Narodil jsem se v roce 1976. Jako asi desetiletý jsem objevil Beatles a hudba se stala mým celoživotním koníčkem, hraničícím s až doslova potřebou. Poslouchám různé odnože hudby, od moderní elektroniky (Underworld, Leftfield...), přes jazz (Muff, Miles Davis...), vážnou hudbu (Bach, Čajkovskij...), až po především různé odnože rocku (krautrock, Canterbury scéna, český underground, psychedelický rock atd...). Na mém TOPu trůní Peter Hammill/Van der Graaf Generator, Legendary Pink Dots a Pink Floyd.
Pamatuju si, když jsem poprvé v roce 2004 voňavé cédéčko strkal do CD přehrávače, svoji obavu: “Ježišmarja, Peter Hammill, a BEZ klavíru? Vůbec na něj nezahraje? Žádný klávesy? Bude se mi to líbit?” Moje obavy se kupodivu ukázaly jako zcela zbytečné, protože Peter Hammill přišel s velice silným, emocemi nabitým materiálem, připomínajícím tak kytarové písně třeba z legendárního alba Chameleon In The Shadow Of The Night (1973). VIAC Peter Hammill – Clutch (2002)→
Clutch
Peter Hammill
Prog Rock
Fie! Records
2002
CD
9
Zatímco řada francouzských, italských (ale i britských) kapel se ve jménu progrocku jen snažila napodobovat Yes a Genesis, legenda německého krautrocku Can si od začátku jakoby řekla: nic takového, vytvoříme si vlastní styl hudby. Nezatížena konvencemi v sobě skupina od začátku míchala primitivní monotónnost s neotřelými, originálními hudebními postupy a nápady. Odvaha šla v jejich hudbě rukou v ruce se svobodou. VIAC Can – Ege Bamyasi (1972)→
Ege Bamyasi
Can
Krautrock, Experimental
United Artists Records
1972
LP
7
Čtrnáct instrumentálních kratších skladeb. Nahraných jejich autorem Peterem Hammillem mezi lety 1999-2000. Zcela se ocitáme mimo rock (nebo minimálně mimo rock, tak jak je obecně brán), jsme spíš na poli elektronické experimentální hudby trochu připomínající třeba… No, nikdo mě nenapadá. Tohle je opravdu těžko zařaditelná a těžko přirovnatelná záležitost. VIAC Hammill/Sonix – Unsung, 2001→
Unsung
Hammill/Sonix
Electronic, Rock, Experimental
Fie! Records
2001
CD
14
Pátek večer. Jsem sám doma a co může být lepší společností, než dobrá hudba? Už odpoledne v práci jsem vyloženě chytil (minimálně několikadenní) chuť na Le Orme, takže otázka “Co si večer pustit?” byla jasná volba. Ještě že jsem tohle album nehodnotil dříve. Ta krása prostě musela dozrát. VIAC Le Orme – L’Infinito, 2004→
L'Infinito
Le Orme
Prog Rock
Crisler
2004
CD, LP
12
V roce 1991 vydává kultovní psychedelická skupina The Legendary Pink Dots své nejslavnější album Maria Dimension, a ani jejich nadproduktivní lídr Edward Ka-Spel (aby toho neměl málo) nezůstává se svou sólovou tvorbou pozadu. Vydává neméně úžasné, krásné dílo Tanith And The Lion Tree. Album je opět založeno hlavně na různých klávesových nástrojích, není tak rockově dravé, jak občas bývají některá alba jeho skupiny. VIAC Edward Ka-Spel – Tanith And The Lion Tree, 1991→
Tanith And The Lion Tree
Edward Ka-Spel
Industrial, Experimental, Ambient
Third Mind Records
1991
CD
14
Po experimentování s Rogerem Enem, přepracované opeře vzdávající hold Edgaru Allanu Poeovi a albu melancholických balad None Of The Above zde máme pro změnu (opět příjemnou změnu) čistokrevný progrock. Dramatické, vitální, hudebně bohaté album. VIAC Peter Hammill – What, Now? (2001)→
What, Now?
