Každý rok a v každém hudebním odvětví vzniká spousta zajímavých i méně zajímavých projektů a sdružení s krátkou, nebo jen malinko delší dobou trvanlivosti. Některé z nich, pokud se uvnitř sejdou jen trošku známější osobnosti a profláknutá jména z branže, bývají označena za supergroup. Jednou takovou super skupinou se stal i nový objev na poli progresivního rocku, který si dal prostý název Rain. Jeho členové jsou britskými občany a v hudební oblasti mají své nemalé zkušenosti.
Zakladateli jsou Rob Groucutt (zpěv, kytary, klávesy), Mirron Webb (zpěv, kytary), Andy Edwards (bicí nástroje) a John Jowitt (baskytara). V době covidové spolu ve Velké Británii nahráli a vyprodukovali materiál pro své debutové album s názvem Singularity, které spatřilo světlo v listopadu 2020.
Pokud jsou vám některá jména dobře známá, určitě pro vás nebude problém za jejich příjmení dosadit také kapely, ve kterých účinkovali. Sešli se zde vlastně dva kamarádi, kteří se spolu setkali v progresivním kombu IQ s nímž natočili výbornou desku Frequency. Ano, pochopitelně řeč je o dvojici John Jowwitt a Andy Edwards. Tito dva muzikanti se však střetli už dříve, na prvních dvou deskách moderních progresivistů Frost. V novém projektu Rain, se tedy tato osobitá rytmická sekce spojila znovu. A pro úplnost ještě doplním, že Rob Groucott je synem zesnulého basáka ELO Kellyho. Hraje výborně na kytaru, klávesy a osobitě zpívá. S vedlejšími vokály vypomáhá kytarový mladík Mirron Webb, který svůj tenký hlásek občas představí také sólově.
Na ideální časovou plochu něco málo přesahující pětačtyřicet minut, kapela složila a nahrála pouhých pět songů v rozmezí sedmi až dvanácti minut. Pokud se znalci ostrovní prog rockové větve, jelikož především právě pro ně je tato nahrávka tím nejsladším bonbónkem ptají, v jakých stylových intencích se ona kolekce nachází, odpověď není úplně nejjednodušší. Deska Singularity osciluje hned v několika progresivně rockových rovinách.
Od prvních tónů úvodní Devils Will Reign je slyšet, že tato hudba nebude určena zastydlým staromilcům, kteří si spokojeně lebedí na vavřínech pokrytých mistry hlavního progresivního proudu sedmdesátých a osmdesátých let. Kojenci obrů Yes, Genesis, nebo Marillion (tedy těch Fish-ovských), si tady na žádné gurmánské hody nepřijdou. Moderní tvář této skladby, nebo ještě znatelnější expresivita druhé písně Dandelion, vás vede spíše než k IQ, do světa budovatelů nezvyklých hudebních ornamentů Frost. To uvádím je orientačně, aby bylo zřejmé z čeho Rain vyšli a ke komu mají blíž, popřípadě jak a kudy se vyvíjí.
Mezi mé nejoblíbenější skladby na této záměrně moderně pojaté kolekci, patří předposlední píseň Magician. Její název naprosto přesně vystihuje i charakter a koncepci tohoto songu, potažmo celého alba. Hned na několika místech kapela bez zjevnějších problémů překvapuje posluchače množstvím neotřelých hudebních nápadů, ploch a motivů, které v běžné ostrovní prog praxi každý den neuslyšíme. Využívá k tomu všech dostupných prostředků moderních technologií, ideálně sloužících k budování uhrančivých aranží, značně odlidštěného hyper prostoru. Esoterické závratě plující vně titulní Singularity, nemohou nedát nevzpomenout na moderní odstín Marillion-ovského alba Anoraknophobia stejně, jako na podivný kolorit nadčasových troj-barevných alb King Crimson, vedených čerstvým Adrianem Belewem.
