Svět se mění. Novodobí hlasatelé světlých zítřků vyšlapávají cestu k nastolení vysněného ráje plného represivní tolerance a vynucené korektnosti. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Ještěže starej bigbít se nemění. Je věčnej.
Jim Capaldi: “Šedesátá léta pro mě byla nejvýznamnějším obdobím lidstva.”
Koncertní projekt Dear Mr Fantasy, jenž byl oslavou Capaldiho života a hudby, se uskutečnil v londýnském Roundhouse 21. ledna 2007.
Hudbu Jima Capaldiho a Traffic hráli Jon Lord, Gary Moore, Simon Kirke, Joe Walsh, Pete Townshend, Paul Weller, ad., veškerý výtěžek z akce šel charitativní organizaci The Jubilee Action Street Children Appeal. Záznam vyšel na 2-CD a DVD. VIAC V. A. – Dear Mr Fantasy: A Celebration For Jim Capaldi, 2007→
Jim Capaldi, Luther Grosvenor, John ‘Poli’ Palmer & spol. a jejich nahrávky z období 1966-68. Základem je materiál na album (prod. Giorgio Gomelsky), jehož dokončení zhatil odchod Jima Capaldiho k Traffic.
Pod shodným názvem Deep Feeling působila na přelomu šesté a sedmé dekády progrocková kapela (post-Guy Darrell Syndicate), která v roce 1971 vydala eponymní album.
Westernové album, jemuž dala název odložená balada, kterou Henleymu pomohl dokončit Frey: “Glenn doplnil všechna prázdná místa a přidal strukturu. Tady se zrodil náš autorský tým.” Basák Randy Meisner vymyslel intro, ale jak už to tak na Divokém západě chodí, měl smůlu (náplastí mu budiž hitovka Take It to the Limit ze čtvrtého alba One of These Nights, 1975). VIAC Eagles – Desperado, 1973→
Pamatuju, že pořizovací cena CD byla tehdy nemravná, povznášející hudba Trevora Jonese a Randyho Edelmana k filmu Michaela Manna mě ale nad podobné přízemní špekulace povznesla. Hudbu i film žeru pořád, jen bych se už asi nevznes’ až tak vysoko.
Druhé, třetí nebo bůhví vlastně kolikáté album texaských průkopníků heavy metalu. Na jeho úrovni se měl podepsat nedostatek času během koncertního kolotoče a údajně bylo zklamáním pro všechny, včetně samotných muzikantů. Jsem tedy pravidlo potvrzující výjimkou.
Jak včera oznámil italský ministr kultury a turismu Dario Franceschini, kytarista a zpěvák David Gilmour vystoupí 7. a 8. července 2016 v Pompejích, kde před 45 lety hráli Pink Floyd bez publika a natočili film Live at Pompeii. VIAC David Gilmour se vrátí do Pompejí→
“Byl to Jimmy, kdo mi nabídl první velkou šanci v hudební branži, a za to mu budu navždy vděčný. Jeho přínos na novém albu je nezměrný.”
Vivian Campbell*
Ronnieho doprovodná sestava ze sólového debutu Holy Diver(Vivian Campbell, Jimmy Bain a Vinnie Appice) spolu začala občasně zkoušet z Campbellovy iniciativy v roce 2012. Projekt, který sebral název druhému Diovu albu z roku 1984 (do loňského listopadu byl jeho členem i Claude Schnell) původně vznikl jako trucpodnik založený v reakci na působení oficiální tributní formace Dio Disciples složené z poslední sestavy Dio (Craig Goldy, Simon Wright, Scott Warren a Rudy Sarzo). Nakonec však přesvědčivě ospravedlnil svou existenci, když nahrál tucet vlastních songů se zpěvákem Andy Freemanem pro album Heavy Crown v produkci dalšího Dio-kumpána Jeffa Pilsona (edice de-luxe obsahuje navíc DVD s klipy a dokument ‘The Last In Line Story’). VIAC Last In Line – Heavy Crown, 2016→
Supraphonský výběr (orig. Direct Hits, 1968), který obsahuje singly vč. B-stran a albové songy nahrané v letech 1966-68.
Řečeno s Milošem Skalkou: “Je důkazem, že opravdu kvalitní rocková hudba nestárne – anebo se stárnutí alespoň prozatím úspěšně brání”. Jen dodám, že ‘prozatím’ se prodloužilo o dalších 30 let.
V nejlidnatějším městě amerického severozápadu, které o několik let později prosluje coby kolébka grunge, začala v roce 1974 trojice Griffith Garrett Stevens (zpěv, dechy), Lawrence Scott Tuttle (baskytara) a Thomas Richard Brighton (kytara) psát historii uskupení The Sorcerer’s Apprentice. Po jejich boku se vystřídalo několik místně známých jmen (Robert Puff, Mark Nelson, Tom Morrison, Scott Palmerton) plus Gordon Halpern, který se v novém tisíciletí již jako Gordon Raphael stane úspěšným producentem (The Strokes, Regina Spektor). VIAC Russia→
Finálovka z debutu Homicidal Suicidal nabízí v šesti a půl minutách všechno, co na nich mám rád.
Americké vydání obsahovalo navíc singlovou skladbu Crash Course in Brain Surgery (pod zkráceným názvem Crash Course), rozvojový svět si musel tři roky počkat. Ve vynovené verzi se dostala na čtvrté album In for the Kill!.
Ani oborově oblíbený a frekventovaný název alba neodvrátil kvalitativní sešup vrcholící dalším (zlo)činem Nuclear Furniture(1984), bo v první polovině 80. let otěže formace převzal Mickey Thomas, zatímco Grace Slick pomalu ale jistě přebírala roli Laury Antonelli z tehdejšího kinotrháku ‘Bože, jak hluboko jsem klesla’, s níž se naplno sžila především v návazném projektu Starship, už bez Kantnera. Již od debutového alba Knee Deep in the Hoopla (1985), resp. prvního singlu We Built This City je jen těžko k uvěření, že je to “ta” Grace. VIAC Jefferson Starship – Winds Of Change, 1982→
Můj kissácký diskografní favorit slaví právě dnes 40 let od vydání. Producentem alba byl Bob Ezrin, legendární Dick Wagner přispěl sólem ve Flaming Youth a Sweet Pain i akustickou kytarou v Crissově baladě Beth, která jako B-strana převálcovala zkrácenou singlovou verzi otvíráku Detroit Rock City.
John Baxter: “Black Sabbath byli mnohem popovější kapelou než kdy byli Buffalo.”
Počátky legendární australské kapely spadají do roku 1966. V Brisbane, správním centru Queenslandu, se v uskupení The Odd Colours epizodně představili Dave Tice s Petem Wellsem. Společně pokračovali ve Strange Brew a koncem roku 1967 založili lokálně úspěšný The Capitol Show Band, z něhož po roce vykrystalizoval bluesový kvartet Head. Ten se začátkem roku 1970 ve složení Dave Tice (zpěv), Pete Wells (baskytara), Neil Jensen (kytara) a Steve Jones (bicí) rozhodl zkusit štěstí v nejlidnatějším australském městě Sydney. VIAC Buffalo→
Debutové album v produkci Guye Stevense (dodal i jeho název) odignorovala jak Anglie, tak Amerika, Kossoff už měl nakročeno k odchodu. Říkám si ale, za málo peněz (rozpočet £ 800) bylo tý muziky až dost. Na to, že ještě nikomu ze sestavy nebylo ani 20 (nejmladšímu Fraserovi teprv 16)… VIAC Free – Tons of Sobs, 1968/69→
