John Baxter: “Black Sabbath byli mnohem popovější kapelou než kdy byli Buffalo.”

Počátky legendární australské kapely spadají do roku 1966. V Brisbane, správním centru Queenslandu, se v uskupení The Odd Colours epizodně představili Dave Tice s Petem Wellsem. Společně pokračovali ve Strange Brew a koncem roku 1967 založili lokálně úspěšný The Capitol Show Band, z něhož po roce vykrystalizoval bluesový kvartet Head. Ten se začátkem roku 1970 ve složení Dave Tice (zpěv), Pete Wells (baskytara), Neil Jensen (kytara) a Steve Jones (bicí) rozhodl zkusit štěstí v nejlidnatějším australském městě Sydney. Po několika perných měsících v metropoli Nového jižního Walesu dva posledně jmenovaní rezignovali a band popadl druhý dech až s příchodem Petera Leightona (bicí, ex-Aftermath) a Johna Baxtera (kytara, ex-Mandala).
Dave Tice: “Konkurz probíhal v suterénu jednoho starého domu v Darlinghurst. Brzy jsme zjistili, že John se sice pro blues nenarodil, ale měl osobitý styl.”

Nově složené sestavy se ujal promotér Dal Myles a šnůra vydařených vystoupení v roce 1971 jí pomohla k první nahrávce pro Phonogram Records. Singl Hobo/Sad Song: Then ale zapadl a krátce po jeho vydání hodil ručník do ringu Leighton.
Za bicí zasedl Paul Balbi a další posilou se stal Baxterův bývalý spoluhráč Alan Milano. Nekonvenční formace se dvěma hlavními zpěváky změnila název na Buffalo a vyrazila napříč kontinentem. Během putování si vydobyla nejenom pověst nejhlasitější kapely Austrálie, ale v březnu 1972 jako první mimoevropský soubor i smlouvu s britským labelem Vertigo Records. Singl Suzie Sunshine/No Particular Place To Go s B-stranou od Chucka Berryho ovšem rádia i kupující prakticky ignorovali.
Debutové album ve spolupráci s producentem Spencerem Leem tak ve studiích United Sound a Copperfield Sound Productions v Sydney vzniká v mírně pochmurné atmosféře, tož snad ani nepřekvapí, že fotografie skupiny byly pořízeny na Rookwoodském hřbitově, největším multikulturním pohřebišti na jižní polokouli. “Play this album loud!” nabádá nápis na zadní straně obalu, který způsobil mírný rozruch, celkově se ale titulu Dead Forever… z května 1972 dostalo vlažného přijetí.

Phonogram, veden snahou získat víc prostoru ve vysílání, uspořádal koncem měsíce ve slovutné Paddington Town Hall velkolepou párty pro média, na níž zahráli Buffalo, Chain, Spectrum a Coloured Balls. Ani druhému singlu Just A Little Rock’n’Roll/Barbershop Rock ale v éteru pšenka nekvetla a konec roku 1972 zastihl kapelu v rozkladu.
Tice začal pravidelně vystupovat s konkurenčními Mr Madness, Milano až do poloviny dekády opustil hudební scénu a zbylé trio jen sporadicky zkoušelo. Po odchodu Balbiho se zdál být osud skupiny naplněn, zvrátit ho však napomohli samotní Black Sabbath. Britská hvězda stáje Vertigo totiž zahajovala rok 1973 australským turné a společnost trvala na účasti domácích Buffalo při zastávce v Hordern Pavilionu v Sydney 16. a 17. ledna.
Wells přesvědčil Ticeho, Baxter přivedl dalšího spoluhráče z Mandaly, kterým byl bubeník Jimmy Economou, a vyprodané večery, vzletně nazvané ‘The Clash of The Titans’, pokropily Buffalo živou vodou. Když si roli předskokanů se stejným úspěchem zopakovali 4. února v Melbourne při finále společného turné Slade, Caravan, Lindisfarne a Status Quo, neváhali po návratu do Sydney začít s přípravou nového materiálu.

