Dvůr zázraků

CD Vinyl Magic – VM 040  /1994/

Symphonic prog s prvky fusion, zajímavostí je absence kytary a hned dva klávesisté v sestavě. Jediné (oficiální) album skupiny Corte dei Miracoli vyšlo v roce 1976 a je další ze zdánlivě nekonečného zástupu zapomenutejch italskejch rarit…

Corte dei Miracoli vznikli v roce 1973 ze členů skupiny Tramps, ke kterým se připojil hráč na klávesové nástroje Alessio Feltri (ze zpřízněnejch Il Giro Strano). Pár let to tak fungovalo, ovšem krátce před natáčením alba nahradil původního klávesistu Michele Carloneho zkušený jazzový matador Riccardo Zegna. Deska se nahrávala v Janově a vyšla u malého labelu Grog, v jehož managementu působil i skladatel a zpěvák Vittorio De Scalzi (New Trolls). Ten celou nahrávku míchal a do úvodní skladby …e verrà l’uomo přidal aj něco kytarových stop.


Skupina působila zhruba do léta 1976 a pak se rozpadla. Alessio Feltri obnovil značku Il Giro Strano, ovšem její komerční tvorba neměla s tou původní už vůbec nic společného. Pianista Riccardo Zegna založil relativně úspěšné jazzové trio Gialma 3 a Corte dei Miracoli skončili v propadlišti hudebních dějin. Album Dimensione Onirica (nahrávky z let 1973/74) a bootleg Live at Lux vyšly až “posmrtně”, v letech 1992 a 93 u labelu Mellow.

Necelých čtyřicet minut dlouhé album obsahuje pět skladeb a jeho úvod (…e verrà l’uomo) je až překvapivě razantní. Intenzivní fusion s pronikavým zvukem syntezátorů a kvílející kytarou by mohlo nejednoho odradit, ale bylo by to pověstným stahováním trenýrek ještě daleko před brodem. Už po dvou minutách se to celé zlomí v melodickej symphonic prog s vokálem v italštině a nabušenou instrumentální vsuvkou. Pěkné klávesové fanfárky na konci skladby mi připomínají Banco del Mutuo Soccorso a podobné je to i v následující Verso il sole. Art rocková kompozice si to jede podle klasického schéma – trocha zpěvu na jejím začátku a konci, s pikantní instrumentální masáží vypl(e)ňující zbytek. Především spolupráce obou klávesistů je příkladná a tak se nemohu ubránit přirovnání k albu Come in un’ultima cena daleko slavnějších kolegů BMS…

S nástupem třetí Una storia fiabesca dochází k malé změně. V prvních dvou skladbách se moc nezpívá, ale tady je tomu naopak a tak by se dala (s přimhouřením jednoho oka) označit za písničku. To ovšem neznamená, že by se tu hudebníci nějak nudili. Bzíkající Moog z levého kanálu a jazzový klimpr z pravého tvořej zajímavý kontrast a nechybí ani energickej instrumentální předěl.

Druhou stranu původní vinylové desky zahajuje skladba Il rituale notturno a je to můj vůbec nejoblíbenější kousek celého alba. Urozená a povznášející symphonic rocková krasavice, která chytí za srdce a nepustí. S kaskádami prvotřídních klávesových sól a natlakovaným – a přesto neobyčejně chytlavým – instrumentálním intermezzem. Prostě pecka, kterou si neváhám poslechnout dvakrát po sobě a na kterou plynule* navazuje závěrečná, téměř čtrnáct minut dlouhá I due amanti. Něco zpěvu tady je, ale precizní muzicírování má zase jednou navrch a je to parádní poslouchání. Tahle energická jízda mi připomíná nejen již výše zmíněné Banco del Mutuo Soccorso, ale i Alphataurus, nebo Semiramis a je to ta nejlepší tečka za celou kolekcí.

Firmička Grog toho moc nevydala a tituly z jejího katalogu patří k těm vzácnějším a tedy dražším. Původní album Corte dei Miracoli z roku 1976 se sehnat dá, ale za ceny od 250 Euro a nijak dobré to není ani s reedicemi. Těch na vinylu je jenom pár (poslední z roku 2010) a o nic lepší to není ani s cédéčky. Podle údajů na discogs je jediným evropským vydáním to od Vinyl Magic z roku 1994 a brzy tak oslaví pěkné jubileum. Čtyřstránkovej booklet obsahuje reprodukci původního obalu, texty písniček, sestavu, krátkou biografii a jednu maličkou fotku. Zvuk trochu chřestí a praská, takže nepochází z originálního pásu, ale z desky. Hraje to však dobře. Určitě líp, než valná většina dnešní produkce zničená dynamickou kompresí.

Druhou stranu desky hodnotím za plnej počet, ale na té první by se pár malých nedostatků našlo a tak tu jednu hvězduli sundám. I tak je to nadprůměrné album (lepších jich v Itálii v roce 1976 moc nevyšlo), které by mělo uspokojit každého fanouška náročnějšího a přesto melodického (art) rocku. A nejen toho italského.


* Na mém CD je to zvláštně rozdělené. Kompozice Il rituale notturno pořád ještě hraje, ale displej ukazuje už tu další a teprve potom následuje pauza. Ta je tedy nedílnou součástí závěrečné I due amanti a v tom případě nesedí časy obou skladeb.

Lato A
1. …e verrà l’uomo – 7:00
2. Verso il sole – 6:34
3. Una storia fiabesca – 6:52
Lato B
4. Il rituale notturno – 7:12
5. I due amanti – 13:40

Testi di Mauro Scogna, musiche di Alessio Feltri e Flavio Scogna.

Alessio Feltri – tastiere
Riccardo Zegna – tastiere
Graziano Zippo – voce
Flavio Scogna – batteria, percussioni
Gabriele Siri – basso
+
Altri musicisti:

Vittorio De Scalzi – chitarre (brano: …e verrà l’uomo)

Corte dei Miracoli Book Cover Corte dei Miracoli
Corte dei Miracoli
Prog Rock
Grog Records
1976
LP
5
CD Vinyl Magic – VM 040 /1994/

9 názorov na “Dvůr zázraků”

    1. Tak jasně, že jo. Bylo z druhé ruky a jsem rád, že jsem ho sehnal. První dojmy z něj byly takové všelijaké, ale muzika s každým poslechem rostla a dneska už si ji užívám z plna hrdla. Prvky fusion se tady objevují opravdu jen místy a jsou příjemným oživením.
      Jinak, první tři odstavce jsem napsal už po té své nehodě a dneska jsem ten text konečně dorazil. Už dva dny u nás prší, ale zejtra (snad) nebude…

      Ještě malej dodatek. Připravuju si podklady k recenzi zatím nejmenovaného alba, jehož první vydání je skutečnou raritou. Na discogs by byl jeden kousek na prodej, za (a teď se drž) rovnejch 1390 Euro. A tomu říkám raketa. Stejná, jako na obalu Corte dei Miracoli.

        1. Ahoj Martine, jestli chceš vidět cenovou bombu , tak se podívej na červený box Plastic People Of The Universe, vydal Globus v roce 1992 a obsahuje 8 LP (8000 EU). Já jsem koupil nejdražší LP první japonské vydání Physical Grafitti s plakátem za 6500,- Kč v přepočtu.

          1. Inu, sběratelská vášeň, ale dál bych to nerozváděl. Nebo se tady zas začnete trumfovat v tom, kdo utratil nejvíc. Já vinyly nesbírám a u těch cédéček se držím celkem při zemi. Člověk, kterej muziku nesbírá by si stejně klepal na čelo…

Pridaj komentár