CD Arcàngelo – ARC-7002 /2002/
Vysoce sofistikovanej, klávesově orientovanej art rock. Brilantní a technickej náklep, zahranej s matematickou přesností a akademickým chladem…
Time Of Change (Čas změny) je čtvrté a zároveň poslední studiové album The Trip. Vtipnej a povedenej obal znázorňuje členy kapely v podobě opeřenců, směřujících k novým břehům a tou hlavní změnou byl přesun od jednoho vydavatele k druhému. Tedy od dlouholetého chlebodárce RCA Italiana k mrňavé a tehdy sotva narozené společnosti Trident. Podle katalogového čísla TRI 1002 bylo album Time Of Change jejich druhým vydavatelským počinem hned po jazzrockových Dedalus, ale tím veškerá pozitiva končí. Label fungoval jenom necelé dva roky a i když jeho zásluhou vznikla natolik zásadní alba italského rocku, jakými jsou debuty Biglietto per l’Inferno, nebo Semiramis, brzy krachnul a jeho ovečky se ocitly na dlažbě.
Na desce se podílelo stejné trio, jako na předcházejím albu Atlantide. Tedy klávesista Joe Vescovi, excelentní bubeník Furio Chirico a zpívající basák Arvid “Wegg” Andersen. Pořád ještě je to klávesově orientovanej rock, ale s obroušenými hranami a “modernějším” zvukem. Je to virtuózní, je to technické, ale zároveň i kapánek sterilní a chladné. Je potřeba si přiznat, že časům živelného a energického classical rocku s Hammond organem v hlavní roli odzvonilo a jsou pryč…
Vrcholem alba je suita Rhapsodia, která zabrala celou první stranu původní vinylové desky. Dvacet minut, to už je pořádná nálož a pro The Trip nová výzva a zkušenost. Na žádném ze svých předcházejících zářezů neměli tak dlouhou skladbu, ale klobouk dolů, popasovali se s ní na výbornou. První dvě minutky jsou jen jakousi introdukcí, ale potom se ozve klávesovej motiv, připomínající Gershwinovu Rhapsody in Blue a vzápětí propuknou hotové hudební orgie. Vescovi i Chirico předvádějí, že jsou skutečnými mistry svých nástrojů a brilantní instrumentální vsuvky s příchutí jazzu si v ničem nezadají s těmi nejlepšími momenty na Brain Salad Surgery. Andersenův zpěv je tady sice tak trochu do počtu, ale tvoří určité předěly a přispívá k větší pestrosti předloženého materiálu.
Druhou stranu původního alba tvořily čtyři kratší kousky a jako první je tady instrumentální dupárna Formula nova. Vescovi dává přednost klavíru, pod kterým vířej jazzové bicí a je to pořádnej odvaz. Good, ovšem repetitivní basová linka, to je čisté funky a tedy něco, s čímž jsem se u The Trip dosud nesetkal. V následující podivnosti De senzibus se na různé perkuse vyřádí především bubeník Chirico, ale celé je to nějaké divné. Připomíná mi to spíš scénickou hudbu k modernímu baletu a podle mě jde o nejzbytečnější položku na desce. V tak trochu pompézní a melodické Corale dostane po dlouhé době trochu víc prostoru vokalista Andersen a celé album (a kariéra The Trip) končí klavírní etudou Ad libitum.
První strana desky je vynikající a patří k tomu nejlepšímu z portfolia The Trip, ale ta druhá, to je taková všehochuť, kterou jsem dodnes moc nepobral. S hodnocením jsem byl na vážkách, ale nakonec jsem se rozhodl pro silné tři. Placky Caronte a Atlantide na mě působěj líp…
Původní album z roku 1973 je k sehnání, ale v osmdesátých letech vzniklo i množství zdařilých padělků a tak je těžké se v tom orientovat. Jeho reedic je naštěstí docela dost a to jak na vinylu, tak CD. Mě se podařilo koupit sběrateli vyhledávanou edici od Arcàngelo Japan a jsem rád, že ji mám. Rozkládací mini vinyl replika obsahuje v pouzdérku zabalenej kotouč, originální čtyřstránkovej booklet a povídání v japonštině.
SKLADBY:
1. Rhapsodia /Vescovi, Andersen/ 20:02
2. Formula nova /Vescovi/ 4:53
3. De sensibus /Vescovi/ 4:12
4. Corale /Chirico, Vescovi/ 5:27
5. Ad libitum /Vescovi/ 4:29
Arvid Andersen – voce, basso
Time Of Change
Prog Rock
Trident
1973
LP
5
CD Arcàngelo – ARC-7002 /2002/
Recenze mě navnadila a dal jsem si opět svůj oblíbený The TRIP marathonek, jako dříve již mockrát. Tedy, vzhledem ke stopáži jednotlivých alb, má délku pouhých 2h a 16min, což je za chvilku pryč a dávám druhé kolo.