Stabilizované sestavě se za vydatného přispění osvědčeného producenta podařilo nahrát mimořádné heavyrockové album, mnohými považované za jeden z nejlepších skutků bohaté historie Ausrocku. Plným právem. Pod titulem Volcanic Rock vyšlo v srpnu 1973 a s výjimkou instrumentální části Pound Of Flesh je dílem dvojice Tice/Baxter. Autorem kontroverzní ilustrace na obalu je J. Philip Thomas, heslo uvnitř tentokrát hlásá: “Play this album even louder!“.

Kapela najednou žala úspěch na všech frontách. Zbývající část roku vyplnila vydařeným turné po východě Austrálie a hned po Novém roce se vrátila do studia. Ověřené autorské duo připravilo novou porci hutných songů, jejichž ochutnávkou byla singlová What’s Going On a hlavním chodem další klasické album nazvané Only Want You For Your Body. Na trh se dostalo v červnu 1974 a beze zbytku potvrdilo skvělou formu všech zúčastněných. Samostatnou kapitolou se opět stal obal, pro změnu s výzvou “Now blow your speakers out!”. Spoutaná obézní žena trpící na mučícím stole byla pro mnohé obchodníky důvodem, aby desku prodávali v hnědých papírových přebalech.
Na podzim firma uvedla na trh eponymní EP, singlový Barbershop Rock byl ovšem jedinou skladbou, která se neobjevila na některém z předchozích alb.
V prosinci 1974 nástupem do skvěle šlapající kapely mnohé zaskočil Norman Roue, slide-kytarista bluesových Band of Light. Jako kvintet ale Buffalo odehráli jen několik koncertů, začátek nového roku totiž přichystal další překvapení. Tehdejší management skupiny v čele se Sebastianem Chasem se nerozpakoval vyhodit Johna Baxtera, který nezapadal do plánu nasměrovat skupinu ke komerčnější produkci. Čas ale ukáže, že právě tohle rozhodnutí bylo nejen trpkým zklamáním pro široký okruh pravověrných příznivců bandu, ale také začátkem jeho konce.

Pozměněná sestava nastoupila v létě 1975 do studií E.M.J v Sydney a začala s přípravou nového alba. Ještě před jeho dokončením však znovu udivil Norman Roue, tentokrát svým odchodem uprostřed rozdělané práce. Narychlo sehnanou náhradou se stal kytarista Karl Taylor, který nakonec přispěl i autorsky.

Očekávaná novinka vyšla v březnu 1976 pod titulem Mother’s Choice, když Phonogram odmítl jako nevhodné dva “nekorektní” návrhy souboru – Songs for the Frustrated Housewife a Thieves, Punks, Rip-offs and Liars. Svěžímu dílu v rokenrolovém duchu předcházely dva singly, které představily novou tvář skupiny, vynucené změny ale nakonec místo zvýšeného zájmu přinesly jen klesající prodeje. A žádného vděku se nedočkal ani Taylor, který byl odejit jen pár měsíců po vydání alba. Jeho místo v rozčarovaném bandu zaujal Chris Turner (ex-Consorts/UK, The Action, Drain).

Vzpruhou se zdálo být pět vydařených vystoupení v listopadu 1976, kdy Buffalo předskakovali Blackmoreovým Rainbow v závěru jejich australského turné. V Armstrong Studios bylo vzápětí zahájeno natáčení dalšího alba, jeho průběh ale narušil odchod frustrovaného Wellse, který odložil basu a se slide kytarou, Angrym Andersonem (ex-Buster Brown) a Ianem Rilenem (ex-Band of Light) se jal zakládat kult Rose Tattoo. Vystřídal ho Ross Simms, na připravovaném albu ale svoji stopu zanechal i Wells. Ve snaze posílit kytarovou sekci byl do sestavy dosazen ještě Colin Stead (ex-Prologue, Lloyd’s World, Sweet Wine), nakonec však s kapelou odehrál jenom krátké turné, přidal drobný autorský příspěvek a zmizel ze scény.
Poslední, bluesověji laděné album Average Rock’n’Roller vyšlo v červnu 1977 a jenom potvrdilo odklon od původního kursu. Podobně jako předchozí titul sice také obsahuje řadu světlých momentů, duch starých Buffalo se ale z obou nahrávek již nadobro vytratil.

