Pamatuju si, když jsem poprvé v roce 2004 voňavé cédéčko strkal do CD přehrávače, svoji obavu: “Ježišmarja, Peter Hammill, a BEZ klavíru? Vůbec na něj nezahraje? Žádný klávesy? Bude se mi to líbit?” Moje obavy se kupodivu ukázaly jako zcela zbytečné, protože Peter Hammill přišel s velice silným, emocemi nabitým materiálem, připomínajícím tak kytarové písně třeba z legendárního alba Chameleon In The Shadow Of The Night (1973).
Aby to nebylo jen o Hammillovi a jeho akustické kytaře, album se velice vkusně okořeněno přítomností Davida Jacksona (saxofon/flétna) a houslemi/violou Stuarta Gordona. Méně je někdy více, ale o to více si člověk Hammillovy kolegy vychutná. Peter Hammill je na albu opět ve skvělé formě jako zpěvák, a i jeho texty/poezie berou dech a daly by se jednotlivě tesat do skály jako citáty, např.: „How in God’s name did religion fall so far away from God?“ Vynikající. Skoro jako vždy.
Melodie uslyšíme krásné, ale nutno upozornit, že album je dost temné, hammillovsky ponuré. Sebeskrytějšího humoru se zde tentokrát nedočkáme (alespoň co já jsem postřehl). To spíš spatříme stádo srnek na pražské křižovatce v centru v pondělí dopoledne. I nádherným textem v nádherné skladbě Once You Called Me o vztahu otce a dcery se line melancholická nit o tom, že čas je něco, co se nedá vrátit. Peter Hammill brousí i do pro něj ne moc obvyklých a v tom smyslu odvážných témat – pedofilie – skladba Just A Child, nebo anorexie – skladba Skinny.
Závěrečná osmiminutová skladba Bareknuckle Trade je úžasná. Řada progrockových kapel si to nejlepší nechávala na konec desky (zajímavou výjimkou/opakem v tomto ohledu byli Gentle Giant). Peter Hammill to v Bareknuckle Trade rockově rozbalí a „opře“ se do toho se Stuartem Gordonem, který na violu hraje tak, že chvílemi máte dojem, jako by hrál na elektrickou kytaru – věřím, že i Jimi Hendrix by valil bulvy. Kdyby je valit mohl.
Dávám čtyři hvězdičky z pěti, zcela oprávněně. Sám Hammill byl překvapen tolika pozitivními ohlasy na dané album, jak zmínil svého času na svých stránkách Sofa Sound. No a já se mu nedivím.
SKLADBY:
1. We Are Written (3:55)
2. Crossed Wires (3:42)
3. Driven (3:55)
4. Once You Called Me (4:40)
5. The Ice Hotel (5:15)
6. This Is The Fall (6:44)
7. Just A Child (4:04)
8. Skinny (4:42)
9. Bareknuckle Trade (8:01)
SESTAVA:
Peter Hammill – vocals, electro-acoustic guitars, lute
+
Stuart Gordon – violin, viola, Fx, strings arrangement (4)
David Jackson – saxes & flutes (2,5,6)
Clutch
Prog Rock
Fie! Records
2002
CD
9
Tak vidím, že po tomto albume sa budem musieť poobzerať. Ďakujem za zoznámenie.
Zdravím Eriku. Tohle album je z těch alb, které naprosto vleze pod kůži, pokud tomu dá člověk šanci a čas (a samozřejmě pokud se mu tedy ve finále líbí 🙂 ). Já mám hrozně rád tu, vlastně dlouhou, fázi, kdy album má člověk čerstvě naposlouchané, a může si ho vychutnávat dalšími a dalšími poslechy. A u mě to potom (u Hammilla) bývá nekončící přímka – prostě mě to neomrzí, spíš naopak 🙂 .