V reakci na smutnou zprávu o včerejším úmrtí bubeníka Rona Bushyho, jedinýho borce, který hrál na všech albech Iron Butterfly, by se dalo napsat mnohé. Leccos se možno dočíst z pera povolanějšího v článku Most přes psychedelické vody, za sebe coby vzpomínku a hold oblíbenému muzikantovi volím bezmála desetiletí starý report z akce, při níž byl Ron Bushy jedním z hlavních hrdinů.

IRON BUTTERFLY, In-A-Gadda-Da-Vida Tour 2012
Praha, Retro Music Hall, 11-03-2012 (support: Blue Rocket)

Na podzim 2010 si oslabená sestava Iron Butterfly v průběhu In-A-Gadda-Da-Vida Tour našla poprvé cestu i do České republiky. Neúčast avizovaného Rona Bushyho tehdy třem stovkám příznivců nezaměnitelného soundu kalifornských průkopníků psychedelického heavy rocku vyvážil výborný výkon Raye Westona, skotského bicmena se zkušenostmi od Toma Jonese, Roberta Palmera, Billa Wymana či Wishbone Ash.
Vydařený říjnový večer se zařadil mezi ty nezapomenutelné, přesto bych býval vsadil, že žádné evropské příště se již v podání legendární skupiny konat nebude. O absolutní nezdolnosti druhého ručitele za autenticitu značky, jímž je baskytarista Lee Dorman, se však bylo možno přesvědčit o pouhých sedmnáct měsíců později, kdy se svým vyzdraveným parťákem při dalším putování po starém kontinentu s Iron Butterfly zavítali opět do Prahy.
Vedle obsazení bubenické stolice se změnilo rovněž místo konání akce, která se z přebudovaného klubu Na Chmelnici přesunula do diskotékové Retro Music Hall, a stejné nezůstalo ani jméno předkapely. Podobně jako v případě jiné americké kultovní formace Pavlov’s Dog se tentokrát role supportu vcelku se ctí zhostilo teplické rockové těleso Blue Rocket, jež se netradičně rozjelo ještě před naplněním všude uváděné dvacáté hodiny večerní. Svižný set s celou řadou příjemných okamžiků by vyzněl ještě líp, kdyby zpěvačka zbořila hráz skutečně jen za pár chvil a závěrečná-ná-ná hitová novinka zůstala v šuplíku.

Iron Butterfly obsadili pódium s úderem deváté. S výjimkou zmíněné evropské části turné před dvěma lety je aktuální sestava pohromadě již sedmým rokem a zraje jak víno. S jádrem souboru během uplynulého desetiletí již dostatečně srostl nejen zručný kytarista Charlie Marinkovich, ale také služebně nejmladší, avšak dostatečně ostřílený německý klávesák Martin Gerschwitz (Lita Ford, Meat Loaf, Eric Burdon), který se s Dormanem střídal v roli hlavního pěvce. Frontman, jenž v září oslaví sedmdesátku, sice své místo zaujal znovu jen s pomocí doprovodu, napodruhé mě však bezezbytku přesvědčil o tom, že se ho nehodlá vzdát bez boje. Naopak, svádí jej s noblesou Oldřicha Nového a zarputilostí Rockyho. Kéž by člověk měl jeho sílu! Ta se promítla jak v nasazení, tak ve větší porci odzpívaných songů i delších průpovídkách mezi nimi. Na rozdíl od mnoha mluvících hlav, dennodenně se předhánějících v obsahové vyprahlosti svých mediálních výlevů, však tenhle starý pán má co říct. Očividně s největší chutí se vrací do druhé poloviny šedesátých let, kdy Iron Butterfly přesídlili ze San Diega do losangeleských klubů a natočili svá stěžejní díla, včetně nejslavnějšího kusu In-A-Gadda-Da-Vida.

Setlist letošního vystoupení se od toho minulého příliš nelišil, a proč by taky měl? Po rozjezdové pochmurné instrumentálce Iron Butterfly Theme se nově dostalo na singlovou Unconscious Power, další mimořádnou připomínku čtyřiačtyřicet let starého debutového činu Heavy, a výživnou úvodní čtvrthodinu zakončila podmanivá In The Time of Our Lives. Zbylá část večera již patřila pouze písním z alb In-A-Gadda-Da-Vida a Methamorphosis. Po odvazové Stone Believer, při níž snad jedinkrát Dormanův zpěv nepůsobil úplně přesvědčivě, a pohodovém hippiesáckém popěvku Flowers And Beads vyvrcholila první část koncertu bezstarostnou jízdou Easy Rider v Gerschwitzově podání, na kterou si baskytarista v sympatickém gestu a s patřičným komentářem neváhal otočit nepostradatelnou kšiltovku.

V následující představovačce se největších ovací zasloužene dočkali oba hlavní protagonisté. Marinkovich neopomněl zmínit jiný kultovní projekt dávné minulosti, v němž Dorman zanechal nesmazatelnou stopu, skupinu Captain Beyond (po výjimečném debutu neprávem opomíjený titul Sufficiently Breathless je čistě jeho autorským dílem!) a frontman sám představil svého dávného kolegu Bushyho. Někdejší student na San Diego State University, který plány na kariéru mořského biologa vyměnil za život v hudební branži, splnil očekávání na sto procent. Drobný postavou – velký výkonem. Byl ohromným přínosem letošního vystoupení, jehož závěr obstaraly dva nevynechatelné klenoty. Bezmála čtvrthodinový hymnus Butterfly Bleu s houpavým refrénovým popěvkem „My butterfly – fly away with me – yeah“ a fragmentem ze Smetanovy Vltavy patřil tentokrát především zpívajícímu Marinkovichovi, jenž si vystřihl parádní sólo a všechny příznivce potěšil svým neočekávaným výletem do jejich prořídlých řad. Samotné finále nemohlo obstarat jiné číslo, než monumentální majstrštyk In-A-Gadda-Da-Vida. Hypnotický song s nejočekávanějším sólovým výstupem, jenž zabral hned šest z celkových třiadvaceti rozlučkových minut, byl grandiózním završením celého programu. Z impozantního účinku skladby pranic neubralo ani její komerční využití společností Fidelity Investments, jednoho z největších světových poskytovatelů finančních služeb, na jaře 2006. Bushy s Dormanem se tehdy o celé akci dověděli až poté, co reklamu uviděli v televizi. A jejich reakce? „Třeba teď budeme mít mnohem víc koncertů.“

Splnilo se. Také druhé pražské zastavení Iron Butterfly během pětaosmdesáti minut potvrdilo dokonalou souhru kvarteta a dokázalo pozitivně naladit mysl všech přítomných. Zhola nic na tom nemohla změnit ani absence přídavku, místo něhož se z kytaristových úst dostavila merchandisingová přednáška. Po snovém výletu do šedesátých let šlo o ten nejspolehlivější způsob, jak urychlit návrat do reality.

Setlist:
Iron Butterfly Theme (Heavy, 1968)
Unconscious Power (Heavy, 1968)
In The Time of Our Lives (Ball, 1969)
Stone Believer (Metamorphosis, 1970)
Flowers And Beads (In-A-Gadda-Da-Vida, 1968)
Easy Rider (Metamorphosis, 1970)
Butterfly Bleu (Metamorphosis, 1970)
In-A-Gadda-Da-Vida (In-A-Gadda-Da-Vida, 1968)

Sestava:
Lee Dorman – zpěv, basová kytara
Ron Bushy – bicí
Martin Gerschwitz – zpěv, klávesy
Charlie Marinkovich – sólová kytara, zpěv

Psáno pro Rock plus 3/2012
Foto: Josef Beneš