Jeden ze zapomenutých zástupců dánské hardrockové scény 1. poloviny 70. let, který za připomenutí vděčí kodaňské archeologické firmě Orpheus Records.

John Keith (basa), Richard Barcellona (zpěv, kytara) a David Novogroski (bubny) už spolu hráli v The American Revolution (album 1968).
Na jediné album Edge, které vydal nezávislý label Nose Records, po letech v bookletu CD beze stopy nostalgie zavzpomínal John Keith: “Bylo to strašný album. Moc různejch stylů, hroznej mix. Kapelu jsem nechal a radši se oženil.”
I tak ho mám rád.

Bluesrockové duo John Fiddler & Peter Hope Evans, po jehož boku se vystřídala hromada hostů (mj. Keith Relf, Tony Ashton, Roy Dyke, Brian Parish, Morgan Fisher). Jejich třetí album neslo nejslavnější název (aniž by o tom tehdy vědělo), čtvrté největší hit One & One Is One (#3 UK).

Dříve nevydané nahrávky holandské psychedelické kapely začínající pod názvem Mother Love. Syrovému materiálu z období 1969-72 vévodí více než jedenáctiminutová óda na vlast The Netherlands a úvodní pubrockovice Rebellion.

Bachova Toccata d moll (?) coby intro neodradí, další části rockového mixu s klasikou rozhodně stojí za slyš, vč. obou bonusů.
Info praví, že z původně vydaných 200 kusů LP vydaných vlastním nákladem jich polovina shořela při požáru v music shopu ve Speyeru. Cena těch dochovaných se pohybuje velevysoko.

Bezproudové mánii jsem nikdy nepropadnul, něco si ale sem-tam dám. Vedle Magnum především Younga a taky Kiss.

Skotská bluesrocková kapela Margarety Bellové, poznamenaná nepříznivým osudem. K jejímu konci přispěla  rozhodující měrou tragédie ve Swansea, kde 3. 5. 1972 kytarista Leslie Harvey (méně známý bratr Alexe H.) zemřel na pódiu po zásahu elektrickým proudem. Důvodem byl neuzemněný mikrofon. V Klubu 27 je výjimkou.

motto: “Dělníci dnes dokončili demolici Rajského divadla v západní části města. Jedno z největších a nejkrásnějších divadel Chicaga bylo postaveno v roce 1928 v domnění, že bude navždy sloužit svému účelu. Proměna vnitřního města a popularita televize však přivedly divadlo do finanční tísně, která měla za následek jeho uzavření a nakonec i demolici.”
Chicago Star, 7. července 1958 VIAC Styx – Paradise Theatre, 1980 →

John Tennent a David Morrison s několika členy skotské bluesrockové kapely Stone the Crows nahráli kvalitní album, jež bylo odrazovým můstkem k projektu Joe Soap, potažmo ještě lepšímu dílu Keep It Clean (1973), které s nimi nahráli mj. Mike Kaminski (ELO) a Gerry Conway (v 80’s Jethro Tull).

Vydařený živák sehrané kapely podivuhodného osudu, jejíž kořeny sahají do roku 1969, kdy začala pod názvem Information. Při třech stovkách koncertů za rok snad ani nepřekvapí, že její jediné album je live. Vyšlo v 1000 kusovém nákladu v luxusním provedení.

Z košaté diskografie Barclay James Harvest jedno z mých nejoblíbenějších alb, z něhož vyčnívají jak úvodní antidrogový song Hymn (v jednasedmdesátém se nevešel na desku And Other Short Stories), tak reakce na nelichotivé srovnání s kapelou podobného ražení Poor Man’s Moody Blues od Johna Leese.

S minulým albem Escape From the Shadow Garden (2014) se Magnum dostali do britské Top 40 (v Německu #14), týden “stará” 19. studiovka si jistojistě nepovede hůř, bo spojení Magnum & Rodney Matthews funguje spolehlivě v každé době.
Jasný kandidát do osobní albové Top desítky letošního roku.