Jak se s oblibou píše nejen na těchto stránkách, italská hudební scéna je obrovská a takřka nevyčerpatelná. Desítky a desítky většinou jedno, nebo dvou albových kapel a projektů, s krátkou existencí, zanedbatelným dopadem a někdy rovněž s ne úplně dobrým zvukovým ošetřením, dává fajnšmekrovi sběrateli, nespočet příležitostí k obohacení domácí fonotéky.
V první linii stojí v Itálii, stejně jako třeba na britských ostrovech ti největší. PFM, Le Orme, Museo Rosenbach a další a další. V druhé a třetí řadě pak ti, co vyhasli dříve, než stačili pořádně povstat. Mezi takovými mají místo i Buon Vecchio Charlie. Jejich eponymní album bylo nahráno v roce 1971 pro benátský label Suono, ale světlo světa spatřilo až o rok později, kdy byla skupina již rozpadlá. Některé prameny dokonce uvádí, že vydání desky spadá až do devadesátých let, to ale není tak důležité. Jediným odkazem této kapely je nádherné, instrumentálně dokonalé album, čistého symfonického progu, kterému dominuje flétna a občas se vynoří i rázný saxofon. Hned od samotného začátku cítíme silné klasické vlivy, úvodní moment první písně je převzat z Griegova tolik oblíbeného Peer Gynta a jeho Krále pod horou.
Progresivní cítění je všudypřítomné a lehká hravost s nádechem jazzu odzbrojující. S přimhouřením oka, bych tento debut srovnal s tvorbou kapel jako Colosseum, King Crimson, ale i Jetho Tull, nebo Genesis. Deska obsahuje tři nádherné delší skladby, se spoustou vynikajících hráčských výkonů, ve kterých se střídají tempa a přicházejí změny tak často, jak jen jsme u kapel z Apeninského poloostrova zvyklí.
O této desce se tvrdí, že předcházela všem těm velkým hudebním pokladům, které se vzápětí v Itálii vyrojily, jak houby po dešti. Přišla na svět těsně před velkým expanzním třeskem PFM a Banco del Mutuo Soccorso. Obsahuje jednoduše vynikající rockovou muziku, se třemi dlouhotrvajícími skladbami, elegantně vyváženými mezi klasikou, jazzem, pastorálním folkem a čistým progressem. Se skvělými klávesami, flétnou, saxofonem a výborným sólovým vokálem, tuto desku rád doporučím všem milovníkům italského rocku pro náročné. Se známkováním se ovšem budu držet malinko při zemi, poněvadž mám, nejen u italských kapel, raději melodičtější a méně dráždivější hudební platformu. 3,5*
1. Venite Giù Al Fiume (12:06)
2. Evviva La Contea Di Lane (6:35)
3. All’Uomo Che Raccoglie I Cartoni – 5 parts (15:01) :
a) Prima Stanza
b) All’Uomo Che Raccoglie I Cartoni
c) Terza Stanza
d) Beffa
e) Ripresa
– Richard Benson / lead vocals, guitar
– Luigi Calabrò / guitar, backing vocals
– Sandro Cesaroni / saxophone, flute
– Sandro Centofanti / keyboards
– Paolo Damiani / bass
– Rino Sangiorgio / drums
Buon Vecchio Charlie
Prog Rock
Melos
1990
CD
3
Buon Vecchio Charlie nahrali jednu z mojich top talianskych progresívnych albumov. Vďaka AMS za krásne znovuvydanie z roku 2019.
Ešte by som dodal, že po rozpade Calabro, Damiani a Sangiorgio spoluzaložili jazz-rockový projekt Bauhaus, ktorý v roku 1974 získal ocenenie najlepšia talianska skupina, nahrali jeden výborný album, následne zmizli ako sľuby po voľbách a dnes už o Bauhaus sotva volakto vie..
Snake: já cítím, že ta deska je výborná, s hvězdnými hráčskými výkony, aranžérsky skvěle vystavěná a vcelku originální. Proto ta chvála, ale když mám zohlednit i osobní postoj, už to není až tolik má parketa, proto to skoupé bodování.
Především bych ti chtěl poděkovat za pěknou recenzi. Jediné album Buon Vecchio Charlie považuju za malej klenot a samotného mě překvapil fakt, že můj letitej text zůstal bez odezvy. Trochu mě zarazil nepoměr mezi superlativy a hodnocením, ale chápu. Jen bych využil příležitost a uvedl, že desátého května 2022 zemřel kytarista Richard Benson.