Všetky príspevky od Ryback

Narodil jsem se v roce 1976. Jako asi desetiletý jsem objevil Beatles a hudba se stala mým celoživotním koníčkem, hraničícím s až doslova potřebou. Poslouchám různé odnože hudby, od moderní elektroniky (Underworld, Leftfield...), přes jazz (Muff, Miles Davis...), vážnou hudbu (Bach, Čajkovskij...), až po především různé odnože rocku (krautrock, Canterbury scéna, český underground, psychedelický rock atd...). Na mém TOPu trůní Peter Hammill/Van der Graaf Generator, Legendary Pink Dots a Pink Floyd.

Peter Hammill – Clutch (2002)

Pamatuju si, když jsem poprvé v roce 2004 voňavé cédéčko strkal do CD přehrávače, svoji obavu: “Ježišmarja, Peter Hammill, a BEZ klavíru? Vůbec na něj nezahraje? Žádný klávesy? Bude se mi to líbit?” Moje obavy se kupodivu ukázaly jako zcela zbytečné, protože Peter Hammill přišel s velice silným, emocemi nabitým materiálem, připomínajícím tak kytarové písně třeba z legendárního alba Chameleon In The Shadow Of The Night (1973).  VIAC Peter Hammill – Clutch (2002)

Clutch Book Cover Clutch
Peter Hammill
Prog Rock
Fie! Records
2002
CD
9

Can – Ege Bamyasi (1972)

Zatímco řada francouzských, italských (ale i britských) kapel se ve jménu progrocku jen snažila napodobovat Yes a Genesis, legenda německého krautrocku Can si od začátku jakoby řekla: nic takového, vytvoříme si vlastní styl hudby. Nezatížena konvencemi v sobě skupina od začátku míchala primitivní monotónnost s neotřelými, originálními hudebními postupy a nápady. Odvaha šla v jejich hudbě rukou v ruce se svobodou.  VIAC Can – Ege Bamyasi (1972)

Ege Bamyasi Book Cover Ege Bamyasi
Can
Krautrock, Experimental
United Artists Records
1972
LP
7

Anthony Phillips ‎– Private Parts & Pieces X: Soirée (1999)

Těžko uvěřit, že jeden a týž člověk složil hudbu nacházející se na tomto albu a třeba Sides (1979). Anthony Phillips, který na přelomu šedesátých a sedmdesátých let opustil Genesis, přičemž jedním z velkých důvodů byla neschopnost překonat trému z koncertování. VIAC Anthony Phillips ‎– Private Parts & Pieces X: Soirée (1999)

Private Parts & Pieces X: Soirée. Album sub-titled "A collection of pieces for solo piano" Book Cover Private Parts & Pieces X: Soirée. Album sub-titled "A collection of pieces for solo piano"
Anthony Phillips
Classical, Romantic
Blueprint
1999
CD
20

Hammill/Sonix – Unsung, 2001

Čtrnáct instrumentálních kratších skladeb. Nahraných jejich autorem Peterem Hammillem mezi lety 1999-2000. Zcela se ocitáme mimo rock (nebo minimálně mimo rock, tak jak je obecně brán), jsme spíš na poli elektronické experimentální hudby trochu připomínající třeba… No, nikdo mě nenapadá. Tohle je opravdu těžko zařaditelná a těžko přirovnatelná záležitost.  VIAC Hammill/Sonix – Unsung, 2001

Unsung Book Cover Unsung
Hammill/Sonix
Electronic, Rock, Experimental
Fie! Records
2001
CD
14

Le Orme ‎– L’Infinito, 2004

Pátek večer. Jsem sám doma a co může být lepší společností, než dobrá hudba? Už odpoledne v práci jsem vyloženě chytil (minimálně několikadenní) chuť na Le Orme, takže otázka “Co si večer pustit?” byla jasná volba. Ještě že jsem tohle album nehodnotil dříve. Ta krása prostě musela dozrát.  VIAC Le Orme ‎– L’Infinito, 2004

L'Infinito Book Cover L'Infinito
Le Orme
Prog Rock
Crisler
2004
CD, LP
12

Edward Ka-Spel ‎– Tanith And The Lion Tree, 1991

V roce 1991 vydává kultovní psychedelická skupina The Legendary Pink Dots své nejslavnější album Maria Dimension, a ani jejich nadproduktivní lídr Edward Ka-Spel (aby toho neměl málo) nezůstává se svou sólovou tvorbou pozadu. Vydává neméně úžasné, krásné dílo Tanith And The Lion Tree. Album je opět založeno hlavně na různých klávesových nástrojích, není tak rockově dravé, jak občas bývají některá alba jeho skupiny.  VIAC Edward Ka-Spel ‎– Tanith And The Lion Tree, 1991

Tanith And The Lion Tree Book Cover Tanith And The Lion Tree
Edward Ka-Spel
Industrial, Experimental, Ambient
Third Mind Records
1991
CD
14

Peter Hammill ‎– What, Now? (2001)