The TRIP jsou pro mne jedna z nejvýraznějších kapel z Itálie. Fascinuje mě na nich schopnost kombinovat rvavé a neotesané rytmy s drsnou hrou na klávesy a syrovým zvukem. Je zde taková dávka živelné nespoutanosti, až mám z toho husí kůži. Rabiácká virtuozita je umocněna příchodem Furio Chirica roku 1972, kdy na albu Atlantide dovedou svůj styl k vrcholu.
Recenzované album se zkultivovaným soundem i stylem tak přichází o kus svého kouzla. Nicméně i zde nacházím mnoho potěšení. Pokud bych měl hodnotit všechna 4 alba The TRIP, pak chronologicky 4/5/5/4. Mám pro ně slabost.
Snake, díky!
Zdravím tě a děkuji za pěkný komentář.
Na úvod sa chcem poďakovať autorovi recenzie a kolegovi Hejkalovi za propagáciu tejto skupiny!
The Trip som si zamiloval. Dávam prednosť albumom Caronte a Atlantide, tu je to už príliš „umelecké“. Páčia sa mi pasáže, v ktorých sa spieva. Škoda, že ich nie je viac…
Díky za peknú recenziu, práve mi Time Of Change vyhráva!
P. S.: Nazrel som do archívu, pretože pred pár rokmi som chcel dať dokopy profil kapely Eneide, ktorá bola taktiež pod vydavateľstvom Trident. Majitelia mali megalomanské plány – v prvej polovici roka 1973 chceli šupnúť na trh 4 platne, každú od inej skupiny a iným druhom muziky – podľa katalógového čísla – Dedalus, The Trip, Eneide a Semiramis. Nakoniec si to odniesli Eneide, ktorých nahrávka vtedy vôbec nevyšla, hoci firma ešte vydala niekoľko titulov. Takže, podľa toho, skôr vyšiel Time Of Change, album ELP až koncom roka 1973. Ak má niekto presnejšie informácie, budem rád za doplnenie.
Při psaní recenze jsem situaci kolem Trident sondoval, ale je docela zmatečná. Eneide si svoje album nakonec vydali sami a sběratelům, kteří by chtěli původní vydání z katalogu firmy komplikuje život množství padělků, vyrobených (údajně) z originálních matric. Koneckonců, přímo na stránkách Italianprog je studie, která se touhle problematikou zabývá a rozpitvává každičkej detail, kterým se ty exempláře lišej. Je to zajímavé čtení a jakmile se pustím do prvních dvou alb kapely Biglietto per l’Inferno, čeká mě to znovu.
Snake, v pohode, ja som to skôr smeroval k tomu, že ktorý album v roku 1973 vyšiel skôr – Time Of Change od The Trip alebo Brain Salad Surgery od ELP. Trošku ma mrzí fakt, že medzi rockovými priaznivcami je vo všeobecnosti zaužívaný taký spôsob písania alebo zmýšľania, že automaticky je nejaký menej známy titul braný tak, že kopíruje od toho slávnejšieho alebo úspešnejšieho. Žiaľ, to už asi bude údel tých menej slávnych a “zabudnutých”.
Jojo, já jsem to pochopil, ale bližší informace nemám. Rozklikal jsem pár odkazů, přečetl nějakej rozhovor a nic. O bookletu CD, kterej obsahuje jenom sestavu a tracklist ani nemluvě. Uvidíme časem, možná na to nakonec někde narazím.
Ku kapele The Trip mám vrúcny vzťah. Prvé tri albumy som si kúpil v Taliansku, pričom Atlantide ako prvý a dodnes ho mám najradšej. Nedám dopustiť ani na Caronte a tento album, o ktorom som kedysi napísal, že prerod na Yes klon krížený s Emerson, Lake & Palmer sa skupine The Trip definitívne podaril až na štvrtom, poslednom albume. A nie je to vôbec na škodu. Neoprogeri by sa mohli učiť, ako sa to má robiť, aby to nenudilo.
Album mám od Akarmy, ako jediný som ho zakúpil v Bratislave a nie v Taliansku.
Samozrejme, Furio Chirico alias Neil Peart z čižmového polostrova, je brutálne dobrý bubeník, to je pre mňa ďalšie plus.
Vďaka za skvelé čítanie.
Není zač. Ta podoba s Emerson, Lake & Palmer je opravdu veliká, viď ? Ještě včera jsem to porovnával a některé části suity Rhapsodia jako kdyby vypadly z Karn Evil 9. Obě nahrávky mají původ v roce 1973 a nechce se mi hledat, která z nich vyšla dřív, ale ona to stejně bude spíš náhoda. Z obou cítím hudební virtuozitu, ale i jistej akademickej chlad. Nicméně, ELP jsou větší palba. Přes to nejede vlak…
Debut The Trip ještě nemám, ale jednou bude. Určitě o něj stojím a pokud narazím na zajímavou nabídku, tak jí využiju. Díky za komentář.
Debut je fajn, ale oproti ďalším albumom je predsa len taký… začiatočnícky. Ten som už dlho nepočul, napravím.