Kumpakischkis – keyboards
Deff Ballin – keyboards, percussion
Karl-Heinz Hamann – bass, percussion
Fred Teske – drums, percussion, guitars, vocals
Jürgen Krutzsch – guitars, percussion
+
Wolfgang Wilka – lightshow
Elmar Hegemann – vocals, kebyoards on #8
Richard Hagel – lead vocals on #9

Album: Tibet
Autor: Tibet
Žáner: Symphonic Prog, Prog Rock
Vydavateľstvo: Bellaphon
Rok: 1979
Formát: LP
Počet skladieb: 7
Zdroj: CD Sireena Records – SIR 2226 /2021/