Příběh skutečných průkopníků na australském poli hard’n’heavy tak předčasně skončil. K pronikavějšímu úspěchu jim s britským vydavatelem v zádech scházelo v první polovině sedmdesátých let jediné. Být britskou kapelou.

***

Historii mnohých ausrockových pionýrů oživila firma Aztec Music Teda Lethborga a Gila Matthewse, ex-bubeníka slovutných The Aztecs, kteří v roce 2005 založili label specializující se na vydávání starých nahrávek od protinožců (v březnu 2012 se firma ocitla v konkurzu, podle všeho se ale ještě dokázala nadechnout k životu a pokračuje pod značkou Aztec Records).
V zástupu klientů čekajících na kloudnou reedici svého katalogu stáli i Buffalo a není divu, že se dočkali mezi prvními. Remasterovaná alba s raritními bonusy v digipaku s 24 stránkovým bookletem (fotografie, poznámky Iana McFarlanea, rozhovory s klíčovými členy skupiny) jsou skutečnou lahůdkou.

A interesantní kousky možno najít i v seznamu hudebních aktivit jednotlivých členů souboru v letech po rozpadu kapely.
Pete Wells mimo Rose Tattoo nahrával sólově i se svým Bandem, s Blues Hangover, Lucym De Soto, Angrym Andersonem a mnoha dalšími, vč. Turnera.
John Baxter se mihl v Southern Cross, pokračoval v power triu Boy Racer a hrál s celou řadou muzikantů, stejně jako Chris Turner, který pracuje pro Big Rock Records.
Alan Milano nazpíval jediné album Southern Cross (Southern Cross, 1976), bubeník Jimmy Economou se přestěhoval do Adelaide, k hraní se vracel jen příležitostně.
Dave Tice se přesunul do Anglie, kde se připojil k pub rockovým The Count Bishops s Paulem Balbim, po návratu hrál s The Headhunters, věnoval se sólové kariéře (album Lay Down With Dogs, 2000) a od července 2005 spojil své síly s ex-basistou AC/DC Markem Evansem v převážně akustickém duu Tice & Evans (album Brothers In Arms, 2011 plus několik živáků).

V roce 2011 zakládá The Dave Tice Band s Peterem Walkerem (kytara), Charliem Farrugiou (baskytara) a Chrisem Tagem (bicí) a o dva roky později projekt Buffalo Revisited, vyvolaný neutuchající poptávkou po legendární značce. Původní složení Peter Ross (kytara), Harry Brus (baskytara) a Paul Wheeler (bicí) bylo nedávno rozprášeno, aktuální sestava Dave Tice (zpěv), Vince Cuscuna (kytara), Steve Lorkin (baskytara) a Murray Shepherd (bicí) si odbyla koncertní premiéru 27. listopadu 2015.

Přesto však za jedinou plnohodnotnou reunionovou akci Buffalo možno považovat setkání bývalých členů 4. června 2000 v Sydney, při němž na jednom pódiu společně vystoupili Tice, Wells, Baxter, Economou, Milano a Turner. Šance na další návrat zhasly po 27. březnu 2006, kdy ve věku 58 let zemřel na rakovinu Pete Wells.

DISKOGRAFIE:
1972 – Dead Forever… (Vertigo Records)
1973 – Volcanic Rock (Vertigo Records)
1974 – Only Want You for Your Body (Vertigo Records)
1976 – Mother’s Choice (Vertigo Records)
1977 – Average Rock ‘n’ Roller (Vertigo Records)

Pozn.: Album Buffalo – Unreleased tracks 1972-77, které koluje po internetu a na mnoha hudebních webech je vydáváno za materiál této australské skupiny, ve skutečnosti obsahuje nahrávky anglického souboru stejného názvu z osmdesátých let.