Po experimentování s Rogerem Enem, přepracované opeře vzdávající hold Edgaru Allanu Poeovi a albu melancholických balad None Of The Above zde máme pro změnu (opět příjemnou změnu) čistokrevný progrock. Dramatické, vitální, hudebně bohaté album. VIAC Peter Hammill ‎– What, Now? (2001)

What, Now? Book Cover What, Now?
Peter Hammill
Prog Rock
Fie! Records
2001
CD
8

Camel – Rajaz, 1999

Po velice zralé úvaze jsem došel k překvapivému názoru, že od Camel se mi nejvíce líbí album Rajaz z roku 1999. Ještě větší překvapení pro mě bylo, když jsem zjistil, že existuje více lidí, kteří si myslí to samé! Troufám si říct, že třeba slavná deska Mirage (1974) má v tomto albu, co se obecné oblíbenosti týče, velkou konkurenci.  VIAC Camel – Rajaz, 1999

Rajaz Book Cover Rajaz
Camel
Prog Rock
Camel Productions
1999
CD
8

Kraftwerk ‎– Ralf & Florian, 1973

Tohle je to přelomové album ve tvorbě Kraftwerk! Před tímto dílem byla hudba Kraftwerk opravdu hodně náročná, pro řadu lidí těžce poslouchatelná a až příliš experimentální (první album, vydané ještě pod názvem skupiny Organisation, Tone Float z roku 1970, dokonce připomíná psychedelické Pink Floyd).  Úplně zapomeňte na pojem rocková písnička.  VIAC Kraftwerk ‎– Ralf & Florian, 1973

Ralf & Florian Book Cover Ralf & Florian
Kraftwerk
Electronic, Experimental
Philips
1973
LP
6

Edward Ka-Spel (něco jako neúplná biografie/neúplné zamyšlení)

Edward Ka-Spel není moc známý mimo okruh fandů skupiny The Legendary Pink Dots. A je to škoda. Má na svém kontě desítky originálních alb, mísících v sobě nenapodobitelně psychedelii (bývá někdy přirovnáván pro svůj hlasový projev k Sydu Barrettovi), temný folk, gotickou, industriální, elektronickou hudbu, nekonvenční pop a samozřejmě rock. Vše od rozsahu krátkých, dětsky barrettovských písniček po dlouhé, hororově mrazivé ambientní kompozice.  VIAC Edward Ka-Spel (něco jako neúplná biografie/neúplné zamyšlení)

Roger Eno & Peter Hammill – The Appointed Hour, 1999

Alba, na kterých Peter Hammill spolupracoval s jinými umělci, byla a jsou vždycky zajímavá. Už jen proto, že člověk netuší, co přesně na něj vykoukne. Někdy i vybafne. Ať už to byla např. méně známá spolupráce s japonským umělcem Ayuo Takahashim na albu Songs From A Eurasian Journey (1997), nebo tato více známá spolupráce s bratrem slavnějšího Briana Ena, s Rogerem Enem.  VIAC Roger Eno & Peter Hammill – The Appointed Hour, 1999

The Appointed Hour Book Cover The Appointed Hour
Roger Eno & Peter Hammill
Experimental, Ambient
Fie! Records
1999
CD
20

Quella Vecchia Locanda ‎– Il Tempo Della Gioia, 1974

V roce 1974 vydává legenda italského progrocku Quella Vecchia Locanda svou druhou studiovou desku Il Tempo Della Gioia. Je to bohužel zároveň poslední album této slavné skupiny a dle mého názoru je mnohem lepší než album předcházející. I když obě nahrávky se dočkaly na Progarchives vysokého hodnocení (5. dubna 2019 – 4,13 a 4,10 z pěti maximálně možných bodů).  VIAC Quella Vecchia Locanda ‎– Il Tempo Della Gioia, 1974

Il Tempo Della Gioia Book Cover Il Tempo Della Gioia
Quella Vecchia Locanda
Prog Rock
RCA Italiana
1974
LP, CD
5

Peter Hammill ‎– Everyone You Hold, 1997

Peter Hammill se na výborném koncertě v Union Chapel (plném hudebních raritek a neprofláklých kousků) sešel (po nějaké době) mimo jiné se všemi kolegy z Van der Graaf Generator a asi si zase padl do oka i s Hughem Bantonem, protože on je tentokrát tím z VdGG, který album Everyone You Hold lehce koření svým nicméně nezaměnitelným způsobem. VIAC Peter Hammill ‎– Everyone You Hold, 1997

Everyone You Hold Book Cover Everyone You Hold
Peter Hammill
Prog Rock
Fie! Records
1997
CD
9

Gentle Giant – Civilian, 1980

Tak tohle album je pro mě velkým zklamáním. Průměrný (místy i podprůměrný) poprock od Gentle Giant – to zní jako špatný vtip, ale je to tak.

Pokaždé, když se nad tímto, pro mě od Gentle Giant nejhorším, albem (a tendencí rockových kapel v té době obecně otáčet loď po pofiderním větru) zamyslím, vyvstane mi na mysli jedna otázka. Pro koho tehdy ti hudebníci takovou hudbu dělali? VIAC Gentle Giant – Civilian, 1980

Civilian Book Cover Civilian
Gentle Giant
Pop Rock, Prog Rock
Chrysalis
1980
LP
8