2CD Black Widow Records – BWRCD 025-2 /2000/
Rocková hudba a horor k sobě mají odjakživa blízko, vždyť první kapely se strašidelnou image na nás začaly pouštět hrůzu už někdy od konce šedesátých let, ovšem pořádně se to rozjelo teprve v dekádách následujících…
Já mám tajemno, napětí a strašidelný historky rád a jako fanoušek starého, především italského bigbítu jsem si oblíbil produkci skupin Goblin, Spettri, Jacula, nebo jejich pohrobků Antonius Rex. Nevyhýbám se však ani muzice současnější a tady bych zmínil především Abiogenesi, Daal, Il segno del Comando, Daemonia, či jediné album projektu La curva di Lesmo. Už před lety mě zaujala rovněž hororovým bijákům věnovaná 2CD kompilace …e tu vivrai nel terrore z portfolia nezávislého hudebního vydavatelství Black Widow Rec, ale její nákup se mi dařilo neustále odsouvat stranou. Nedávno se však přece jen stala součástí mé sbírky a tak si ji můžeme v krátkosti představit:
Titulek 2CD kompilace …e tu vivrai nel terrore (…a budeš žít v hrůze) se shoduje s názvem obskurního hororu, který v roce 1981 natočil režisér Lucio Fulci a napovídá, že půjde o hudební poctu starým, strašidelným bijákům a jejich tvůrcům. Vyšla v roce 2000 a z dnešního pohledu už je tak spíš sondou do nepříliš vzdálené minulosti. Část ze zúčastněných kapel v té době teprve stála na startovní čáře a na některé si dnes, po čtyřiadvaceti letech už nikdo nevzpomene, ale jiné pořád ještě fungují a jsou relativně úspěšné. U italského produktu nepřekvapí fakt, že většina interpretů pochází právě z Itálie, ale dostalo se i na scénu ze zahraničí, kterou zastupují Sun Dial a Bevis Frond (Anglie), Tenebre (Švédsko), Northwinds (Francie), Humus (Mexiko), Somnambulist (USA), Nekropolis (Německo), nebo Ars Nova (Japonsko). Takovou specialitkou je švédskej projekt Morte Macabre, složenej ze členů skupin Anekdoten a Landberk.
Je to tedy pořádná nálož, vždyť obě CD dohromady mají téměř 160 (79:11+77:47) minut a obsahují celkem 29 tracků od stejného počtu interpretů a skupin. Je jasné, že ne všechny mají schopnost mě výrazněji zaujmout, ale je tu také celá řada makabrózních čísel, vymazlenejch do nejmenšího detailu. Na prvním kotouči mi dělá radost např. projekt Al Festa (Candles in the Night), ovšem neméně dobří jsou i Wounded Knee s adaptací ústřední melodie bijáku Phenomena. Jenom doplním, že originální skladbu nahráli Goblin v roce 1985. Kapela Presence se inspirovala hororem The Exorcist (1973), ale vlastní melodie jí byla málo a tak do ní přimíchala vydatnou porci opravdu zneklidňujících zvuků. Některé budou pravděpodobně i ze samotného filmu a v kombinaci s “vypreparovaným” vokálem Sofie Baccini je to slušnej mazec. Sugestivním snímkem přispěli rovněž Standarte, jejichž devět minut dlouhá instrumentálka Necropolis Incl. Verso L’Ignoto je přehlídkou absolutního zmaru a zároveň stylovou tečkou za prvním CD.
Také na druhém kotoučku se nacházej pěkný špeky, však jej otevírá maestro Claudio Simonetti (Goblin) se skladbou LV-426, kterému nebyl inspirací nikdo jinej, než kultovní “Vetřelec” Ridleye Scotta. Vysokej kredit bych připsal zároveň jezinkám Ars Nova za klávesovou pecku Ainsel, která je povedenou poctou hororu “Poltergeist”, ovšem pořádně pocuchat nervy dokážou i Helden Rune s šest a půl minuty dlouhou instrumentálkou Nocturnal Voices.
K vůbec nejlepším příspěvkům celé kolekce bych zařadil skladbu Irrealtà di Suoni švédského projektu Morte Macabre. Ten v roce 1998 natočil svoje první (a bohužel jediné) album Symphonic Holocaust, které se mezi fanoušky dark progu stalo vysoce ceněným a vyhledávaným artiklem. Výše uvedená skladba na něm však není a je výtečnou předělávkou melodie z hororu “Paura nella città dei morti viventi”. Podotýkám, že jeho režisérem byl opět Lucio Fulci a do kin šel v roce 1980. Parádním atmosférickým číslem je rovněž pecka Belfagor z produkce bubáků Abiogenesi a vysoké měřítko snesou také Il Segno Del Comando s jazzem křísnutou Macabro Suite. Ta má téměř deset minut a předlohou jí byl TV seriál “Ho incontrato un’ombra” z roku 1974. Posledním vrcholem je skladba Laudenam amíků Somnambulist, kterým byla inspirací celá “svatá trojice” italského hororu, tedy Mario Bava – Lucio Fulci – Dario Argento. Dál už to má bohužel sestupnou tendenci a poslední tři tracky jsou spíš do počtu.