Peter Hammill
Prog Rock
Fie! Records
2001
CD
8
Po velice zralé úvaze jsem došel k překvapivému názoru, že od Camel se mi nejvíce líbí album Rajaz z roku 1999. Ještě větší překvapení pro mě bylo, když jsem zjistil, že existuje více lidí, kteří si myslí to samé! Troufám si říct, že třeba slavná deska Mirage (1974) má v tomto albu, co se obecné oblíbenosti týče, velkou konkurenci. VIAC Camel – Rajaz, 1999→
Tohle je to přelomové album ve tvorbě Kraftwerk! Před tímto dílem byla hudba Kraftwerk opravdu hodně náročná, pro řadu lidí těžce poslouchatelná a až příliš experimentální (první album, vydané ještě pod názvem skupiny Organisation, Tone Float z roku 1970, dokonce připomíná psychedelické Pink Floyd). Úplně zapomeňte na pojem rocková písnička. VIAC Kraftwerk – Ralf & Florian, 1973→
Album None Of The Above je kolekce plná překrásných balad, jaké snad umí napsat jen Peter Hammill. CD bylo nahrané v období leden 1999 až únor 2000. VIAC Peter Hammill – None Of The Above, 2000→
None Of The Above
Peter Hammill
Art Rock, Prog Rock
Fie! Records
2000
CD
8
Edward Ka-Spel není moc známý mimo okruh fandů skupiny The Legendary Pink Dots. A je to škoda. Má na svém kontě desítky originálních alb, mísících v sobě nenapodobitelně psychedelii (bývá někdy přirovnáván pro svůj hlasový projev k Sydu Barrettovi), temný folk, gotickou, industriální, elektronickou hudbu, nekonvenční pop a samozřejmě rock. Vše od rozsahu krátkých, dětsky barrettovských písniček po dlouhé, hororově mrazivé ambientní kompozice. VIAC Edward Ka-Spel (něco jako neúplná biografie/neúplné zamyšlení)→
Alba, na kterých Peter Hammill spolupracoval s jinými umělci, byla a jsou vždycky zajímavá. Už jen proto, že člověk netuší, co přesně na něj vykoukne. Někdy i vybafne. Ať už to byla např. méně známá spolupráce s japonským umělcem Ayuo Takahashim na albu Songs From A Eurasian Journey (1997), nebo tato více známá spolupráce s bratrem slavnějšího Briana Ena, s Rogerem Enem. VIAC Roger Eno & Peter Hammill – The Appointed Hour, 1999→
The Appointed Hour
Roger Eno & Peter Hammill
Experimental, Ambient
Fie! Records
1999
CD
20
V roce 1974 vydává legenda italského progrocku Quella Vecchia Locanda svou druhou studiovou desku Il Tempo Della Gioia. Je to bohužel zároveň poslední album této slavné skupiny a dle mého názoru je mnohem lepší než album předcházející. I když obě nahrávky se dočkaly na Progarchives vysokého hodnocení (5. dubna 2019 – 4,13 a 4,10 z pěti maximálně možných bodů). VIAC Quella Vecchia Locanda – Il Tempo Della Gioia, 1974→
Il Tempo Della Gioia
Quella Vecchia Locanda
Prog Rock
RCA Italiana
1974
LP, CD
5
Peter Hammill se na výborném koncertě v Union Chapel (plném hudebních raritek a neprofláklých kousků) sešel (po nějaké době) mimo jiné se všemi kolegy z Van der Graaf Generator a asi si zase padl do oka i s Hughem Bantonem, protože on je tentokrát tím z VdGG, který album Everyone You Hold lehce koření svým nicméně nezaměnitelným způsobem. VIAC Peter Hammill – Everyone You Hold, 1997→
Everyone You Hold
Peter Hammill
Prog Rock
Fie! Records
1997
CD
9
Tak tohle album je pro mě velkým zklamáním. Průměrný (místy i podprůměrný) poprock od Gentle Giant – to zní jako špatný vtip, ale je to tak.
Pokaždé, když se nad tímto, pro mě od Gentle Giant nejhorším, albem (a tendencí rockových kapel v té době obecně otáčet loď po pofiderním větru) zamyslím, vyvstane mi na mysli jedna otázka. Pro koho tehdy ti hudebníci takovou hudbu dělali? VIAC Gentle Giant – Civilian, 1980→
Civilian
Gentle Giant
Pop Rock, Prog Rock
Chrysalis
1980
LP
8