Wobbler – Dwellers Of The Deep; Cestou Nazpátek

Není tomu tak dávno, co patřila země tre kronor mezi největší dodavatele nových a někdy i hodně specifických prog rockových uskupení. Ve Švédsku se tomuto stylu nebývale dařilo a stále daří. Z jeho kolébky přišlo na svět několik světoznámých veličin, určujících na dlouhou dobu hudební tok progresivního povodí. V posledních letech je to však sousední Norsko, které momentálně drží prst na tepu tolik interesantního hudebního stylu. Jednou z předních veličin na tamější hudební scéně je i pětice retro-progerů, kteří si říkají Wobbler.

Recenzovaná deska Dwellers Of The Deep je pátým studiovým albem vydaným v roce 2020. Tedy pouhé tři roky po jejich vysoce ceněném opusu magnum, svěžího symfonického rocku From Silence To Somewhere. To bylo vybráno serverem Progarchives jako nejlépe hodnocené album roku 2017. Skvělá vizitka, nemyslíte?

Wobbler musím doporučit každému, kdo má rád progrock 70. let, především pak nejryzejší alba velikánů YES, jelikož právě s těmito giganty je tato retro kapela nejčastěji srovnávána. Vokální harmonie, melodické postupy v kytarách i klávesách, vzestupy a pády dynamiky, Andreasův velice příjemný vokál, skandinávský melancholický nádech podepřený uchu lahodící produkcí nastavenou tak, aby se 70.-tými roky plně korespondovala….to jsou jen některé aspekty, které dělají z hudby Wobbler velmi přitažlivého adepta a retro krále symfonického rocku.

Jedním z velkých rozdílů ve struktuře nových písní a jednotlivých alb Wobbler je to, že se neustále vyvíjejí a zkoumají nové hudební směry a nápady. S každým dalším poslechem pokračujete v získávání různých jemných nuancí a dalších novo tvarů, které vás dokáží hudebně obohatit svou svěžestí a posunout o hodný kus dál. Díky zřetelnému zvuku, můžete přesně sledovat jednotlivé nástroje. Pak je hračka soustředit se na každičký part a extrahovat jeho zvuk ze směsi ostatních. Občas se vám jejich hudba může zdá malinko disharmonická, každý nástroj si tu a tam dělá to svoje, přesto je vždy maximálně melodická a ve svém celku delikátně progresivní. Nespočet nápadů často proudí skrze posluchače v takovém laufu (přirovnání k italským souborům 70. let nejsou náhodná), že se kolikrát nestačíte divit tomu, jak takto naládovaná směsice může držet pohromadě.

Nechci rozebírat čtveřici zde nahraných skladeb. Ty vás zavedou na různá místa v závislosti na vaší náladě a představivosti, stačí mým mysl otevřenou a bedlivě poslouchat. Je to meditativní, narcistická, introspektivní cesta hudebním vesmírem s jeho oslnivou temnotou, nahlížející do světlých zítřků jako do kaleidoskopu encyklopedie moderního rocku. Rocku, který je tolik retro, že víc to snad ani není možné. A vadí to snad někomu? Zbožňuju tyhle nekompromisní progresivní dobíječe baterií, a vy?

1. By the Banks (13:49)
2. Five Rooms (8:28)
3. Naiad Dreams (4:24)
4. Merry Macabre (19:00)

Total Time 45:41

Andreas Wettergreen Strømman Prestmo / vocals, guitars
Marius Halleland / guitars, backing vocals
Lars Fredrik Frøislie / keyboards
Kristian Karl Hultgren / bass
– Martin Nordrum Kneppen / drums

Dwellers Of The Deep Book Cover Dwellers Of The Deep
Wobbler
Retro Prog Rock
Karisma Records
2020
CD
4

7 názorov na “Wobbler – Dwellers Of The Deep; Cestou Nazpátek”

  1. Když jsem začal Wobbler objevovat, kolega mě pořád vnucoval desku Hinterland s tím, že je to naprostá bomba a jejich nejlepší práce. Nahrál jsem si ji, ale k srdci mi jaksi nepřirostla. Až za pár let jsem Wobbler zkusil znovu s Rites at Dawn a bylo to tam od prvního dne. Tahle deska mě totálně spláchla. Slyšel jsem tam Yes, sedmdesátky v nejlepších momentech i celou mě tehdy známou italskou scénu. Vůbec jsem nepředpokládal, že by to tihle borci dokázali ještě kdy překonat a pak přišlo tolik oslavované From Silence a bylo to tam znovu. A s Dwellers zase. To už není náhoda, tvrdím. Ta kapela je totálně úžasná, především ta její lehkost, s jako ty stařičké motivy montuje do sebe. Jsou to profíci jako hrom. Pavle děkuji ti za recenzi, která mě potěšila a zároveň hodně inspirovala.

    1. Moja cesta bola opačná, najprv som sa dostal k Hinterlandu, čo je album, ktorý mám dodnes veľmi rád, pretože má správne chladnú severskú atmosféru. Afterglow sa otočil k tým Yes, Rites At Down ešte viac a to mi stačilo, s kapelou som skončil (predsa len je Yes pre mňa kapela, ktorú počúvam menej) a ďalej jej tvorbu nesledoval. Niekedy napravím.

  2. …”Dwellers Of The Deep” je môj najobľúbenejší album roku 2020, podobne, ako “From Silence To Somewhere” bol môj najobľúbenejší album roku 2017, a to ročne počúvam kvantum noviniek …
    Videl som ich na NOTP v Loreley v roku 2018 a bola to na živo BOMBA …
    Všetkých päť štúdiových albumov je vynikajúcich …
    Veľké díííky, Pavle za túto skvelú a trefnú recenziu, veľmi ma to potešilo 🙂 …

Pridaj komentár