Hele kámo, obloha jde nějak šejdrem

2CD Kscope – KSCOPE124  /2010/

The Sky Moves Sideways je třetím studiovým zářezem britské progresivní rockové kapely Porcupine Tree a původní Wilsonův záměr byl jedna skladba – jedno 50 minut dlouhé album…

Naštěstí mu došlo, že by to ta jedna skladba celé nejspíš neutáhla, tak ji rozdělil na dvě části (podobně jako v případě singlu Voyage 34) a doplnil dalšími čtyřmi kratšími kousky. Tracklist původního vydání z roku 1995 byl tedy následující:

1. The Sky Moves Sideways (Phase One)
2. Dislocated Day
3. The Moon Touches Your Shoulder
4. Prepare Yourself
5. Moonloop
6. The Sky Moves Sideways (Phase Two)

Jenomže to by nebyl Wilson, aby to po sobě zas celé nepředělal a na remasterech od roku 2003 jsou skladby v tomto pořadí:

1. The Sky Moves Sideways (Phase One)
2. Dislocated Day
3. The Moon Touches Your Shoulder
4. Prepare Yourself
5. The Sky Moves Sideways (Phase Two)
6. The Sky Moves Sideways (Alternate Version)
7. Stars Die
8. Moonloop (Improvisation)
9. Moonloop (Coda)

Po tajuplné a téměř dvě minuty dlouhé introdukci se velmi zvolna rozjíždí The Sky Moves Sideways (Phase One). Tempo je velice vláčné a atmosféra plná klidu a melancholie. Wilsonův hlas zní sugestivně a výbornej refrén mi v hlavě rezonuje ještě dlouhou chvíli po ukončení produkce. V čase 08:30 dochází ke zrychlení do hybného, takřka tanečního rytmu a s ním dlouhá instrumentální pasáž, ve které mě elektrická kytara zkreslením a hlukem trhá na malé kousky. Bývám z ní opravdu nervózní, ale poslední tři minuty jsou už opět plné míru a pokoje.

Následující Dislocated Day je sice tak trochu jednotvárnej, ovšem břitkej kousek s trýznivou kytarou a zpěvem upraveným efektem telefonního sluchátka. Jedním z hlavních taháků tohoto (dvoj)alba je zdánlivě jednoduchá, přesto nádherná balada The Moon Touches Your Shoulder. Wilsonův trademark s krásnou a posmutnělou melodií, ve které se objevují obrysy Pink Floyd.

Po krátké instrumentální vsuvce Prepare Yourself se začíná pomalu odvíjet pokračování skladby The Sky Moves Sideways (Phase Two), která se po ambientním začátku napojí zhruba tam, kde končila Phase One. Po první, poněkud hlučnější pasáži se objeví éterický vokál Suzanne Barbieri, do kterého Wilson neurvale vstupuje s přehulenou a jak břitva ostrou sólovou kytarou. K vláčnému rytmu se připojí řada perkusních nástrojů, samplovanými ruchy zahuštěnej zvuk je stále hlasitější a po další ambientní vsuvce přichází vyvrcholení v sice pěkném, ovšem poněkud štiplavém kytarovém sóle.

Druhý disk začíná alternativní a nikdy nedokončenou verzí skladby The Sky Moves Sideways. Nejedná se o nějaké demo nevalné kvality (to by Wilson v životě nedopustil), ale o pracovní mix a zvuk je tedy velmi dobrý. Skladba má téměř 35 minut a od plnohodnotné verze se liší jen v některých detailech. Asi nejvýraznější odchylku jsem zaznamenal u bicích, které jsou tady naprogramované a v hybnějších pasážích svým duc duc rytmem vyvolávají představu stroboskopy bičovaného tanečního klubu. Ovšem chtěl bych vidět ty obličeje v okamžiku, kdy spustí Wilsonova kvílivá kytara. Zcela jiný je pak především samotný závěr skladby, ve kterém dostává daleko víc prostoru vokál Suzanne Barbieri.

Trochu uklidnění přinese krásná a melancholická píseň Stars Die, na kterou zcela plynule navazuje šestnáct minut dlouhá improvizace Moonloop. Ambientní plochy, klapot perkusí a repetitivní smyčky jsou na usnutí ve stoje, pomalu mě unášejí do jiné dimenze a tak zpozorním až s nástupem Stevenovy kytary. Ten je však tentokrát milosrdnej, svůj nástroj tolik netýrá a navíc sem Colin Edwin nahrál krásnou a klouzavou basu. Začátek skladby Moonloop (coda) poznám jen podle číslovky na displeji, ten přechod je zcela bezešvý. Její struktura je ovšem o poznání zřetelnější a výrazná melodie vyvrcholí v bolestivě hlučném finále.

Valná většina fanoušků tohle album hodnotí v superlativech, ale je tu taky nezanedbatelná skupina těch, kteří jej mají za “nejfloydovštější” počinek v historii Porcupine Tree. Sám Wilson se k albu staví poměrně rezervovaně a já jsem na tom podobně. Je tu sice celá řada vynikajících okamžiků, ale také slabší chvilky vyplněné vatou. A vydržet těch 110 minut na jeden zátah dá taky jednomu docela zabrat. Nedávno jsem tady hodnotil placky Up The DownstairStaircase Infinities, ale i Voyage 34 a ty jsou mému srdci o něco bližší. Poctivé tři hvězdy – velmi dobré, však nikoli zásadní.

Na trhu je spousta všelijakejch vydání a reedic, záleží na vás, jakou si vyberete. Já zvolil pěknej digibook od Kscope v tvrdých deskách a všitým, osmistránkovým bookletem. V něm najdete předmluvu od samotného S. Wilsona, jednu fotografii, kredity a texty písniček. Jak zpracováním, tak zvukem jde o luxusní záležitost.


SKLADBY:
Disc 1
1. The Sky Moves Sideways (Phase 1) – 18:37
I. The Colour of Air
II. I Find That I’m Not There
III. Wire the Drum
IV. Spiral Circus

2. Dislocated Day – 5:24
3. The Moon Touches Your Shoulder – 5:40
4. Prepare Yourself – 1:54
5. The Sky Moves Sideways (Phase 2) – 16:46
I. Is…Not
II. Off the Map

Disc2
6. The Sky Moves Sideways (alternate version) – 34:42
7. Stars Die – 5:01
8. Moonloop (improvisation) – 16:18
9. Moonloop (coda) – 4:52

SESTAVA:
Porcupine Tree;
Steven Wilson – vocals, guitar, keyboards, tapes, programming and mix engineer
Colin Edwin – bass
Richard Barbieri – keyboards, electronics, programming
Chris Maitland – drums

Additional Musicians;
Gavin Harrison – drums on “Dislocated Day” and “Moon Touches Your Shoulder” (2004 expanded remaster only)
Ricky Edwards – additional percussion
Theo Travis – flute on “The Sky Moves Sideways Phase 1”
Suzanne J. Barbieri – vocals on “The Sky Moves Sideways Phase 2”

The Sky Moves Sideways Book Cover The Sky Moves Sideways
Porcupine Tree
Prog Rock
Delerium Records
1995
CD
6
2CD Kscope - KSCOPE124 /2010/

2 názory na “Hele kámo, obloha jde nějak šejdrem”

    1. Jasně, chápu. Však nehoří. Do středy dám dohromady ještě recku jedné jubilejní edice a pak zmizím na jih, do teplých krajů. Místo muziky, budu po večerech pít vychlazené bílé víno a poslouchat cikády.

Pridaj komentár