Společnost Black Widow vydala box set složený ze tří LP a knihy v roce 1999 pod katalogovým číslem BWR 025 a šlo o limitku vyrobenou v počtu 500 kopií. Na 2CD se to objevilo o rok později a klasická krabka nenabídne víc, než kotouče se základním, čtyřstránkovým bookletem a tracklist. Všechny podstatné informace k jednotlivým interpretům a skladbám (a mnoho navíc) jsou dostupné v přiložené knize “Incubi notturni” (Dead of Night), která má přesně osmdesát stran…
A je to moc pěkná publikace, věnovaná vývoji hororového žánru, jeho představitelům i tvůrcům. Svoji kapitolu tady mají rovněž hudební složka, nebo italské giallo a nechybí ani rejstříky nejzásadnějších děl italské kinematografie. Kniha je v italštině i angličtině a obrazovou přílohu tvoří reprodukce filmových plakátů a množství všelijakejch ilustrací a fotek.
Je to interesantní kolekce, která by mohla zaujmout fanoušky temnější muziky a hororových filmů, byť netvrdím, že je tady všechno dokonalé. Výběr interpretů bych si nejspíš dokázal sestavit jinak a ne všechny příspěvky mě baví, ale to je v podobných případech normální. Rovněž kvalita tisku (především fotek) přiložené publikace by mohla být lepší, ale to je jen detail. O samotné 2CD je docela zájem, protože došlo aj na jeho “repress” a dá se koupit samostatně, tedy bez knihy. A za hubičku.
Výběr z kompilace zhuštěný na 15 tracků si můžete poslechnout prostřednictvím Spotify, něco je na YouTube, o dalších možnostech nevím.
CD 1
01. Eugenio Mucci – Intro (1:35)
02. Death SS – Ave Satani (3:23)
03. Tenebre – Where Dreams and Nightmares Collide (6:06)
04. Northwinds – Mask of Satan (10:33)
05. Malombra – Devils (5:23)
06. Akron – Il Mulino delle Donne di Pietra (5:37)
07. Al Festa – Candles in the Night (4:34)
08. Wounded Knee – Phenomena (4:33)
09. Presence – The Exorcist (8:48)
10. Iconae – Mater Tenebrarum (2:42)
11. Sun Dial –Theme from Psychomania (5:09)
12. God.Zilla – I Compagni di Baal (5:05)
13. A Piedi Nudi – La Casa delle Finestre che Ridono (6:14)
14. Standarte – Necropolis Incl. Verso L’Ignoto (9:18)
CD 2
15. Claudio Simonetti – LV-426 (2:59)
16. Ars Nova – Ainsel (3:27)
17. Lingam – Devo ma non Posso (6:33)
18. Helden Rune – Nocturnal Voices (6:32)
19. Humus – El Vampiro (7:09)
20. Morte Macabre – Irrealtà di Suoni (3:11)
21. Abiogenesi – Belfagor (6:10)
22. Il Segno Del Comando – Macabro Suite (9:49)
23. Bevis Frond – Dead of Night (4:06)
24. Somnambulist – Laudenam (7:46)
25. Una Stagione All’Inferno – La Ballata di Carini (5:08)
26. The Black – Suspiria et… (7:01)
27. Nekropolis – The Curse of Tut-Anch-Amun (4:40)
28. Mottorismus – Klub 99 (2:42)
29. Maethelyah – Outro (0:30)
Soundtrack, Prog Rock, Horror Rock
Black Widow Records
1999
3xLP
29
2CD Black Widow Records – BWRCD 025-2 /2000/
Tam strašá, jéje, tam strašá. To mě napadlo, když jsem si poslechl ukázky. Pídit se po této kompilaci určitě nebudu, ale každopádně děkuji za zajímavé zpestření dnešního večera.
Viď? Je to jak špacír setmělým lesem k Čortovýmu hrádu. Mám teď období, kdy podobnou muziku hodně poslouchám, asi za to může to neveselé a truchlivé počasí venku. Nesnáším to. Z cédéček si pouštím Goblin, Daemonia, Antonius Rex, nebo sólo Simonettiho, ze Spotify Morte Macabre a prostřednictvím bandcamp Daal. Něco málo se tam od nich dá aj koupit a asi to udělám. Díky za komentář.
Tak to už se těším, až něco dalšího literárně zpracuješ