CD Phillips – 842 508-2
Skupinu Le Orme miluju, ale to neznamená, že doma musím mít komplet diskografii a nekriticky obdivovat vše, co pod jejím jménem vyšlo. Florian je posledním velkým albem vydaným v sedmdesátých letech a co si budeme povídat, už to není ono. Ani z daleka…
LP Florian vyšlo na prahu osmé dekády (1979) a jistě všichni víte, v jaké situaci se v té době nacházely art – prog rockové hvězdy. Některé to raději rovnou zabalily, jiné lavírovaly na hranici komerce a jejich alba z oněch časů už jsou dnes jen smutným artefaktem doby.
Le Orme na to šli od lesa a zkusili zaujmout nekomerčním, akusticky orientovaným albem. Buď jak buď, úplně špatné asi není, ale i tak bych ho označil jako takovou popelku v mé sbírce a poslouchám ho jen velice zřídka. Místo klasických bicích se z drážek desky ozývají marimba, vibrafon, nebo zvonkohra a mě tady ten buben prostě chybí. Melodie to má sice docela dobré, ale celé je to takové uondané a unylé. Housličky, cello, drnkání klasické kytary a hle – princeznička spí. Chrní, jak zařezaná a není s to se probudit…
Pokud bych byl hudebním režisérem a na nějakou tu kompilaci vybíral jednu jedinou skladbu z tohoto alba, byla by to předposlední, nejchytlavější a nejhitovější Fine di un viaggio. A jestli ten název překládám správně, znamená “Konec jedné cesty”. Ano, jedna éra byla u konce a ani Le Orme nejspíš netušili, jak osudový název se jim podařilo vybrat.
Florian je (spolu s albem Smogmagica) nejméně poslouchaným titulem Le Orme v mé sbírce a v rámci diskografie kapely i s ohledem na to, jakým způsobem jsem hodnotil ostatní alba mu nemohu dát víc, jak jeden a půl hvězdy. Je to však jen můj ryze subjektivní pocit, který nemusí vypovídat nic o jeho kvalitách. Naopak, na hudebních serverech – třeba ProgArchives – si vede velice dobře.
Nedatovanej repress CD vydání z roku 1990 neobsahuje nic, než skromně potištěnej kotouč a čtyřstránkovej booklet s reprodukcí původního obalu a katalogem Le Orme. Po zvukové stránce však nemá nejmenší chybu.
SKLADBY:
1. Florian – 6:48
2. Jaffa – 3:08
3. Il mago – 3:06
4. Pietro il pescatore – 3:29
5. Calipso – 3:50
6. Fine di un viaggio – 4:56
7. El gran senser – 7:03
SESTAVA:
Aldo Tagliapietra – voce, violoncello, chitarra classica
Tony Pagliuca – pianoforte, clavicembalo, armonium
Michi Dei Rossi – vibrafono, percussioni, glockenspiel, marimba
Germano Serafin – violino, chitarra acustica, buzuky, mandola
Florian
Prog Rock
Philips
1979
LP
7
CD Phillips - 842 508-2
Neodolal som a album si vypočul. Celkom milá zmena oproti hudbe, ktorú preferujem. Áno, aj v prípade samotnej kapely. Osobne mi tento odklon nevadil, ale je naozaj podstatné povedať, že nebyť značky Le Orme, zrejme by to okolo mňa prešlo bez povšimnutia…
Snake, díky!
Dík za komentář, jsem moc rád, že sis album našel a poslechl. Snad to nebyl úplně promrhanej čas.
Já plně chápu tvůj názor (v recenzi) stejně jako dokážu pochopit i názory těch, kteří album chválí. Je fakt, že ta absence mohutných kláves tohle album posouvá nějak dóst jinam, než byli posluchači zvyklí, ale já si tohle album čas od času ordinuju, i s tím následujícím Piccola Rapsodia Dell’Ape. Kotrmelec k popíku udělali naštěstí až pak.
Jasný, však si vzpomínám na náš rozhovor ještě na Pgb. Už tehdy jsi album hájil a jak vidím, názor jsi za ty roky nezměnil. Tu následující placku Piccola rapsodia dell’ape jsem zkoušel před několika dny, ale kdepak. To už jde mimo mě…
Pokud jsi nečetl mou recku (zatím) posledního alba Le Orme & Friends, tak ji zkus. Třeba tě zaujme. A děkuju za komentář.
Le Orme & Friends jsem zkusil (fakt je, že jen jednou), ale přiznám se, že mně chybí Aldo Tagliapietra – prostě to pro moje uši bez něj není to pravé ořechové. Koukám, že letos vydali Le Orme nový studiový album se skladbami, které se už objevily na Le Orme & Friends… Škoda, že Aldo vydal poslední sólovku v roce 2017 a od té doby už nic. Na druhou stranu si nemůžu stěžovat – od Le Orme ze sedmdesátých let mám rád všechno.
Je to tak, letošní album Il leone e la bandiera bylo už loni součástí box setu Le Orme.. and friends. Proč deska nakonec vyšla i samostatně netuším, ale asi to bylo součástí plánu (opět limitka), jak na tom ještě něco trhnout. Mám dojem, že se tady Luca Sparagna stylem a barvou hlasu Tagliapietrovi dost přibližuje, takže ten pocit “déjà vu” je aspoň v mém případě docela silnej, ale každej to můžeme vnímat jinak. Jinak, album je to sice křehké, ale v porovnání s Florianem je to furt ještě bigbít a pokud by tohle měla být tečka za kariérou Le Orme, nemaj se za co stydět.
Sevas Snake, tento album som vôbec nepoznal a pod vplyvom recenzie som si ho 2x vypočul. Mne sa celkom páči, práve tým že je dosť odlišné… už ho mám vo wantliste tak vďaka…
Zdarec, zrovna takovou reakci jsem od tebe sice nečekal, ale o to větší mi udělala radost. To, že zrovna mě tahle deska nesedla nic neznamená a bylo mi potěšením tě inspirovat.
Jinak, album se jmenuje Florian opravdu podle té historické kavárny na náměstí sv. Marka v Benátkách a uvnitř rozkládacího obalu najdeš důkaz. Natáčela se tam i filmová písnička, ale našel jsem ji pouze v hodně špatné kvalitě a tak jsem ji do článku raději nedával.
Sevas, no Le Orme mam rad vsetko (aj skvely beatovy debut) po album Smogmagica, ten ma trochu odradil a dalej som nepatral, ale pozeram ze este z druhej polky 70tych rokov maju albumy aj celkom dobre hodnotene na progarchives, tak skusim. Mna osobne skor lakaju tie jedno-dvojalbumove obskuritky 🙂
Chápu, ani mě album Smogmagica zrovna nesedlo, ale následující Verità nascoste (1976) a Storia o leggenda (1977) jsou celkem povedená. Mám je ve sbírce a na obě tady najdeš aj moje recenze.