Pro mě je projekt Rain překvapivě chutnou jednohubkou a zároveň jakýmsi záchytným majákem, jehož světelná stopa ozařuje stojaté vody dnešní prog rockové produkce podobně, jako jasný svit luny, na neprostupném pozadí temné noci.
1. Devils Will Reign (7:02)
2. Dandelion (7:02)
3. Walkaway (12:51)
4. Magician (11:17)
5. Singularity (9:24)
Total Time 47:36
– Rob Groucutt / vocals, guitars, keyboards
– Mirron Webb / vocals, guitars
– Andy Edwards / drums
– John Jowitt / bass
Singularity
Prog Rock
Gep Records
2020
CD
5
… díky za ďalšiu recku, ktorá veľmi pozitívne obohacuje tunajšie trochu stuchnuté vody (nechcem sa nikoho dotknúť) …
Podotkol by som, že Mirron Webb “nevypomáha” hudbe RAIN doplnkovými vokálmi, ale je úplne rovnocenným spevákom s Robom Groucuttom.
Informácie o kapele sú celkom hojné na internete, len treba vedieť správne hľadať:-)
A môj spôsob vedomostného obohacovania sa o kapelách /muzikantoch, čo ma zásadne interesujú, je využívanie “sprofanovanej” FB siete práve na priame kontakty s týmito ľuďmi – progrockový hudobníci nie sú žiadne pózujúce “hviezdy” a celkom pokojne a pokorne komunikujú aj týmto spôsobom, v drvivej väčšine je potešenie na oboch stranách, záujem o ich Hudbu je pre nich pri takýchto kontaktoch vysoko zmysluplný …
… a na druhom albume kapela už dlhšie pracuje a pritom tohoto roku už aj veselo koncertuje …
Mayak těším mě tvá zanícenost v objevování nových interpretů. Mohl bys jít příkladem mladé a střední generaci, která používá známá jména jako štít před vlastní pohodlností. Stačí jim pár velkých kapel a stovka desek, co omýlají pořád dokola. Místo aby vyzkoušeli nové věci, pořád se přehrabují v archivech a plácají po ramenou, jaký byli ti Zeppelin kabrňáci. O nějakém vývojovém aspektu nemají ani ponětí.
Díky a súhlas s Tebou – jasná majorita mojich rovesníkov ostala zakonzervovaná s hudbou krásnych, ale predsa len už hodne vzdialených 70. rokov. Ja som večne nepokojný hľadač nových kapiel, projektov a albumov, sofistikovanej muziky je aj v tejto dobe kvantum v celom svete, len treba vyliezť z ulity vlastnej pohodlnosti a stereotypov …
Klobouk dolů Pavle. Pustit se do tak okrajové záležitosti jakou jsou Rain a ještě s minimem informací, co o nich na internetu koluje, tomu říkám odvaha. Nejsou to ejsí dísí, v Čechách nebo za východní hranicí je možná ani nikdo nezná. Snad jen detailní pozorovatel Britské neoprogové scény, jako jsem já)))
Tuhle mimochodem pěti hvězdičkovou záležitost, jsem si musel ze západu obstarat hned jak vyšla. Rytmická sekce je zárukou top kvality a ostatní nástroje se jich drží zuby nehty. Fantastický je taky zpěvák. Rain vidím jako takové vizionáře, co jdou ve svém průzkumu terénu dál než poslední IQ, nebo Pendragon. Pokud vydají další desku, bude to jistě zase laskomina.
Jménem minoritní prog menšiny ti děkuju za tuto recenzi. Musel jsem si Rain pustit abych se přesvědčil, že ta jedna chybějící hvězda ve tvém hodnocení tam být měla))
A ještě dvě otázky: znáš jednorázový projekt Sound Of Contact? Trochu mě Rain evokuje. A taky co máš v plánu, nebudeš se v budoucnu opakovaně zabývat podobně kvalitním, méně známým prog materiálem?