Snáď každý z nás sa občas neubráni nostalgii a rád zaspomína na staré časy, keď bol mladý, plný elánu a pripravený prerobiť svet. To prvé je už dávno za mnou, to druhé ešte sem-tam vystrčí rožky a to tretie? O tom lepšom svete som stratil ilúzie už dávno. A aby som iba nedrístal, zaspomínam na starý poctivý hard rock, tentokrát od protinožcov.
Buffalo, skvelé úderné komando z Austrálie, po sebe zanechalo 5 štúdioviek a o jeho pohnutom osude si môžete prečítať v tunajšom výborne spracovanom profile (autor Borek). S odstupom času musím priznať a veľmi rád to činím, že jeho posledné dva albumy – Mother‘s Choise (1976) a Average Rock ‘n’ Roller (1977) – som trestuhodne zanedbal a podcenil. Už dávno mi hard rock – môj obľúbený priečinok – nerobil takú radosť, ako pri počúvaní repertoáru skupiny Buffalo. Dnes teda pridám zopár slov k prvému menovanému dielku.
Aj keď bol odchod gitaristu a skladateľa Johna Baxtera ozajstnou stratou, novic Karl Taylor sa ho pokúsil nahradiť so cťou. Mnohí skalní kapelu hodili cez palubu, ja si však myslím, že Karl sa výrazne spolupodieľal na kvalitnom obsahu albumu a zájdem ešte ďalej – cítim v ňom smrad predošlých troch nedostižných štúdioviek, čo ma napĺňa spokojnosťou.
Mother‘s Choise na ploche cca. 36 minút ponúka 8 skladieb poskladaných z chutných ingrediencií blues hard rocku. Kúsky Long Time Home, Honey Babe, Taste It Don’t Waste It či Lucky by kľudne mohli figurovať aj na mojom najobľúbenejšom albume Volcanic Rock (1973) alebo jeho pokračovateľovi Only Want You For Your Body (1974). A to som ešte nespomenul vydarenú bluesovku Essukay a dve prevzaté chuckovice – hutnicu Little Queenie i odviazaný rokenrol Sweet Little Sixteen – poctu Chuckovi Berrymu. A ak by som mal vybrať iba jednu, voľba by padla na záverečné valivé číselko – Be Alright. Keď však píšem tieto riadky a počúvam Mother‘s Choise, tak som vlastne na pochybách či som vybral správne, pretože sa skvelo bavím od úvodu až do konca.
Skrátka, toto je pre mňa hard rocková pohoda. Ešte niečo si zaslúži vyzdvihnúť – šuter v hrdle Davida Ticeho – tomu hovorím frontman par excellence. Škoda toho obalu, ten sa k ponúkanému tovaru nehodí, ale po obchodných skúsenostiach s predošlými dielami sa kapele vôbec nečudujem, že pristúpila k takému kroku. A možno si iba vystrelila z “expertov“, ktorí za nás rozhodujú o všetkom. Ktovie…
Stále sa k tomu vraciam, ale dodnes nechápem, že formácia s tak kvalitným matrošom je v našich luhoch a hájoch prakticky neznáma. Preto, pokiaľ mi pamäť poslúži, budem komando Buffalo v rámci svojich skromných možností propagovať. Prečo? Lebo z môjho pohľadu si to jednoznačne zaslúži.
SKLADBY:
1. Long Time Gone /Dave Tice, Karl Taylor/ 2:32
2. Honey Babe /Dave Tice, Karl Taylor/ 5:52
3. Taste It Don’t Waste It /Dave Tice, Karl Taylor/ 4:48
4. Little Queenie /Chuck Berry/ 4:08
5. Lucky /Norman Roue/ 3:29
6. Essukay /Buffalo/ 6:10
7. Sweet Little Sixteen /Chuck Berry/ 3:55
8. Be Alright /Dave Tice, Karl Taylor/ 5:11
ZOSTAVA:
Dave Tice – lead vocals
Peter Wells – bass
Karl Taylor – guitar
Jimmy Economou – drums
+
Norman Roue – slide guitar ((tracks: 1, 2, 4 to 6, 8)
Mark Simmonds – saxophone (track 7)
Mother's Choise
Hard Rock
Vertigo Records
1976
LP
8
Spotify
Ať mi nikdo netvrdí, že to s tím obalem nebyla ironie a nadsázka. Protože je vážně praštěnej…
Desku jsem našel na Spotify a tak jsem si ji pustil do sluchátek. U zápasu Chorvatů s Brazilci. Fotbal to byl celkem nezáživnej (až na prodloužení s rozstřelem) a bohužel, s tou muzikou to nebylo lepší. V porovnání s Volcanic Rock je to album unavené, upracované, prostě bez šťávy. Jako kdyby se nahrávalo v delším časovém horizontu a v různých studiích, protože pomalu každá skladba hraje trochu jinak. Na svou obhajobu doplním, že na zámořskej hardrock moc nejsem. Do sbírky jsem vyzobal pár CD od Mountain, Dust a Happy The Man, z Austrálie mám snad jen symphonic rockové Sebastian Hardie. Evropskej bigbít mi sedí líp.
Áno, nie je to Volcanic Rock, ale ja mám hard rock rád a je mi srdečne jedno, či vznikol v Prešove, Londýne alebo v Burkina Faso.
Díky, som veľmi rád, že si album vypočul!
Souhlas, že už to bez Baxtera byla malinko jiná kapela je stejnej fakt, jakože by byla blbost odignorovat obě desky po něm. Taky po nich čas od času šáhnu a říkám si, že vlastně nejsou vůbec špatný. A nejsou. Potom si ale pustím Volcanic Rock a hned vím, proč po nich zas nesahám tak často jako po prvních třech deskách. Je to takovej začarovanej půlkruh.
Každopádně dík za další připomínku Buffalo. Propagovat takovou kapelu je záslužnej čin, taky se tomu už pár let věnuju. Bez ohledu na výsledek.
Presne tak, díky!